Hlava-ruce-srdce

V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní. (27.07.2011)

Zajímavý surreálný kousek! Atmosféra trochu strašidelná, trochu secesní, absurdně humorná... Akorát ta hlavní mondéna mi svým mdlým, kňouravým monológem ustavičně lezla na nervy. Holka, co tak zvadle? Tady jde o magii a záhrobí a nové začátky a anarchii. A ano, čekání to bylo zajímavé, asi jako ten hrozně divnej sen, co jsem měla tuhle v sobotu... "A kvočnu nechcete?" (15.06.2017)

Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. (08.01.2011)

____[__ Film je věnován Janu Švankmajerovi, být v kolonce režie jeho jméno, jsem si jist, že totožný film by měl min. o 20% lepší hodnocení __]____ Abnormálně skvělá ujetina, které svrchovaně vládne výkon Romana Zacha (kéž by dostával více rolí, jako je tato, nebo ta Vaterlandská) a pomáhají mu i všichni ostatní herci (snad až na v semtamnostech nevýraznou hlavní hrdinku) jsou skvělí, ač mnoho z nich v podstatě neznámých. Scénář je nebetyčně úchvatnej a poslouchat např. rozhovory Heinricha Rotha je zážitek neskonalý, a ne jen to - Hlava - Ruce - Srdce dokonce nepostrádá dost bizarní a ujetý humor (podle mého jeden ze základních kamenů toho, jak si tuhle záležitost užít je přistoupit na jeho pravidla). Co stojí jednoznačně za zmínku a velebení je kamera - co se českého filmu týče, tak v posledních cca pěti letech (hlouběji se mi v paměti pátrati nechce) jsem neviděl lépe nasnímaný český film s výjimkou dramatózní detektivky Ve stínu. S níž má dle mého soukromého, poníženého, nedůležitého, nafialovělého názoru tenhle film společnou ještě jednu věc - považuju obé za nejlepší filmy onoho pětiletého období. PS: Na další Jařabův film se chci dostat do kina a lituju, že tady mi to nevyšlo, secesní úchvat zdejšího musel být na velkém plátně božskej. PPS: co se komentářů ala Bourec týče, tohle není žádný intelektuální art ani náhodou, jenom je to dosti jiné a neobvyklé, což rozhodně neznamená, že se ve filmu automaticky začnou zjevovat půlhodinové záběry na sklenici (poškrábanou) vody a podobně. Stejně tak si člověk nemusí hrát na intelektuála (jak naznačuje Bourec), aby Hlavu - Ruce - Srdce docenil, s intelektuálstvím to fakt nemá nic společného, jen stačí bejt přístupnej jinému nazírání a naladit se na vlnu Jařabovu, čili tvůrcovu, což ovšem nedovede každý divák (a si nejsem jistej, jestli sem hromadu věcí nepochopil jinak, přičemž něco jsem asi nepochopil vůbec), pročež se zdejšímu hodnocení vůbec nedivím. Gratuluju každýmu, kdo do konce dočetl můj asi nejhorší a nejméně srozumitelný komentář všehomíra (o=´ (05.08.2013)

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. (25.11.2010)