Milosrdné lži

Zatímco Michel Houellebecq cynicky ve svých knihách popisuje prázdnotu bohatých Francouzů, kteří sice mají hodně peněz, ale nejsou štastní, kteří mají hodně sexu, ale nejsou schopni cítít k někomu lásku mimo sebe, Canet ke stejnému cíli dochází pomocí letní komedie. Přesně napsané typy - prachatý workoholik, kterému vyznání lásky od jeho přítele zničí racionálně uspořádaný svět, žena hrdě stavějící na obdiv svojí promiskuitu, přerostlý chlapeček neustále řešící se všemi SMS od bývalky, starý vyžilý děvkař - ti všichni jsou skvěle civilně zahraní, což se projeví v ironickém závěru, kde se všichni neupřímně dojímají nad mrtvým kamarádem, aniž by se v jejich postojích k životu cokoliv změnilo. Jen každý došel na konec mejdanu a teď už nezbývá než jen zaplatit za to nesmyslné hýření. (27.06.2011)

,,NEJHORŠÍ ZE VŠEHO JE, ŽE LŽETE SAMI SOBĚ. KAŽDEJ Z VÁS. PODÍLÍTE SE NA SVÝCH LŽÍCH. A ŘÍKÁTE SI PŘÁTELÉ? CO JE TO PŘÁTELSTVÍ? NECHAT KAMARÁDA V NEMOCNICI, PROTOŽE JE VAŠE DOVOLENÁ DŮLEŽITĚJŠÍ?“..... /// To jsou moji kamarádi (zdravíčko jim dobře slouží - jako by říkal chudák Ludo, kterej nemá po setkání s auťákem tolik štěstí). Ten dělá to a ten zas tohle, ten píchá tu, ta líže tady,.... to je pan hoteliér a tohle rejža. A všichni dohromady tvořej partu. Za 2a půl hodiny musím tyhle týpky (a týpice) poznat dokonale (říkám si...). Kdyby ne, tak je něco špatně. Zvlášť, když z víru velkoměsta vyrážej na venkov. Čekám psychologickou hru plnou vypjatejch situací, tlupu charakterních (ale spíš bezcharakterních) lidí, ale voni jsou v podstatě normální! (nebo je můj život zvrácenej a patřím mezi ně?) Maj svoje problémy – to zas jo! Chlapi maj chlapský starosti, holky holčičí, kdo je sám je smutnej, kdo žije rodinným životem... tak vlastně taky. Řešej svoje dospělácký bolístky a člověka potěší, že v tom není sám. PŘETVÁŘKA A KAMARÁDSKÁ FALEŠ je podaná jen tak nějak artově(?). Dejte mi mega a ukážu vám snobismus (nebo hajzla?), že by Stanislavský ( ten s tou metodou...) valil bulvu! Tady, kdyby jim ten člověk neřekl, že jsou zhejčkaný (teplou vodou) a rozmazlený (radiátorem), tak ten film trvá věčně (a já bych nemohl napsat komentář...). Pro mě bohužel jen film s dramatickým nábojem VLASTNÍCH problémů, utápěním se v malichernostech (tedy řešením pičovin) a s pocitem, že lidi zapomněli, jak se má žít. Takhle poskládaný ty věci nefungujou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si (hovno si myslím – jsem přesvědčenej!), že NAŠE parta je ta nejlepší! 2.) Zjistím, jak by mohl vypadat můj pohřeb. 3.) Thx za titule ,,kratas86“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2012)

Vůbec jsem nečekala, že mě to tak osloví...radost i starost, smích, pláč...tohle všechno dostanete v zajímavém snímku, o kterém byste řekli, že bude vypadat úplně jinak.Tahle parta je totiž přesně ze života a krásná Francie atmosféru jen podtrhává.Ze všech hereckých výkonů se mi nejvíc líbil Gilles Lellouche...konec možná trošku pro někoho melodrama, ale pro mě stejně na slzičky Pokud totiž něco podobného ve skutečnosti nezažijete,může se vám to jevit nadnesené...Skvělé, doporučuji a jasných pět hvězdiček. (25.05.2012)

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)

Guillame Canet a jeho třetí režijní počin konečně potvrzují tvůrčí talent tohoto francouzského herce. Neotřele napsaná látka s řadou intenzivně vygradovaných momentů, přitom se většina děje odehrává během letní dovolené skupiny kamarádů. Ta je ovšem zarámována dvěma tragickými událostmi, které fungují v prvním případě jako přirozený katalyzátor, který spouští nezastavitelný příliv emocí a činů. V případě druhém potom zatáhne černou oponu nad prosluněným francouzským nebem. Všechny postavy jsou prokresleny do potřebné hloubky a "top notch" výkony všech více, či méně slavných francouzských herců jen zostřují Canetovu dramatickou strunu. 87% (24.03.2012)