Deník ztracené

Těžkosti Thymian ve mně bohužel po celou dobu nezanechávaly jedinou emocionální stopu. Nepřehledné posuny v čase a vážné dramatické momenty, které jsou předhazovány bez jakékoli tvůrčí invence (scéna ve které se Thymian dozvídá o smrti dítěte je opravdu zválštní) působí spíš zmateně než aby vyvolávaly dojem dějové ucelenosti. Docela zábavná (zábavně absurdní), je alespoň prostřední část v ústavu, v němž vládne tak zvaná pevná ženská ruka (sadistická mužatka) a její dvoumetrový pomocník, připomínající trochu hezčí verzi Slotha Fratelliho. Vlastně i Fritz Rasp nezůstal nic dlužný své pověsti a čůráčího muže č.1 zahrál s velkým přehledem. Jinak ale alespoň z mého pohledu poměrně dlouhé a nezáživné (15.06.2009)

Nad absurdností tohoto snímku zůstavá občas rozum stát. Snaha jak ukázat marnost a bezmocnost obyčejného člověka, mladé nevinné dívky, ale to tak nešikovně, že Vám bude osud hrdinky zcela lhostejný, ostatně jak už píše eye candy. Neucelený děj díky němuž snímek skáže z louže do bláta a zcela potápí to co mohlo na filmu zaujmout nesmyslnými dlouhými záběry skotačení a bujaré nálady. Hlavní hrdinka občas působí svým vystupováním jako kdyby zrovna spadla z Měsíce. 50%. (15.05.2010)

Film je natocenej pekne, tema je neotrele, zpracovani kvalitni. Louise tam ma nekolik krasnych zaberu. :) Na druhou stranu se mi podarilo i chvilku zdrimnout...na plny pocet to tedy nevidim. Pro obdivovatele nemych filmu lze bez problemu doporucit. Potesila ucast ceskych jmen, a vyzdvihl bych tez zajimavou a krasnou Edith Meinhard. (11.03.2015)

Louise Brooks jako nevinné děvče, které po znásilnění otěhotní a musí jít do nápravného ústavu. Odtud se dostane do nevěstince a nakonec skončí shodou náhod jako bohatá žena. Jsou tu zajímavé vedlejší postavy - Fritz Rasp je zase naprosto odpudivý, a hlavně skvělé ženské postavy, které zase bojují za svou lidskou důstojnost a dokáží se o sebe postarat, zatímco muži padají z oken nebo prostě odvrátí oči, protože to není jejich problém. Přesto změna prostředí a přechody nemají správný náboj, je tu několik podivných scén, které se stanou, ale nevyužije se jejich potenciál a osud hrdinky je takový zmatený. (24.08.2023)

"Deník ztracené" je jako černobílý plakát s barevnými akcenty tváře Louise Brooks. Forma, bližší nové věcnosti než expresionismu, povznesla zčásti šestákový, zčásti polopaticky mravokárný obsah na úroveň umění ; některé z četných záporných postav režisér zkarikoval na samu hranici únosnosti ; závěr mě lacině, leč účinně dojal. Jen mi pořád vrtá hlavou, jak tu Rovenskému mohlo být pětatřicet.... (16.05.2016)