Smrtelný hřích

Reziser John M. Stahl /Stary Heidelberk, Foxes of Harrow 1947/ natocil film noir, ale nie tentokrat detektivku, ako je tomu v noire dobrym zvykom, ale vlastne spolocensku konzervacku o mylostnom vztahu jeho k nej a jej k nemu. Dej plynie pomaly, a ked myslim pomaly, tak hodne pomaly, ale tempo rozhodne nie je ospale. Vyborne je zobrazene premena idylickej selanky na nocnu moru s pomaly az hororovou atmosferou. Herci ako Gene Tierney /ve Viru 1949, Laura 1944/ slapu vyborne, a hlavne tato herecka bola vskutku skvela, dalej dobre hrali aj Cornell Wilde /Vysoko V Horach 1941, The Naked Prey 1966/, Jeanne Crain /Muz bez hvezdy 1955/ a videl som tuna aj hororovu legendu Vincenta Price -a /Pit and the Pendulum 1961, Maska Rude Smrti 1964 a Dum Voskovych figurin 1953/. Vacsina noir filmov je cierno -bielych, ale tento je farebny, naposledy sa mi to stalo u noiru Niagara Falls myslim. 82 % (06.09.2016)

Žiarlivosť je najhorší smrteľný hriech... Film-Noir s brilantne vymysleným scenárom a veľmi sympatickými hercami. Najviac ma však oslovilo, ako príbeh ústrednej dvojice Ellen a Richarda postupne naberal na intenzite a zaujímavosti, od pomalšieho a romantického zaláskovania až po thrillerovo napínavý koniec. Navyše ako sa menili tieto žánre, tak sa menila aj atmosféra, ktorá smerom ku koncu pekne gradovala a temnela, čo samozrejme súviselo najmä s postupnou charakterovou zmenou hlavnej hrdinky. Jediné čoho ľutujem je, že to nebolo čiernobiele, celková sivosť a vizuálna pochmúrnosť by sa do atmosféry snímku veľmi hodila. Určite viac ako takáto pastelková vizáž. Ale aj tak to vidím na silný nadpriemer, vrelo odporúčam. 85/100 (25.09.2017)

Následující text obsahuje náznaky SPOILERů. Film poskytne dobrou sebereflexi o tom, jak daleko jste ochotni zajít, abyste dosáhli svého. Nějakou dobu jsem s hlavní hrdinkou sympatizoval, časem se karta obrátila. Líbilo se mi, jak byl děj vystavěn, jak se pozvolně stupňoval, a byť jsem si občas říkal "fajn, není to zlý, ale jednou to stačilo", možná si ho někdy v budoucnu ještě pustím.  A i když jde o fikci, jen mě utvrdila v názoru, že jsou právníci verbež,. # příběh **** | hudba **** | humor – | akce – | napětí * | pustil bych si znovu *** (08.05.2024)

Tedy takto přepjatě romantická atmosféra (včetně úderů tympánů) by sedla spíše do zlaté éry literárního směru ve 30. letech 19. století než o sto let později, ale funguje i tak skvěle, obohocena o freudiánské a jungovské aspekty. Jen ten malý srub byl malý pro lidi z neskromného světa, ostatně jako celý snímek. (03.02.2013)

Feministická verze Dreiserovy Americké tragédie? Hell yeah! Vždycky mě baví filmy, a pokaždé to u nich píšu, které klamou tělem a svoji tematickou podstatu odhalí divákovi až třeba v polovině děje. Ta kombinace Technicoloru a melodramatického milostného vzplanutí tak nejprve připomíná nejlepší kousky Douglase Sirka. A právě ta postupná transformace z melodramatického Sirka do psychoticky archetypálního Dreisera mi činila až překvapivé divácké potěšení. Gene Tierney je ve své roli skvělá a její pomalá cesta do záhuby dodává filmu neustálou dynamiku až do samého konce. 8/10 (08.11.2019)