Džusový román

Československý film, jenž nahlíží do života dospívající venkovské dívky. Nikterak výjimečný, téměř banální příběh milostného zklamání zaujme především pohledem do života s nalinkovanou budoucností socialistické mládeže. Snímek obsahuje několik scén z klasické lidové zábavy, zejména svatební hostina s velmi mizernou kapelou byla přímo typická ukázka venkovské kultury 80.let. Kromě stěžejní svatební scény se ve filmu odehrává řada komických scén, například místní olympiáda byla poměrně originální. Herecké výkony byly však zklamáním, ač půvabná, tak značně pasivní A. Mihulová a nevýrazné výkony množství neherců diváka nenadchnou. Režijní debut F. Feniče si tak budu spíše pamatovat jako přehlídku bizarních účesů a oděvů. (05.06.2012)

Já osobně teda nehýkám nadšenim ani z Formanovy ranný filmový tvorby a tim pádem mě tahle Feničova kopie nebavila skoro vůbec. Alena Mihulová se plácá od ničeho k ničemu a kolem se motaj různý bizarní postavičky. Neherci jsou tady úplně nulový. Místo nich tam klidně mohli dát voskový figuríny. Žádnej skrytej talent, jako byl třeba Šebánek nebo Vostrčil, tady fakt nenajdete. A samotná Mihulová nemůže celej film utáhnout. Že ukáže kozy, tim to taky nezachrání. Pozitivně hodnotim pouze fakt, že se Feničovi povedlo celkem dobře vystihnout ten šedivej, stereotypní život pracantů ve fabrice. 40% (02.01.2012)

Obrázek doby ? Snad. Spíš něco málo o tom, jak to chodívá. Protože život mnohdy sklouzne do kolejí, které se vám nelíbí a proti kterým byste se rádi vymezili - a někdy je a jindy zase není ve vaší moci zatáhnout za záchrannou brzdu nebo přehodit výhybku. A co se obrázků jako takových dotýká: Mění se jen jejich rám, nic víc a nic míň ... solidní 4* (05.11.2020)

Přirovnávat tohle k rané Formanově tvorbě je jako srovnávat škodovku s mercedesem (obě auta mají přeci taky 4 kola). Tenhle film je prostě taková zbytečnost o 100x omílaném ničem. Nudní herci, až na Alenu (ta byla pesimisticko depresivní), nudný depresivní scénář, nudná kamera, zbytečně prvoplánově nudná depresivní režie, nudná hudba. Prostě nuda a deprese kam se člověk podívá. Bylo mi asi tolik co Aleně v té době a určitě jsme neřešili takové "životní důležitosti" a už vůbec ne tak vážně. Spíše jsme si ze všeho dělali srandu. Pokud ale chtěl pan Fenič ukázat, jak mu bylo za komoušů špatně, pak se mu to povedlo. (15.02.2012)

Film přímo odkazující na Lásky jedné plavovlásky. Normálně moc postsynchrony nevnímám, ale tady přímo tahaly za uši. Herecké výkony docela nevyrovnané, ale atmosféra se podařila vystihnout na jedničku. Zejména "odchod" borce z místa činu byl natočený bravurně. A Mihulové oči dokázaly vyjádřit vše podstatné. (18.03.2013)