Zen

I když si tu někteří stěžují, že to je strašná kravina, mně se to docela líbilo. Ono je problém v tom, jak chcete vlastně zfilmovat osvícení, no autoři se toho ujali celkem uspokojivě. Filmové tempo je krásně pomalé, což se k filmu velmi hodí, lahodná hudba, která film provazí, velmi dobře sedla a vyzdvihuje snímek ještě výše. I když to možná není úplně to, co někteří od filmu očekávali, já jsem byl některými scénami potěšen a s filmem jsem docela překvapivě spokojen. Za mě 70% s odřenýma ušima. (09.09.2010)

K tomuto filmu mi bylo řečeno, že je propagací buddhismu. Jako takový bych ho neviděl, pokud jakýkoli film s nějakou historickou postavou nepovažujete ze propagaci jejích názorů či postojů. Na to, jak je film dlouhý mi nijak nudný nepřišel, přestože plyne velmi volně, ale to může být dáno hlavně mým zájmem o tuto tematiku. Nakonec historických fakt o Mistru Dógenovi moc není, proto není divu, že si tvůrci něco sem tam přidali (např. kurtizána). Také příběh o tom, jak pošle matku umírajícího dítěte hledat dům, který nenavštívila smrt, je myslím připisován samotnému Buddhovi. Trochu mě zklamal akorát konec s meditujícími dětmi, přestože měl dobře naběhnuto. To vysvětlení nebylo zrovna zenové, protože v něm se odpovídá spíše náznakem - úsměvem nebo ránou holí, než to vyzvracet tak, aby to pochopil úplně každý. No, možná je to přeci jen propaganda. Ale stojí za vidění. (16.03.2010)

Směšný film říkající, jak je ten Dógen skvělý a zazen ještě lepší a vůbec člověk je hloupý... Nudný film o Dógenově životě, který se od jeho skutečného života samozřejmě odklání, s pár herci, které mají v Japonsku zvučné jméno. A přesně ti tu stejně mají jen štěk nebo se znenadání vytratí nebo vlastně pro film, jeho příběh nebo vývoj nemají vůbec smysl či význam. Film jistou epizodnotí vypráví o životě jednoho mnicha (mamča řekla běž za Buddhou, tak hoch nelenil a šel). A je to neskutečně nudné. A na tu nudu to má neskutečnou stopáž, já už si v polovině filmu přála, aby zemřel, a i to umírání mu hrozně dlouho trvalo. Každopádně každý japanista ví, že Dógen umřel v zazenu, takže už jen čekal v jakém. :-D Já nevím, během sledování mi film přišel až odporný svou podbízivostí, svými obrazy a tím, co chce říct. Chápu, proč má takové hodnocení na csfd (či kdekoliv jinde), ale pro mě to jen slabší věc, u které jsem se nehorázně nudila. To už si stokrát raději přečti nějaký jeho životopis. Část v Číně je to nejnudnější, co tu bylo, když se vrátil do Japonska, změna, říkám si paráda, začne to být zajímavé a ono to snad i chvíli bylo. Chvíli. (21.03.2012)

Tento film ukazuje zcela jiné myšlení než racionálně-materialistické, typické pro západní vyspělou společnost. Víru, lásku, intuici, pocity… u nás tvrdě válcují hodnoty přepočítatelné na jednotky, nejčastěji peníze. Zen toto vychýlení navrací zpět do rovnováhy, používá k tomu přímočarý postup, který nám však i přes svojí jednoduchost přijde nepochopitelný či nemožný, protože k absolvování této cesty je nutné učinit několik kroků zpět do oblasti duchovna a ta je pro nás čím dál tím víc nedostupnější. O tom svědčí i fakt, že o zenu bylo ve filmu vyřčeno vše podstatné, přesto mnozí komentátoři zde na ČSFD očekávali více. A filmařské hledisko? Kvalitní scénář, výborná režie, dokonalé herecké výkony. Konečné hodnocení? Alespoň pro tentokrát se vyhnu snahy o vyčíslení a místo počtu hvězd zde popíši pocit, jenž ve mně film v několika okamžicích vyvolal: Jako kdybych najednou cítil všechno to duchovno v sobě, zvláštní pocit hřejivého vyplavení z duše do celého těla. Že by přiblížení se stavu, jenž mniši zakoušeli v zazenu (meditační místnost zen-buddhistů)? (12.06.2012)

Pozvolně, v téměř meditativním (občas až uspávacím) tempu vyprávěný životní příběh japonského mnicha Dógena, který v 13. století přinesl z Číny do Japonska pravé Buddhovo zenové učení, které se uchytilo i přes nelibost a inzultace jeho konkurentů. Snímek se mnohem více soustředí na fyzické fungování kláštera a mnišský život, než na samotnou zenovou filosofii. Pár mouder tu sice zazní, ale ty neznalým divákům k pochopení motivací, cílů a vnitřního rozpoložení postav moc nepomohou. (16.05.2012)