Zátoka

Je dost pokrytecké vyčítat Japoncům, že zabíjejí kytovce, když my si každý den pochutnáváme na jiných zvířatech, která cítí bolest úplně stejně, ale protože nejsou tak roztomilá, tak jejich masakrování nikoho nedojímá, co? Zajímalo by mě, kolik z vás, co se tady "stydíte, že jste člověk" a chtěli byste shazovat na Japonsko další atomovky, je vegetariánů? I tak je dobře, že tento film vznikl, a musím mu dát plný počet. V některých otázkách uhodil hřebíček na hlavičku, třeba v tom, jak (ne)funguje Mezinárodní velrybářská komise, upozornil na problém s kontaminovaným masem a zesměšnil pár zkorumpovaných úředníků. A především partyzánská "Akce zátoka" si zaslouží respect! (06.03.2010)

Killing for killing, alebo zabíjanie, len preto, aby sa zabíjalo. Už ani nie pokrytecky na "výskum", ako to Japonci robia roky na veľrybách, ani kvôli potrave, lebo Japonci delfínie mäso nejedia, ani kvôli výžive, lebo obsahuje ortuť, ani kvôli pracovným príležitostiam, lebo ponúkané peniaze rybári nevezmú. Všetko to začal začiatkom 70/tych rokov Flipper .... Teda nie on, ale tu sa datujú počiatky vraždenia delfínov. Vraždenia, ktoré Japonci nechcú ukázať svetu. A bojovať ako aktivista proti tejto nezmyselnosti, je problematické, nakoľko japonská polícia aktivistov uväzní na 28 dní bez udania dôvodu. Lebo to majú povolené vo svojej ústave. My svojich zločincov púšťame po 72 hodinách na slobodu. Ale my nemáme delfínov .... (21.07.2011)

Stejně jako v případě dokumentu Racing Extinction od stejného autora, je oskarová Zátoka plná bolestných výpovědí zúčastněných protagonistů, které by se jako okřídlené cítáty mohly vznášet nad epitafem lidské humanity. Zůstavají vám v hlavě ještě dlouho po tom, co film uvidíte, řežou tam jako malé ostré žiletky a nutí vás neustále přemítat nad tím, co se ve vesmírné jednotě muselo stát špatně, že se člověk takhle vymknul kontole. Pokud to byla v dokumentu Vymírání druhů věta: "Na tomto záznamu zpívá sameček Moha zpěvavého, je poslední svého druhu. Zpívá samičce, která nikdy nepříjde. Je úplně sám. A nyní utichl i jeho hlas", co mi zlomilo srdce a dodnes ji nemohu z té proklaté hlavy dostat, v Zátoce je to "Velryby a delfíni nedýchají automaticky bez přemýšlení, každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že už se nenadechnou. V této souvislosti používám slovo sebevražda, a ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přímo do očí, nadechla se a už se nenadechla podruhé. Nechal jsem ji zemřít". Takhle strašně bolestný je tento dokument. Ale to není nic v porovnání s tím, co se děje delfínům v Taiji, kolik jich je ročně zmasakrováno z důvodu exportu do vodních světů a pro maso. Elitní filmařský tým se vydává na toto nebezpečné místo, aby podal svědectví o nehorázném prohřešku proti delfínům. Sedm let od natočení a delfíni se v Japonsku stále vraždí ve velkém. Jestli si myslíte, že jste jako vegani viděli všechno utrpení zvířat, pak vás možná nářek delfínů při jejich vraždení vrátí zpátky na zem... (08.12.2017)

Jestli můžu pomoct i jen tím, že přestanu navštěvovat delfinária, tak to udělám. A ať se přidá každý, komu po shlédnutí tohohle hororu nejsou lhostejné skutečnosti. Tento dokument by mělo vidět co nejvíce lidí. Lidé musí vědět, co se opravdu děje. Jasně, že to není to nejhlavnější a nejdůležitější téma na světě, ale každý může přispět tou svojí troškou třeba právě tady. Aby se nemusel stydět za to, že je člověk. Ti obyčejní smrtelníci, kteří toto dokázali natočit a ukázat světu, a kteří se nepoddali síle a krutosti institucí, jsou pro mě ti praví hrdinové. Kéž by takových bylo víc. (18.03.2010)

Jsem pohoršen, šokován a otřesen ze záběrů, které jsem shlédl. Potkat někde ty lidi na ulici, tak bych jim zpřelámal hnáty. Je až neskutečné, co se v japonském Taiji (městě, které na první pohled vypadá, jako by velryby a delfíny milovalo) děje. Po shlédnutí tohoto filmu mi bylo ještě dobrých pár hodin pěkně ouzko. PS: rozhodně stojí za to vydržet až do úplného konce. (08.05.2013)