poster

Hlava-ruce-srdce

  • anglický

    Head - hands - hearT

Drama / Historický

Česko, 2010, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • garmon
    **

    Co se týče tématu a imaginace, patří oba Jařabovy celovečerní filmy k tomu nejoriginálnějšímu v českém filmu za posledních 20 let. Zbytku ale chybí prokomponovanost motivů a smysl pro tektoniku: dramaturgické záležitosti. Za mě v Hlava ruce... bohužel i jedna z nejslabších českých filmových hudeb poslední doby - midi hudba hudba ve stylu "pozor, téma". Mrzel mě taky po Vaterlandu už druhý product placement s luxusním vozem. To je zase smutné Česko.(8.11.2014)

  • Chřástal
    ***

    V současném českém filmu nezvyklý počin, který toho ale nenabízí o moc víc než právě to. Surrealistická jinakost funguje jen do jisté míry – dokud to nezačne být zdlouhavé a ve stojatém vzduchu nezačne odérem artu zavánět samoúčelnost. Přitom prostředí a příběh vyhlíží nejdřív dost dobře: Rakousko-Uhersko před 1. světovou válkou, okultisté v důstojnických kruzích snažící se o vyvolání jakéhosi temného božstva… Už jsem (skoro) čekal znepokojivý šepot ve tmě vzývající beztvaré entity rouhavě bublající ve středu nekonečna, ale lovecraftovina rychle vyšuměla. Nakonec zbývá jen hra na tápání po významu toho, co se před divákem odehrává, a postavy pronášející (občas zničehonic) výroky jako “Jsem činidlo” nebo “Chtěl bych si pořídit kohoutí farmu.” Zábavně absurdní scény a v českém filmu neokoukaná tematika, na druhou stranu otrava “uměleckým podobenstvím” a podle mě poněkud toporné herectví. Zařazení filmu zde jako drama / historický je dobrá mystifikace.(6.7.2015)

  • Morien
    *****

    The Future Is Female. Muhahahahahhah. ♥ A kdybych měla více rozšířit své pocity, které jsou již teď absolutní, řekla bych, že fantastická práce s herci. Když si například vzpomenu, jak mě Schmitzer rozčiloval svým výkonem v Jako nikdy, kdy jsem nebyla schopna přijmout prakticky jedinou větu, jakým iritujícím způsobem ji publiku odevzdával, ale je to samozřejmě výkon, který kritikové ocení, protože je to role bez tajemství a tragická k tomu, není třeba ji nijak vnímat ani si na ni dělat názor, prostě se pokýve hlavou, jak toho jedovatého dědka pěkně zvládl. Tady oproti tomu představuje akusmetrického boha/démona, postava má několik vrstev, některé reprezentované tělem, většina jenom hlasem, a i ten se neustále proměňuje podle toho, jestli mluví k služebnictvu a vykládá vtipné historky a nebo jestli dodává zásadní naději a jistotu svojí pochybující královně. Ve scéně, kdy muži beze slov tančí s šavlemi po mapě Evropy, strčí své dva pohádkové syny do kapsy se vším všudy a to jenom díky vznešeností a sošnou ironií své tělesné přítomnosti, ach. Zkrátka díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci. Viktorie jde na svou femme futuriste také hlavně přes hlas, který si vydobude respekt sám o sobě, a když se k němu přidá ještě její dokonalá physique, nelze si představit lepší představitelku pro roli ženy, která rozsévá zkázu v srdcích slabých mužů a roste do závratných výšin po boku mužů silných. Finger je bez vlasů naprostý miláček a jeho postava mě dojímala asi ze všech nejvíc. Romana Zacha jsem celou dobu vnímala tak nějak v souvislosti s jeho figurou z Vaterlandu - pořád je to ten samý chlapeček, který bezradně touží být vrchním alfasamcem, a i když už mu vůbec nic nestojí v cestě, není toho schopen. Vnitřní utrpení i komické šílenství takového ztroskotance herec nese se ctí - moje nejoblíbenější scéna s ním je ta, kdy ho Klára veze ke stařence léčitelce čarodějce do nízké chaloupky, on se musí chudáček hrbit, a stařenka ho začne bez jediného slova komentáře fackovat. Jaký jasnější vzkaz by ještě chtěl? Ivana Uhlířová je potom skvělým kontrastem ke všem těm osobám usilujícím o velikost, a je to jasné od první chvíle, kdy se před kamerou objeví, a nemusela by ani nic říkat. A teď zopakuji svůj refrén: Díky Jařabovi za to, že natočil film, o kterém se dají psát takovéhle krásné věci.(6.10.2014)

  • andrii
    ***

    Mysteriózní afrodiziakum zašifrované na prahu geniality a absurdity. Zhypnotizované vladařství morgianovského svádění v tabuizované komnatě „karpatského hradu.“ Zamotaný svitek, který se rozvine jen těm, kteří jsou schopni nalézt univerzální klíč, předat kouzelnou moc nástupcům chrabrým a odvážným „žít život“, procítit ho, nezabřednout v polorozpadlé existenci omámené iluze. Statek jako tichý chrám myšlenky hibernace autorské decentnosti. Pošetilost, bázlivost mysli odpírají vidět srdcem hmatatelnost metaforické smyčky. Postavy jako náměsíčníci neschopni se odtrhnout od rozechvělé paralýzy, jako shozené figurky na šachovnici preciznosti surrealistických dispozic, bezvládné figuríny prchající do úkrytu „šminek“ imaginace. Uzamčeni v sobě, utonulí v kýči nejednoznačnosti, vrstevnatých variantách nazírání. Jedna ruka tleská – odcizená, probuzená, mudrcovská. Mysteriózní rébus z řádu estetické abstrakce, mýtu secesní šarády. Jsme pouhá torza v klubu racionality, v symbolickém „srdci vjemů,“ jako médium šizené vášní, oddáni naslouchat neslyšitelnému, zasvěceni iracionalitě. Mimo tento svět popíjejí nektar svěží, blahodárný, na půdě zemské jako těla bez duše zešíleli z jasu dne i noci. Dopátrat se nekonečna cestou citu, vybočit z pokušení. Nadpřirozená pomatenost ničí světlo bytí. Příběh bytí se odebírá do nedobytné pokladnice. Klame vnější stylizace. Je třeba zapojit mysl, chránit dotek myšlenky, nenápadně pootevřít srdce skrytě nápadité vnitřní metafory. Inkognito příběhu jako corpus delicti vyšší moci, která jako velká dáma sní o velkém světě bez škrabošky nicotných dýchánků.(27.5.2015)

  • helianto
    ***

    Musím přiznat, že na tento film se mi velmi těžko koukalo a stejně těžko mi je jej hodnotit. Na jedné straně tu stojí zajímavý námět, neotřelý příběh vztahového mnohaúhelníku, kde v každém úhlu je cos skryto, velmi zralé herecké výkony, které u některých představují standard, u jiných (Roman Zach) mohou být pro mnohé překvapením, a v neposlední řadě výborná kamera, povyšující tento film do kategorie příběhů snových. Na druhé straně se mi na první pohled jednoduchý, ale ve své podstatě dosti spletitý, děj velmi těžko sledoval, pochopit pohnutky jednání jednotlivých postav mi na první zhlédnutí přišlo téměř nemožné, a nakonec, a to mi vadilo snad nejvíce, přičemž ale nedokážu určit, zda to třeba nebyl režisérův záměr, velmi chladný a odosobněný přístup všech protagonistů k celému příběhu. Jako by ve filmu byli a zároveň se vznášeli někde mimo… Film má své nezpochybnitelné hodnoty, za které si dobré hodnocení bezesporu zaslouží. Zůstávají ve mně, nicméně, pochybnosti, takže si dávám za úkol jednou se k tomuto zajímavému počinu československé kinematografie ještě vrátit…(27.5.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace