Milosrdné lži

Zatímco Michel Houellebecq cynicky ve svých knihách popisuje prázdnotu bohatých Francouzů, kteří sice mají hodně peněz, ale nejsou štastní, kteří mají hodně sexu, ale nejsou schopni cítít k někomu lásku mimo sebe, Canet ke stejnému cíli dochází pomocí letní komedie. Přesně napsané typy - prachatý workoholik, kterému vyznání lásky od jeho přítele zničí racionálně uspořádaný svět, žena hrdě stavějící na obdiv svojí promiskuitu, přerostlý chlapeček neustále řešící se všemi SMS od bývalky, starý vyžilý děvkař - ti všichni jsou skvěle civilně zahraní, což se projeví v ironickém závěru, kde se všichni neupřímně dojímají nad mrtvým kamarádem, aniž by se v jejich postojích k životu cokoliv změnilo. Jen každý došel na konec mejdanu a teď už nezbývá než jen zaplatit za to nesmyslné hýření. (27.06.2011)

Předesílám, že slabým povahám ve středním věku není tento film určen. Velice dobře totiž vykresluje, jak lidem stačí deset dvacet let od ukočení vzdělání a stanou se z nich úplní kokoti. Skupina přátel, která kdysi nezlomně stála při sobě, změnila se k nepoznání a jezdí spolu na dovolenou, aby se utvrdili, že jsou pořád ještě velcí kámoši. Přitom už si opravdu nemají mnoho co říct. Je to zoufalá reflexe toho, co vidím kolem sebe dnes já, je to opravdu ze života, jen tohle je takový depresívní extrakt. Film je v mnoha momentech velmi silný a zasloužil by si pět hvězd, ale ten "zprasený" konec ubrečených spartakiádníků nad rakví se vydýchat opravdu nedá. 60% (21.11.2012)

Strašně zajímavá komunita, tý by uplně klidně slušel seriál. Zčásti rodinkovská, hlavně ale skrz naskrz prohnilá. Přitom to ani tak neni ten klasickej formát, kdy jde v první řadě o to kdo kde s kym, tohle je převážně osobní. A o to větší radost je to sledovat. Lasičky jako zástupnej problém fenomenálního Cluzeta - naprosto dokonalý. Nahodile panikařící Marie, hysterickej výklus Isabelle a vůbec všechny ty nepřiměřený/nepochopitelný reakce jako zmatená obrana před čímsi, co sis sám vystavěl ... fascinující klubko; navíc proložený nějakýma těma absurdně komickýma situacema a pečlivě vybranýma písničkama (Creedance Clearwater!! The Isley Brothers!). Pěti hvězdičkám na stoprocentnosti ubírá snad jen závěrečnej festival breku, jinak mi premiérový setkání s Canetem-režisérem bodlo bez výhrad. A Lellouche? Ten chlap je nereálnej talent. :) (17.10.2013)

Námět, obsazení i režisér znějí opravdu sympaticky. Jenže výsledné dílko nemá až takové kvality. Herecké obsazení je luxusní Cluzet (novodobý hit Intouchables), Dujardin (čerstvý držitel Oscara) a také Marion Cotillard, kterou rozhodně nemusím nijak dlouze představovat. Jenže dohromady to nějak nefunguje. Vypadá to až strašně moc televizně a lacině. Jako levná italská či německá telenovela na nedělní dopoledne. To všechno ještě podtrhává hodně brutální dvou a půl hodinová stopáž. (06.04.2012)

Celá parta se jako každý rok chystá na dovolenou k moři na východ Francie. Přípravy ale naruší nemilá událost - jeden z nich, Ludo, je těžce zraněn při autonehodě. Zbytek party řeší zda dovolenou zrušit, přesunout na později či co. Nakonec se shodnou, že v tento okamžik Ludovi nemohou pomoci, a k moři společně odjedou. Tato dovolená ale bude rozhodně ta, na kterou nikdy nezapomenou... Když jsem se asi po dvaceti minutách filmu podíval, že mne čekají ještě více než dvě hodiny, zježily se mi vlasy hrůzou. Říkal jsem si - tohleto ne-e. Ale postupem času jsem jak filmu, tak i celé partě přicházel na chuť, a ke konci jsem měl dojem jako bych je znal odjakživa. Někdo může namítat, že se většina z nich chovala jak sebestřední bastardi, ale nechováme se sami taky tak? Spousta více či méně milosrdných lží nás provází dennodenně - a kdo říká že ne, ať hodí kamenem (nebo jak se to říká). Každopádně se mi na film moc docela dobře koukalo, jen samotný závěr (ač jsem jej - bohužel - dle textu distributora - očekával) mi moc neseděl. Fakt jsem moc chtěl aby tento film skončil nějak hezky. Fakt jo.. (28.09.2012)