Smrtelný hřích

Tak tomu se láska NEŘÍKÁ, Rob Royi !! To je pouhá chorobná závislost na jiné osobě, závislost psychicky nevyrovnaného upnutého jedince, který si neprávem uplatňuje právo "přivlastňovat" jiného jedince natolik, že mu odebírá jeho vlastní právo volně a svobodně žít. To není láska, ale psychická nemoc předurčena k odbornému léčení. Tož asi tak, Rob Royi. Láska znamená dávat i brát, i tolerovat či odpouštět. Ne ovládat, manipulovat a vždy vítězit. V lásce se "vítězství" totiž velmi snadno obrací proti "vítězi"!! ... a to natrvalo. To však neznamená, že bychom se měli lásce bránit, vyhýbat a dokonce se neženit či nevdávat, Matty. Chce to jen z obou stran větší toleranci, vlastní sobeckost omezit na minimum a snažit se pochopit druhého a vyjít mu vstříc. Věřte, je to tak. :-) Mám za sebou desítky let manželství, i když také nebylo stále harmonické, vím že je to tak. Trvale harmonické snad ani neexistuje, to se tak jen tváří ti, co oslavuji diamantové svatby, aby nám nezkazili představy o manželství. I počasí není stále slunečné. Problematika a úskalí lásky je věčné téma, které ani po letech nerezaví. Stále se opakuje, stejně jako my odcházíme a opětovně se nezkušení rodíme. Myslím tedy, že i po těch mnoha letech, kdy film vznikl nám má co povědět. Jen nám to dnes povídá již poněkud zastaralým způsobem vyjadřování. Z hlediska tématu bych filmu věnoval 5 hvězdiček, stáří a tomu odpovídající dialogy či některé herecké výrazy sráží mé hodnocení na 3 hvězdy. (29.03.2011)

Nesmírně intenzivní záležitost, hlavně díky brilantně vystavenému příběhu (který dávkoval informace i emoce s přesností lékárnických vah), skvělým hercům (do Gene Tierey jsem se nejdřív zamiloval, abych ji brzy začal nenávidět) a neskutečným technicolorovým barvám. Každopádně bacha na ženský, kterým připomínáte jejich otce! (24.06.2007)

Aj po rokoch je to drahokam! Na tú dobu farebná noirová rarita s príbehom o posadnutosti a chorobnej láske...až za hrob. Rafinovaný scenár, sýte technicolorové farby krásneho prostredia v kontraste s temnou dušou a v neposlednom rade: chladne nádherná, mrazivá Gene Tierney ako asi najzlomyseľnejšia femme fatale v dejinách filmu. Teším na vydanie v Criterion 24.3.2020. (11.03.2020)

Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10 (08.11.2019)

Okrem zaujimavemu pribehu ma na tomto starom filme z roku 1945 fascinovala nadherna farebna kamera (zasluzeny Oscar) ako aj takmer rozpravkove prostredie, kde sa film odohraval. Avsak hlavna hrdinka Ellen v podani skvelej Gene Tierney (zasluzena nominacia na Oscara za herecku v hl. ulohe) taktiez bravurne zahrala chorobne ziarlivu manzelku, ktora chcela mat manzela iba pre seba a akakolvek ina bytost je Ellen proti voli, dokonca aj vlastne dieta a preto robi vsetko pre to, aby si manzela nechala len pre seba, co bude mat pre nu a jej okolie neprijemne nasledky... 12.09.2008 ______ Gene Tierney - (Ellen Berent Harland) +++ Cornel Wilde - (Richard Harland) +++ Jeanne Crain - (Ruth Berent) +++ Vincent Price - (Russell Quinton) +++ Mary Philips - (pani Berentová) +++ Hudba: Alfred Newman +++ (12.09.2008)