Amer
-
Amer
-
Amer
-
Amer
-
Amer
-
Amer
-
Amer
-
Amer
Horor / Thriller / Experimentální
Francie / Belgie, 2009, 90 min
Horor / Thriller / Experimentální
Francie / Belgie, 2009, 90 min
sniper18
Veľmi zaujímavé a dá sa povedať, že aj celkom originálne dielo. Tri dosť odlišné, ale v mnohom aj veľmi podobné etapy, pričom najviac mi sadla rozhodne tá prvá. Prišla mi, ako taký nezvyčajný, surrealisticky podaný horor s množstvom zaujímavých symbolov a keďže je to našťastie aj veľmi kvalitne zvládnuté, tak sa mi to veľmi páčilo. Druhá radikálne zmení atmosféru a prakticky aj žáner, no stále má také nezvyčajné čaro a zaujímavo podaný vzťah medzi obomi pohlaviami, takže ani toto ma nesklamalo. A tretia je zase najrozporuplnejšia, nájde sa tu aj pár slabších miest, napríklad bez takej dlhej jazdy v taxi by som sa kľudne obišiel, ale v jej druhej polovici to opäť prejde do zaujímavého hororového štýlu a tak u mňa prevládajú kladné pocity aj tu. Navyše je to celé vizuálne perfektne zvládnuté, s týmto sa tvorcovia skvelo pohrali, ale trochu zvláštne na mňa pôsobí hudba, často mi prišla dobre zvolená, ale zároveň sa mi viackrát do scény vôbec nehodila. Takže keby sa hlavne z prvej etapy vytvoril samostatný plnohodnotný film, bol by som na to veľmi zvedavý, ale aj toto sa mi páčilo, prišlo mi to, ako taký horor pre náročného diváka. 77%(5.8.2015)
Bloody13
Ojedinělá záležitost a vlastně i půlnoční dárek k mým narozeninám. Amer je naprosto fascinující artovka, která se vymyká všemu doposud viděnému. Snímek je to nesmírně dráždivý, útočící na všechny divákovy smysly, a emočně ždímající. Člověk jen těžko odtrhává oči od těch krásných obrazů, barevných kompozicí a erotického dusna, co díky všem slastným detailům dokáže vzrušit. A do toho tu hraje (ona tedy většinou nehraje, ale když už, tak je to bomba - viz úvodní a závěrečné titulky) absolutně výborná hudba, těžce připomínající Morriconeho a Ciprianiho práci. Jedinou chybičku bych viděl v tempu: to atmosférické peklo z první třetiny totiž bohužel nevydrží, prostředek úplně uhne, a napětí docupitá až v samotném závěru. P.S. Aha, tak soundtrack se skládá z pecek těch největších borců, jako byli právě Morricone nebo Nicolai. Hmmm...(3.1.2013)
Subjektiv
Pokud je to u tohoto filmu možné, obsahuje komentář SPOILERY. +++++ Dětská zvědavost, sexuální chtivost a vlezlá kamera, tři do intimního prostoru, zakázaných míst bodající jehly. Když Alexadre Astruc zaváděl do filmové teorie termín "kamera-pero", kdo ví zda tušil, že může být i "kamera-ruka". Ruka, která v poloprázdném domě šahá po vyděšené dívce, aby pocítila její hrůzou roztřesené tělíčko. Snad noční můra trestá holčičku za přílišnou drzost v prozkoumávání třináctých komnat s katafalkem a rodičovské ložnice. Kamera-zuby ukusuje její strach. Přibližuje se co nejblíže, aby se mohla pořádně zahryznout. Střídavě v rychlém tempu ochutnává od očí po nohy. I dům se spojil s tím dravčím okem - bouchá a vrže dveřmi, noří se do přítmí či hrůzně pableskuje, prýští z něj nepochopitelné. Zesiluje známé zvuky na potřebu utéct zas a znovu. U giallo domů se to sluší. Ten dům ví, že italská hororová kultura vetkala do myslí účinně buzený děs z modrých a červených lamp, staromódních panenek, pohledu do očí z blízkosti největší či střepů. Kamera-jazyk si libuje v úzkostném potu. +++++ Ale každý sen i dětství jednou končí a když dokráčí do puberty, kamera-rty už má jiné choutky, rty. Stráží matka dceru svou před nástrahami kamery marně, dnes prastaré město s křivolakými uličkami a cíle i gialla znalý míč je spojencem jejím a odvádí dívku pryč. Kamera-plíce vdechuje pod sukni vášní prohřátý vzduch. Už vůbec ne kamera-pero, ale kamera-péro se snaží vniknout do čerstvě dospělého těla. I zvuk motorek zatoužil zprznit nedotčenou slečnu a snad jako jedinému se mu to i podařilo. Teď nejen obavy vedou dívku, ale i dychtivé očekávání a vědomí vlastní ceny. Dokáže ♂♂♂♂♂♂♂♀♂♂♂♂♂♂♂. Tajemství již není tajemstvím, ale ještě není zkušeností. +++++ Dospělost dává ženě lepší souzení vlastního i cizího chtění, ale nikoli bezpečí před tím vším. Kamera-ruka, kamera-zuby, kamera-jazyk, kamera-rty i kamera-péro musí spojit své síly, aby konečně došlo k tomu, co má se stát. Kožené rukavice, 250 koňských pyjů pod kapotou, těsně obepínající, spoutávající bezpečnostní pás - bude se umírat, jak velí giallo, nebo snad souložit, jak velí tělo? A z čeho mít větší strach? +++++ KONEC možných SPOILERŮ. Amer není giallo a Subjektivně: "Amer naštěstí není giallo." Amer definuje a zároveň nejspíš nutně uzavírá übergiallo. Styl, jemuž giallo půjčilo rekvizity, prostředí, svícení, hudbu, dílčí situace, něco formálních prvků - to jest cosi specifického, se strachy spojeného, ale ne hloupého. Amer je kombinuje s osvěžující hravostí, nenasytnou frekvencí i drzým sebevědomím. Mé nejlepší giallo, Suspiria, selhalo chuděra na svém konci, když zatoužilo vysvětlit své tajemné dění. Amer nedělá stejnou chybu. Tělo, smrt, sex i strach jsou mu tak silným tématem, že nemá potřebu svázat je nějakou komplikovanou fabulí. Tady je neznámé a já se ho bojím, tady je žena a já ji chci! Hraje si po svém s vypůjčeným, extrémním detailem prokládaným. Voní experimentem, ale ne experimentem akademickým, u něhož se přijetí často zakládá na složité argumentaci. Jde o experiment mířící k divácké vděčnosti. Jinakost, jež se tak úplně nevzdává širokého přijetí.(3.8.2011)
Jansen
Z Ameru je cítit podobná obsesivní posedlost detailem jako z prózy J. G. Ballarda. Jenomže zatímco Ballard dociluje transgrese fragmenty jako zbytky výkalů za konečky nehtů nebo krve mísící se se spermatem na vinylové palubní desce, duo Catted, Forzani recipientovu pozornost upoutává, a vtahuje ho tak do své vnitrozemní říše, záběry na tulipán pomalu se sunoucí po sametových šatech obepínajících útlé ženské křivky nebo nepřirozeně dlouhé ženské řasy třpytící se kapkami slz. Uhlazenost a preciznost záběrů je tak silná, že minimálně každá druhá minuta Ameru by mohla sloužit jako reklama na Gucci, Luis Vuitton, Tiffany nebo nějakou podobně snobsky dokonalou ikonu módního světa. Dokonalost formy je tak výrazná až se sama o sobě stává zneklidňující a dekadentní. Jakákoli narativní náplň je opominuta a zůstává jen stylisticky bezchybný obal. Celé je to tak prázdné a umělé jako červený kufr hlavní hrdinky v modrých šatech, což je ale očividně tížený efekt. Vytváří se tak prostor pro nevídaný vizuální hédonismus. Obrazy zde nevzbuzují emoce svým obsahem, ale spíše svou formou. A ten závěr. Měl jsem podezření, že nezůstane jenom u sametu a tulipánů.(6.8.2011)
*CARNIFEX*
Originálny spôsob spracovania takmer nemého snímku, ktorý v mojich očiach nenašiel žiadny zmysel, ba ani pochopenie. Film mi pripadal ako premrštená cena gýčovej maľby, ktorú chcú mať všetci doma, no iba ja by som ju šmaril do kontajnera. Film si zaradenie do žánru Horor plne zaslúži. Bola to totiž vizuálne dokonale spracovaná nervy drásajúca NUDA.(1.11.2013)