Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento, Mario Bava či Lucio Fulci. Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem.
Malá dívka, sotva školačka, prozkoumává vábivě děsivá zákoutí setmělého domu a objevuje jeho zakázaná místa - lůžko s mrtvolou i postel souložících rodičů. Ještě tak trochu dětsky naivní a jakoby zabržděná, leč svou ženskou přitažlivost právě objevující puberťačka využívá nudy při čekání na matku v kadeřnictví k dobrodružství s neznámým mladíkem. Atraktivní žena vystupuje na maloměstském nádraží a nechává se neznámým řidičem odvézt do známého domu, pronásledována a v závěru dopadena zprvu zdánlivě halucinačními vizemi.
Pro poutavou, umně dávkovanou poetiku tohoto filmu je klíčové budování a stupňování napětí, pozvolné překlápění vzrušené každodennosti do jednou psychedelicky hrůzné, jednou smyslné, jednou krvelačné polohy. Cattetová s Forzanim napětí budují a rytmizují zejména střihem a komplexní (nonverbální) zvukovou složkou. Kromě vynikajících hereckých výkonů všech tří protagonistek utváří atmosféru filmu kompozice obrazu a rámování, zoom, barevné masky, ambientní ruchy a zvuky prostředí a výrazné chytlavé melodie. Vysoká míra stylizovanosti snímku v mnohých ohledech brání rozlišení filmové skutečnosti od představ, halucinací a nočních můr. Nabízí-li tedy Amer na tematické rovině jako klíčové motivy význam vidění, tělesnosti a smrtelnosti v lidském životě, jedná se současně o stylově exhibicionistický snímek osobitě prozkoumávající možnosti filmového jazyka. -
Lucie Česálková(Letní filmová škola)
Anin život určujú tri kľúčové zmyselné momenty. Jej telesné hľadanie kolíše medzi realitou a pestrými fantáziami, ktoré ju čoraz viac ťažia. Ruka, zahalená čiernou čipkou, jej nedovolí kričať. Vietor jej nadvihuje sukňu a hladí ju po stehnách. Čepeľ sa dotýka jej pokožky. Kam ju táto chaotická, mäsožravá cesta zavedie?
Film môžeme vnímať ako poctu krvavým talianskym giallo hororom 60. a 70. rokov, no je silne ovplyvnený aj naratívne kryptickým surrealizmom režisérov ako napríklad David Lynch. [MFF Cinematik 2010](oficiální text distributora)
Nic tak o ničem jsem už dlouho neviděl. Ve filmu se téměř nemluví a také nic neděje, takže po dvaceti minutách trápení to vzdáte, překlikáte na závěr a uleví se Vám. Zjistíte, že do závěru se nic nezmění a ušetříte hodinu života nebo pokud koukáte s přítelkyní či manželkou, tak jí udělejte hezčí chvilku než trpět u tohoto francouzského sračkodíla.. 0/10 = 0%(24.3.2013)
Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný!(6.3.2011)
Krásný, nádherný, smyslný a sexem nabytý film. Jen si na něj vzpomenu a naskakuje mi husí kůže. Film je poetickou formou vyprávěn vlastně jen pomocí pocitů a emocí hlavní hrdinky. Nemapuje realitu, ale jen její prožívání, dokonale zachycuje strach, vzrušení, chtíč, žárlivost. Nikdy jsem neviděla tak dokonalý film tak skvěle vyprávěný. Nemusíme vidět obrazy, cítíme pocity hlavní hrdinky, prožíváme její příběh a o to silnější je požitek z filmu. Kdyby byl Lynch žena, natočil by svůj Inland Empire právě takto.(1.8.2011)
Ojedinělá záležitost a vlastně i půlnoční dárek k mým narozeninám. Amer je naprosto fascinující artovka, která se vymyká všemu doposud viděnému. Snímek je to nesmírně dráždivý, útočící na všechny divákovy smysly, a emočně ždímající. Člověk jen těžko odtrhává oči od těch krásných obrazů, barevných kompozicí a erotického dusna, co díky všem slastným detailům dokáže vzrušit. A do toho tu hraje (ona tedy většinou nehraje, ale když už, tak je to bomba - viz úvodní a závěrečné titulky) absolutně výborná hudba, těžce připomínající Morriconeho a Ciprianiho práci. Jedinou chybičku bych viděl v tempu: to atmosférické peklo z první třetiny totiž bohužel nevydrží, prostředek úplně uhne, a napětí docupitá až v samotném závěru. P.S. Aha, tak soundtrack se skládá z pecek těch největších borců, jako byli právě Morricone nebo Nicolai. Hmmm...(3.1.2013)
Pseudoart v symbióze s hororom, ktorého iba vykorisťuje. Keď mám tendénciu v iných filmoch hovoriť, že viacej experimentu by mu iba pomohlo, tu ma to polovicu filmu iritovalo. Všetky filtre, očička a väčšina veci je tu iba na prázdny efekt. Ako "tribute giallu"? Beriem to, ale keď už tak, tak menší scenár, náznak deja a celkový príbeh tu aspoň mohol byť. Úvodné intro bavilo a navnadilo na niečo nové, ale už po prvej polovici to spadne do stereotypu a už sa čaká iba na artové sračky. Atmosféra skvelá, gore minimálne, mysteriózno gigantické. Škoda, že to má na taký experiment takú obrovskú stopáž..(2.11.2013)
-
Doslovný význam slova Amer je "bitter".
(Karlos80)
-
Film má vizuální kabát ve stylu italského gialla ze 70. let. Giallo znamená v doslovném překladu "žlutý", což vychází od časté barvy obalů giallo románů. Jednalo se o levné brožované série mysteriózních detektivek, vydávané nakladatelstvím Mondadori, jakýsi italský ekvivalent českých rodokapsů. Dnes se ale termín používá k označení filmů.
(Seabeast)
Pilda17
odpad!Nic tak o ničem jsem už dlouho neviděl. Ve filmu se téměř nemluví a také nic neděje, takže po dvaceti minutách trápení to vzdáte, překlikáte na závěr a uleví se Vám. Zjistíte, že do závěru se nic nezmění a ušetříte hodinu života nebo pokud koukáte s přítelkyní či manželkou, tak jí udělejte hezčí chvilku než trpět u tohoto francouzského sračkodíla.. 0/10 = 0%(24.3.2013)
Karlos80
Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný!(6.3.2011)
Rosana
Krásný, nádherný, smyslný a sexem nabytý film. Jen si na něj vzpomenu a naskakuje mi husí kůže. Film je poetickou formou vyprávěn vlastně jen pomocí pocitů a emocí hlavní hrdinky. Nemapuje realitu, ale jen její prožívání, dokonale zachycuje strach, vzrušení, chtíč, žárlivost. Nikdy jsem neviděla tak dokonalý film tak skvěle vyprávěný. Nemusíme vidět obrazy, cítíme pocity hlavní hrdinky, prožíváme její příběh a o to silnější je požitek z filmu. Kdyby byl Lynch žena, natočil by svůj Inland Empire právě takto.(1.8.2011)
Bloody13
Ojedinělá záležitost a vlastně i půlnoční dárek k mým narozeninám. Amer je naprosto fascinující artovka, která se vymyká všemu doposud viděnému. Snímek je to nesmírně dráždivý, útočící na všechny divákovy smysly, a emočně ždímající. Člověk jen těžko odtrhává oči od těch krásných obrazů, barevných kompozicí a erotického dusna, co díky všem slastným detailům dokáže vzrušit. A do toho tu hraje (ona tedy většinou nehraje, ale když už, tak je to bomba - viz úvodní a závěrečné titulky) absolutně výborná hudba, těžce připomínající Morriconeho a Ciprianiho práci. Jedinou chybičku bych viděl v tempu: to atmosférické peklo z první třetiny totiž bohužel nevydrží, prostředek úplně uhne, a napětí docupitá až v samotném závěru. P.S. Aha, tak soundtrack se skládá z pecek těch největších borců, jako byli právě Morricone nebo Nicolai. Hmmm...(3.1.2013)
LV.Helter
Pseudoart v symbióze s hororom, ktorého iba vykorisťuje. Keď mám tendénciu v iných filmoch hovoriť, že viacej experimentu by mu iba pomohlo, tu ma to polovicu filmu iritovalo. Všetky filtre, očička a väčšina veci je tu iba na prázdny efekt. Ako "tribute giallu"? Beriem to, ale keď už tak, tak menší scenár, náznak deja a celkový príbeh tu aspoň mohol byť. Úvodné intro bavilo a navnadilo na niečo nové, ale už po prvej polovici to spadne do stereotypu a už sa čaká iba na artové sračky. Atmosféra skvelá, gore minimálne, mysteriózno gigantické. Škoda, že to má na taký experiment takú obrovskú stopáž..(2.11.2013)