Tajemství jejich očí

V prvním plánu je Tajemství jejich očí detektivkou, kde sledujeme dvojku sympatických policajtů snažících se rozkrýt brutální zločin. V druhém plánu je to politický thriller, ve kterém jde po profících shnilý režim plný estebáků (nebo jak se těm zaprodancům tenkrát v Argentině říkalo). Třetí plán je romantika, která mě chytla za srdce. O argentinské kinematografii vím lejno, ale pokud by se v této zemi milující skupinu Queen mělo vyskytovat vícero podobných filmových skvostů, tak se asi na týden zavřu doma a budu nakoukávat. (09.03.2024)

Úžasné, kolik rovin a významů v sobě spojuje tento argentinský snímek (a čerstvý držitel Oscara) a jak je to přesto celistvý a konzistentní celek. 1. metažánrový film, který by bylo velkou chybou vnímat jen jako pouhou kriminálku. Spojuje v sobě hned několik žánrů (detektivní, romantický, komediální, politický, historický), přičemž jejich významovému rozložení porozumíte teprve až s úplným závěrem snímku. 2. postmoderní snímek, který je vyprávěn kontinuálně ve třech rovinách (současnost, minulost a její reflexe prostřednictvím stylizace románového pohledu), které se ale pozvolna proplétají a místy je lze snadno zaměnit, vytvářejí navíc prostor glosovat a reflektovat dění, které má charakter současnosti. 3. velmi osobitá variace s odkazy latinskoamerického magického realismu, kde nechybí tradiční atributy - osudová žena, láska přetrvávající dekády, prvek pomsty jakožto jediného principu bytí, výjimečně silný příběh, úkladné vraždy, různorodá interpretace reality, narační světy... 4. rámcová kompozice pointovaná dvojitým závěrem, který snímek a celý příběh skutečně korunuje a svádí do jednoho řečiště rozložité povodí dějových linek 5. skutečně zdařilou estetiku snímku a stylizaci do 70. let minulého století, pod níž tiše probublává šedé bezčasí peronismu a následných vojenských diktatur, tedy polototalitní a totalitní režim, který přímo ovlivňuje události v příběhu. 6. neobvykle silně vyvážená forma a obsah - snímek působí skutečně jako homogenní tvar, od použitých kamerových clon, autentické mizanscény coby dobové kulisy, nenápadného střihu, gradace, členění do několika celků ukončených vždy patrnou minizatmívačkou, několika stylizovaných pasáží, hereckých výkonů, scény na fotbalovém stadionu...až po výše popisovaný pouhé kriminálce neadekvátní obsah. Skutečně silný a sugestivní film se výraznou stopou artového směrování... PS: Hanekeho Bílá stuha si ale Oskara zasloužila víc... (10.03.2010)

Tento film funguje ako má. Po formálnej stránke spĺňa všetky najprísnejšie kritéria: úchvatná kamera, viaceré naračné roviny fugujú vynikajúco a sú decentne prepojené, skvelé herecné výkony. Film v mojom prípade z formálneho hľadiska atakuje absolutórium, trošku za formou zaostáva obsah. Ako dráma je film super, ako romantický film rovnako, ale na krimi stránku bolo trošku zanevreté. Myslím si, že netreba nič viac dodávať. Je to bomba. (25.06.2011)

Žánrovo mnohovrstevnaté, opakujúco vyvolávajúce pocity strachu a ZODIACovskej stiesnenosti, ktoré odľahčuje zaujímavo neprehľadná love story a scény s nenapraviteľným Sandovalom. Nie je to film dokonalý, ale majúci dokonalé okamihy. A až nadpozemsky krásnu Soledad Villamil. Scéna vo výťahu = BR BR, NIE, ÁNO = dokonalé zimomriavky ! (20.03.2011)

Musim říct, že v průběhu těch 2 hodin, jsem tenhle film vnímal spíš jako zajímavou krimi a náznaky emocionálních zápletek jsem tak nějak furt nebral v potaz. Mezi tim mě naprosto ohromila pasáž na fotbalovym zápase a film potom dál plynul. A vlastně až na konci jsem si pořádně uvědomil, o čem že to je a ten konec mě naprosto odrovnal, ať už v rovině Morales a Gomez nebo Benjamina a Irene. (22.04.2010)