Wildlife

Nevím, vlastně co říct. Film, který je unuděný asi tak jako hlavní hrdinka v podání Carrey Mulligan. Zajímavé je to z mého pohledu jenom herecky a kameramansky, ale v souhrnu je to klasické drama o manželské krizi z pohledu dítěte, kterých už tu byly stovky, a zajímavějších. (06.07.2019)

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice] (23.06.2019)

Je to velmi dobře natočené. Množství bonusových bodů za to, že se se rozhodli nepoužít voiceover a vyprávět pouze filmovou řečí. Jenže když bych Paula a Zoe plácala po zádech, tak bych si tajně myslela, že obsah mě bohužel nezajímá, že se to docela táhne a že tahle beznadějná deprese klidně mohla zůstat pouze na stránkách knížky. (18.01.2022)

Dano zužitkoval všechny svoje artové zkušenosti a přišel s tímhle pomalu plynoucím dramatem o rodinném rozpadu tak jak ho vnímá primárně její nejmladší člen.Celé je to slušně zrežírované a zahrané,ovšem nenabízí ani jeden moment u kterého bych si řekl že stál za to abych tohle viděl.Emocionálně mě to pak úplně minulo...60% (19.01.2019)

Paul Dano již všem dokázal, že je bravurní herec, a tak se obul i do režijní a scénáristické činnosti a opět mu to jde na výtečnou. Jsem za to rád, jelikož ho vnímám jako jednoho z nejtalentovanějších mladých herců – a teď už i tvůrců – dnešní doby. Jeho Wildlife považuji za výtečný debut a skvělý start režijní kariéry. Dano dokázal výtečně vyobrazit manželskou krizi řízlou krizí středního věku a trápení teenagera, jenž se ocitne uprostřed toho všeho. Jejich vzájemné vztahy okusí různé zatěžkávací zkoušky, jedna věc se ale za celou dobu nezmění – Joe i přes všechny jejich chyby a přešlapy své rodiče nadevše miluje a dokáže jim mnohé odpustit. Závěrečná scéna je vševypovídající. (30.06.2018)