Lusitania - vražda v Atlantiku

Velmi povedená rekonstrukce příběhu jedné velké lodě s krásným jménem. Chvíli jsem váhala, zda dát čtyři hvězdičky z důvodu, který se objevil až ke konci filmu. Tím důvodem byla slabá místa ve scénáři, přesněji v dialozích. Já jsem postřehla tři. Většina to možná ani nezaznamenala, nebo jim to přišlo v pořádku, klidně se to takto mohlo i odehrát, ale pro mě tyto pasáže vyzněly trochu hloupě. Znatelné byly scény, které se inspirovaly Titanicem. Loučení malé dívky, nasedající do člunu a jejího přítele a scéna, kdy kapitán zůstává na můstku. A stejně jako u Titanicu se lidé ptají, zdali se tomu dalo zabránit a kdo nesl zodpovědnost, ptají se i tady. Jenže v tomto případě šlo o víc. A jak bylo řečeno v závěru filmu, ty nejdůležitější otázky nebyly zodpovězeny, možná ani neměly být. Je až neuvěřitelné, jak často dokáží mocní lidé s pomocí svých prostředků hazardovat s osudy ostatních jen proto, aby zachránili. Ne ty ostatní, ale sebe. (05.08.2009)

Na jedné straně bezprecedentní vražda téměř 1200 civilních pasažérů zaoceánského parníku Lusitania, z jiného úhlu pohledu zase docela vhod přicházející záminka k vtažení takové velmoci jako je USA do První světové války a britská Admiralita si může spokojeně mnout ruce, protože je zrovna období, kdy národ znamená víc, než pravda. Polodokumentární styl mi moc nesedl, snaha o relativní objektivitu ano a pro ty, kterým se to zdálo příliš kruté, tak vězte, že o třicet let později vyrovnali Sověti účty i s mnohonásobným přídavkem mrtvých civilistů, žen a dětí navrch (potopení lodi Wilhelm Gustloff). Matematika umí být někdy odporná, že..? Jakmile se začnou do války zatahovat civilisté, stává se ještě extrémnějším svinstvem a ukažte mi takovou, která by to nedělala... (08.07.2010)

Nevím, jak k takovýmhle dokumentům přistupovat, jelikož jejich hraná podoba, v níž se odemykají vrata výtahu v momentě, kdy voda sahá po bradu, sponkou z klobouku a kde by se časovaná bomba, kdyby tu nějaká byla, zastavila až sekundu před výbuchem, mi přijdou poněkud dokumentárně nevěrohodné. Jistě přívětivě lze kvitovat solidní výpravu, kostýmní stránku a objektivizovaný pohled obou (znepřátelených) stran, kdyby to byl ovšem klasický hraný film, neměl bych větších námitek, pakliže se má jednat o dokument, jsem v mírných rozpacích... (04.08.2009)

Tohle nemůžu hodnotit, ten příběh je příliš silný na to, abych to hodnotila jako film. Ti Němci! A ti Britové! Kdo udělal tohle rozhodnutí, ten tancoval s ďáblem. A možná ještě tancuje. Tady neexistovalo správné řešení. Ať tak, či onak, zemřely stovky lidí. Nebo by zemřely jiné stovky a tisíce. Pro válku to asi bylo dobře, pro lidi neskutečně zle. (07.07.2010)

Začnem s tým, že pri potápaní lode ja jasne vidieť, že sa jedná o kulisy (člnová paluba je vo filme viditeľne prepojená so základom lode, nafarbeným načierno). Za druhé sú záchranné člny vo väčšine príliš malé a majú nereálny dizajn, pripomínajúci skôr sadru ako drevené latky pozliepané k sebe. Za tretie je tu fakt, že keby sa Lusitania vo svojich posledných chvíľach nad hladinou nakláňala tak ostro, zaryla by sa hlboko do dna, čo podľa devastačných znakov vraku a hĺbke dna približne 90 - 100 metrov nie je možné. Je tu ešte pár lacných chybičiek (napr. spomínané skladacie člny, ktoré by sa podľa historickej korektnosti mali nachádzať pod tými hlavnými, akosi záhadne vo filme vysublimovali), ale na ne všetky postačuje jeden nepopierateľný argument - jedná sa o dokumentárny film. A to mení mnohé. Postavy profesora Holbourna a Avis mi vždy pripadali akosi umelo a "tvorcovsky", ale skutočnosť je taká, že sú to všetko reálne postavy, ktorých činnosť bola spracovaná do posledného detailu. Keďže sa jedná o dokumentárny film snažiaci sa o najväčšiu historickú korektnosť, tak si myslím, že sa to pomerne vydarilo. (27.06.2017)