Babička aneb Jak to bylo doopravdy

Měl by existovat paragraf na prznění klasiky. Většinou se do takového prznění pouštějí ti, kteří klasikovi nesahají ani po kotníky! Parodii mám velmi rád a je to nelehká filmová disciplína. Vyžaduje velké umění a dokonalou znalost parodovaného žánru a řekl bych i jeho oblibu. Parodie si pak většinou bere na mušku podřadná díla žánru viz např. Limonádový Joe. Tato výsostná parodie se jistě nevysmívá vrcholným dílům westernu, které zastupuje třeba film V pravé poledne, ale utahuje si právě ze šestákových limonád. Babička Petra Vaňka není tedy parodií (je zcestné a nevkusné parodovat vrcholné literární dílo) ale přisprostlou podochotnickou (abych neurazil ochotníky) ubohostí v duchu hospodských bavičů minulé i současné doby! Doufám, že Božena Němcová bude realizační tým, a především režiséra, chodit hodně dlouho strašit. Za tuhle obludnost bych autorovi scénáře a režisérovi přál, aby si prožili tak těžký život, jaký měla Božena Němcová a pak mu přeji, aby ve svém dětství našel něco, co by mu dalo útěchu, jako dávala Němcové vzpomínka na její babičku. (Je přitom lhostejné, zda byla reálná či přikrášlená. Vzpomínky na dětství, zvláště pokud se nám život nevyvede a dětství bylo hezké, jsou vždy přikrášlující.) Nicméně Božena Němcová tímto svým dílem vytvořila něco, co jí přežilo. Nadčasovost zcela jistě nepotká tento paskvil Petra Vaňka. (25.10.2011)

Dva vtipy (babička je chlap a Němcovou nutí vydavatel psát absurdity) rozvedené na celovečerní film, který místy uhrane výjimečnou bizaritou a nápaditostí, ale jindy otravuje zdlouhavým dojením jednoho nápadu. Pro českou kotlinu potřebný podvratný projekt, který ovšem stojí a padá se známostí Babičky, takže nejen že neřekne nic nikomu za hranicemi, ale ani mnohým mladším ročníkům. Škoda, že to nebylo víc absurdní a nemělo to více schopných komiků jako Martin Procházka, jehož mimické eskapády představují živou vodu do každé uondané scény. (25.05.2010)

Jako velký fanoušek českého amatérského filmu jsem byla z Babičky nadšená. Vtipy byly skutečně povedené a mělo to spád. Vymazlené kostýmy a výprava, sympatické postavy a celkově zábavný děj. Jediné, co mě na filmu zamrzelo, bylo to, že byl černobílý - s takovými kostými a výpravou by mohl být klidně barevný! (04.05.2011)

Zvláštní projekt, který podle mého názoru nezaslouží zatracení. Dělat si šoufky z nenáviděné národní klasiky je náhodou záslužný čin. Přes rozpaky budící scény jsou tu i vysloveně silné momenty, například když "babička" znalecky ochutnává pečínky. Souhlasím s tím, že Martin Procházka film zachraňuje, podle mě ale odklon od románu mohl být ještě výraznější a "babičkovy" hlášky mohly být hutnější. Jenom jsem nepochopil, proč filmová kněžna a její dcera jsou od sebe asi tři roky.... (02.02.2012)

Nic proti nabourávání národních mýtů a legend, spíše naopak. I ti amatéři jsou roztomilí. Ale pokud je použit suchý humor bez vtipu - suchý jako písek na Sahaře v 13.05 hodin súdánského času, začnu se nudit už po 20 minutách. Kolik "fórů" je zde prezentováno v souvislosti se žraním... Skoro se dá říci - iritující zážitek. (05.04.2013)