poster

Hlava-ruce-srdce

  • anglický

    Head - hands - hearT

Drama / Historický

Česko, 2010, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    ****

    David Jařab stále stojí osamocen mimo jakékoli směry české kinematografie. Něco tak originálního v kinech nebylo... od doby jeho Vaterlandu. Scénář není nejpevnější a občas zbytečně opakuje už vyřčené, ale jako autorská hra s divákem to opět funguje výborně. Už od úvodní titulkové scény režisér stanovuje vlastní (velice pomalé) vyprávěcí tempo a divák má dost času, aby se s tím srovnal. Herecky film stojí na výkonu pro mne neznámé Viktorie Čermákové, která to ustála se ctí. Postava Romana Zacha mi připomínala hlavního hrdinu novely Příběh jedné nohy od Igina Uga Tarchettiho, tak nevím, jestli to je jen náhoda (a co za houbičky to kouřil v lese, či jaký je výskyt lvů na Moravě). Pohádkovost, rozdrobená vyprávěcí struktura, černý humor, všechno sedí. Výborná je práce kameramana i pečlivá výprava a rekvizity. Navíc málokterý plakátový slogan je tak přesný jako tenhle. Ale Vaterland mi přišel celkově trochu lepší.(3.1.2011)

  • Crawler-D
    ****

    Oděn ve skvostném rakousko-uherském kabátku (digitální 4K projekce je šťavnatá a barvitá) je film uvozen náznakem okultismu, jenž by se mohl stát záminkou pro mysteriózní pátrání či revizi historie, ale postupně přesedlá v hledání vnitřního smyslu skrze spoustu skrytých významů a postavy a příběh pouze vkomponovává do jakési bajky o králi a dvou synech. Zatímco některé myšlenky řečené v zastřené řeči se lvem, sovou a živoucí rukou mě nadchly, jako by svůj význam měli jen v daný moment a daný okamžik a nevztahovaly se na celé dílo, což je zásadní škoda. Kdyby totiž motiv o významu celistvosti člověka, kde nestačí mít jenom hlavu, nebo jenom srdce a kde ztráta ruky je stejně zásadní jako ztráta duše, tvořil hlavní dramaturgickou klenbu, byl by film fascinující. Takhle mu chybí nějaký hlavní důraz, zřetelnější příběh a hlavně konec, který by všechno nepostavil na hlavu. A taky by si zasloužil lepší než nejhorší plakát roku.(26.10.2010)

  • Composter
    ****

    Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let.(8.1.2011)

  • mcleod
    ****

    Většina lidí okolo vede v podstatě živnost a ne život. Film, který podle mě ne úplně nejlépe rozpracovává téma rozbourávání tradic a tradičních hodnot. Lidé začínají myslet a jednat nezávisle na státu, na tradicích, na společnosti, každý člověk se stává samostatnou odloučenou entitou. Má ruka je pevná, neztratil jsem hlavu a k čistému srdci se snažím dopracovat. Společnost nezávislých individuí však již nemůže dojít klidu. Jediný způsob je opětovné pohlcení všech nezávislých částí společnosti, třeba i násilnému spojení. David Jařab se tak snaží představit myšlenku, že rozbourávání tradic, svoboda a nezávislost lidí nutně musí vést ke zmatení, které je následováno opětovným násilným podřízením uměle vytvořeným společenským hodnotám totalitarismu... a v tom případě je jedno zda komunistického, nacistického nebo kapitalistického. K tomu nahrává i skutečnost, že většina lidí včetně samotných státních institucí je někde na pomezí zastánců tradic i změn. Jde o zajímavou myšlenku, pěkně zpracovanou, ale film mi přišel trochu zmatený. Navíc herečka v hlavní roli mi moc neseděla, zdálo se mi, že její herectví je nepříjemně afektované. Avšak pořád je to lepší než ta šeď okolo.(2.8.2012)

  • andrii
    ***

    Mysteriózní afrodiziakum zašifrované na prahu geniality a absurdity. Zhypnotizované vladařství morgianovského svádění v tabuizované komnatě „karpatského hradu.“ Zamotaný svitek, který se rozvine jen těm, kteří jsou schopni nalézt univerzální klíč, předat kouzelnou moc nástupcům chrabrým a odvážným „žít život“, procítit ho, nezabřednout v polorozpadlé existenci omámené iluze. Statek jako tichý chrám myšlenky hibernace autorské decentnosti. Pošetilost, bázlivost mysli odpírají vidět srdcem hmatatelnost metaforické smyčky. Postavy jako náměsíčníci neschopni se odtrhnout od rozechvělé paralýzy, jako shozené figurky na šachovnici preciznosti surrealistických dispozic, bezvládné figuríny prchající do úkrytu „šminek“ imaginace. Uzamčeni v sobě, utonulí v kýči nejednoznačnosti, vrstevnatých variantách nazírání. Jedna ruka tleská – odcizená, probuzená, mudrcovská. Mysteriózní rébus z řádu estetické abstrakce, mýtu secesní šarády. Jsme pouhá torza v klubu racionality, v symbolickém „srdci vjemů,“ jako médium šizené vášní, oddáni naslouchat neslyšitelnému, zasvěceni iracionalitě. Mimo tento svět popíjejí nektar svěží, blahodárný, na půdě zemské jako těla bez duše zešíleli z jasu dne i noci. Dopátrat se nekonečna cestou citu, vybočit z pokušení. Nadpřirozená pomatenost ničí světlo bytí. Příběh bytí se odebírá do nedobytné pokladnice. Klame vnější stylizace. Je třeba zapojit mysl, chránit dotek myšlenky, nenápadně pootevřít srdce skrytě nápadité vnitřní metafory. Inkognito příběhu jako corpus delicti vyšší moci, která jako velká dáma sní o velkém světě bez škrabošky nicotných dýchánků.(27.5.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace