Špičák

Skandální, zvrácené a neuvěřitelné - avšak nikoli nemožné - viz rakouský sklepmistr Fritzl či kauza "vlčích dětí" v našich končinách. Velice znepokojivý snímek z ranku "Emil - čili o výchově", cítím však i jakési memento pro oblast občanské (ne)poslušnosti v každodenní plíživé manipulaci a mediální masáži. Zhnusená, ale upoutaná - herecké výkony i hypnotizující atmosféra zaměstnává mysl ještě druhý den natolik, že mám potřebu se svěřit a setřást ze sebe to svinstvo ... (22.03.2013)

IFFKV- Něco takového jsem vážně ještě neviděla. S řeckým filmem nemám zkušenosti a tohle bylo milé překvapení. Ubránit děti před okolním vlivem, je téma už téměř klišoidní, ale tentokrát je pojato jako velký bizár. V první řadě perfektně vystižena panika z venkovního prostředí, která je na jednu stranu úsměvná, ale také dokáže zamrazit. Tři děti jsou pod dohledem matky a otce, jenž neváhá potrestat každý přestupek. Sourozenci, kteří jsou velmi soutěživý, pobíhají ve spodním prádle, učí se jak přicházejí pejsci na svět (skrz maminčinu klávesnici:), co jsou zač kočky, že Frank Sinatra je vzdálený dědeček a sexuálně uspokojit bratra je věcí denního pořádku. I přes dokonalé vězení se k nim přeci jen škůdce z venkovního světa dostane a to v podobě videokazety obsahující filmy Rocky a Čelisti, jedna z dcer snímky uvidí a začne se ptát...a nakonec přeci jen přijde o svůj špičák:). (03.07.2011)

Nad podobným tématem jsem už nejednou přemýšlela. Vnímáme svět tak, jak nám je odmalička představován a podáván, teprve od určitého věku stavíme na oněch základech sami. Ale co se dá stavět, když jsou základy prostě špatně? Kdyby nás odmala učili, že solnička je telefon a že kočky jsou nejnebezpečnější zvířata, co vraždí lidi, prostě bychom to brali jako fakt. Kdo zapisoval žánr filmu se teda šeredně utnul. I když jsem si celou dobu opakovala 'Je to jen film, jenom film, nic takovýho se neděje.', stejně mi bylo většinu času na blití a z některých scén nejen psychicky. (20.02.2011)

"Mami! Našiel som dve malé zombie..." Skutočne neviem ako sa k tomuto filmu vyjadiť, momentálne fakt nie. Chvíľami som si pri ňom spomenula na Triera, chvíľami na atmosférou veľmi podobného Borgmana, chvíľami som sa aj pristihla, ako ľutujem sama seba, že to pozerám. Ale keďže ma zaujíma všetko netradičné, všetko čo vybočuje a vidím v tom aspoň minimálnu pointu a zmysel, zvedavosť prevyšovala a ja som to úspešne dopozerala. Teda, či úspešne a bez akejkoľvek ujmy, to ukáže až čas. Každopádne verím, že ak už nič iné, tak som aspoň čo-to odkukala z pôsobivého oslavného tanca dvoch sestier a sľubujem, že získané skúsenosti využijem na najbližšej párty. (30.12.2015)

Ještě jsem neviděl film z Bakánského poloostrova, který by byl normální :-D ... O Kynodontas jsem si před projekcí na doporučení nic nezjišťoval (thx Rob Roy) a pak jsem se nestačil divit, na co to koukám. Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film. Fakt hodně znepokojivý a hodně sick. Současné žánrové označení je docela dobrým vtípkem. "Mami, co je to kunda?" - "Kunda je velké světlo. Například: Kunda se vypne a Země zůstane bez světla." (23.01.2011)