Reklama

Reklama

Hlava-ruce-srdce

  • USA Head - hands - hearT
Trailer

Obsahy(1)

Film o lásce bez lásky, o válce bez války a magii bez kouzel.  Rok 1914. Plukovník von Haukwitz (Jiří Schmitzer) zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová (Viktorie Čermáková), při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu - poručíka Heinricha Rotha (Roman Zach) a osud je spojí dohromady. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana (Martin Finger) se snaží Kláru přimět ke spolupráci právě proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách. Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu jeho cíli najít odcizené části plukovníkova těla. Mezitím je poručík Roth povolán na bojiště 1. světové války a Vrana zároveň vyráží po Evropě hledat ostatky von Haukwitze využívané okultními skupinami. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží jinou část těla - ruku zraněného poručíka Rotha. Ten se naplněn deziluzí po válce navrací ke Kláře na její statek a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit. Vrana přiváží na statek nalezené plukovníkovy ostatky. Je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (101)

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

____[__ Film je věnován Janu Švankmajerovi, být v kolonce režie jeho jméno, jsem si jist, že totožný film by měl min. o 20% lepší hodnocení __]____ Abnormálně skvělá ujetina, které svrchovaně vládne výkon Romana Zacha (kéž by dostával více rolí, jako je tato, nebo ta Vaterlandská) a pomáhají mu i všichni ostatní herci (snad až na v semtamnostech nevýraznou hlavní hrdinku) jsou skvělí, ač mnoho z nich v podstatě neznámých. Scénář je nebetyčně úchvatnej a poslouchat např. rozhovory Heinricha Rotha je zážitek neskonalý, a ne jen to - Hlava - Ruce - Srdce dokonce nepostrádá dost bizarní a ujetý humor (podle mého jeden ze základních kamenů toho, jak si tuhle záležitost užít je přistoupit na jeho pravidla). Co stojí jednoznačně za zmínku a velebení je kamera - co se českého filmu týče, tak v posledních cca pěti letech (hlouběji se mi v paměti pátrati nechce) jsem neviděl lépe nasnímaný český film s výjimkou dramatózní detektivky Ve stínu. S níž má dle mého soukromého, poníženého, nedůležitého, nafialovělého názoru tenhle film společnou ještě jednu věc - považuju obé za nejlepší filmy onoho pětiletého období. PS: Na další Jařabův film se chci dostat do kina a lituju, že tady mi to nevyšlo, secesní úchvat zdejšího musel být na velkém plátně božskej. PPS: co se komentářů ala Bourec týče, tohle není žádný intelektuální art ani náhodou, jenom je to dosti jiné a neobvyklé, což rozhodně neznamená, že se ve filmu automaticky začnou zjevovat půlhodinové záběry na sklenici (poškrábanou) vody a podobně. Stejně tak si člověk nemusí hrát na intelektuála (jak naznačuje Bourec), aby Hlavu - Ruce - Srdce docenil, s intelektuálstvím to fakt nemá nic společného, jen stačí bejt přístupnej jinému nazírání a naladit se na vlnu Jařabovu, čili tvůrcovu, což ovšem nedovede každý divák (a si nejsem jistej, jestli sem hromadu věcí nepochopil jinak, přičemž něco jsem asi nepochopil vůbec), pročež se zdejšímu hodnocení vůbec nedivím. Gratuluju každýmu, kdo do konce dočetl můj asi nejhorší a nejméně srozumitelný komentář všehomíra (o=´ ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". ()

Reklama

Tosim 

všechny recenze uživatele

Mysl, hmat, cit? Mám rád jinakost a vybočení, ale tu a tam člověk zkrátka přijde na to, že už nemá kam ustupovat. Tvůrce a divák a mezi nimi ... nic. Jedna hvězda za humor s jídlem a jako dík Jařabovi ohledně Romana Zacha, kterého někteří diváci přestanou vnímat jen jako "čahouna, kterej furt hraje ty doktory." ()

Ony 

všechny recenze uživatele

V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

The Future Is Female. Muhahahahahhah. ♥ A kdybych měla více rozšířit své pocity, které jsou již teď absolutní, řekla bych, že fantastická práce s herci. Když si například vzpomenu, jak mě Schmitzer rozčiloval svým výkonem v Jako nikdy, kdy jsem nebyla schopna přijmout prakticky jedinou větu, jakým iritujícím způsobem ji publiku odevzdával, ale je to samozřejmě výkon, který kritikové ocení, protože je to role bez tajemství a tragická k tomu, není třeba ji nijak vnímat ani si na ni dělat názor, prostě se pokýve hlavou, jak toho jedovatého dědka pěkně zvládl. Tady oproti tomu představuje akusmetrického boha/démona, postava má několik vrstev, některé reprezentované tělem, většina jenom hlasem, a i ten se neustále proměňuje podle toho, jestli mluví k služebnictvu a vykládá vtipné historky a nebo jestli dodává zásadní naději a jistotu svojí pochybující královně. Ve scéně, kdy muži beze slov tančí s šavlemi po mapě Evropy, strčí své dva pohádkové syny do kapsy se vším všudy a to jenom vznešeností a sošnou ironií své tělesné přítomnosti, ach. Zkrátka díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. Viktorie jde na svou femme futuriste také hlavně přes hlas, který si vydobude respekt sám o sobě, a když se k němu přidá ještě její dokonalá physique, nelze si představit lepší představitelku pro roli ženy, která rozsévá zkázu v srdcích slabých mužů a roste do závratných výšin po boku mužů silných. Finger je bez vlasů naprostý miláček a jeho postava mě dojímala asi ze všech nejvíc. Romana Zacha jsem celou dobu vnímala tak nějak v souvislosti s jeho figurou z Vaterlandu - pořád je to ten samý chlapeček, který bezradně touží být vrchním alfasamcem, a i když už mu vůbec nic nestojí v cestě, není toho schopen. Vnitřní utrpení i komické šílenství takového ztroskotance herec nese se ctí - moje nejoblíbenější scéna s ním je ta, kdy ho Klára veze ke stařence léčitelce čarodějce do nízké chaloupky, on se musí chudáček hrbit, a stařenka ho začne bez jediného slova komentáře fackovat. Jaký jasnější vzkaz by ještě chtěl? Ivana Uhlířová je potom skvělým kontrastem ke všem těm osobám usilujícím o velikost, a je to jasné od první chvíle, kdy se před kamerou objeví, a nemusela by ani nic říkat. A teď zopakuji svůj refrén: Díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. ()

Galerie (25)

Reklama

Reklama