Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel

Áno, vôbec nie som prekvapený, že tento film je v Rusku vianočnou klasikou. Je to totiž rozprávka ako vyšitá. Moderná rozprávka z normalizačného Ruska, z ktorého si na naše prekvapenie dokáže Rjazanov robiť príjemnú. ironickú srandu. Len neviem, či sa jedná o kritiku týchto králikární, alebo o ich oslavu, keďže spoločná adresa v dvoch mestách sa nakoniec ukáže ako osudové šťastie :). Tie sídliská vyzerajú vskutku nevábne, kam sa hrabe Petržalka 80. rokov. Na druhú stranu o to viac vynikne tá osudovosť lásky v ich útrobách (interiéroch bytov). Maximálne nereálne, maximálne romantické, ale predsa len trochu dlhé a miestami monotónne, odohráva sa to totiž prevažne v jednom byte. Alebo dvoch, ale tie sú si maximálne podobné. Čo je ďalšou podarenou iróniou tohto filmu. Ten nakoniec viac osloví ľudí po tridsiatke, trpiacimi podobnými problémami, ako naši hrdinovia. (05.01.2015)

Film vypráví příběh muže středního věku, který těsně před Novým rokem chodí pravidelně s přáteli do lázní v Moskvě, tentokrát se ale v lázních opije při připitích na své zásnuby a odletí místo svého přítele do Leningradu. Tam se nechá odvést do svého domnělého bydliště, avšak jak velké je jeho překvapení, když zjistí, že v jeho „bytě“ bydlí cizí žena… Ironie sudby je romantickou komedií plnou zmatků a (ne)dorozumění, které se odehrávají (víceméně) v průběhu jedné noci v jednom bytě, takže hlavní důraz je kladen na herecké výkony a proměnu vztahu postav během jejich krátké známosti. Naďa a Žena musí v průběhu noci urazit v poznání toho druhého dlouhou cestu, aby si nakonec padli do náručí. Dozvídáme se o nich různé intimní detaily, telefonáty a návštěvy podsouvají naraci kupředu nebo do ní přináší náhlé zvraty. Všeobecně výkon Brylské a především Mjagkova v hlavních rolích je dominantním kladem celého filmu. Škoda jen, že Timur Bekmambetov nedopřál dvojici ve svém spektakulárním pokračování naleznutí klidu v manželství. (23.01.2011)

Bohyne z Polska Barbara Brylska okamzite putuje do me TopTen, stejne jako tento cely film. Nadhera a pro romanticke duse naprosto dokonaly poklad... Cele tri hodiny jsem ziral jako blazen a kdyz to skoncilo tak jsem byl nerad...nemam co vic dodat. Atmosfera, kterou dokazi vyrobit jen "soudruzi v SSSR"...a kterym se timto klanim az k zemi...a i to je malo :-) (07.11.2009)

Skutečnost, že i v sovětizované části Evropy, ba dokonce uvnitř samotného impéria vznikala velká díla, není nic překvapivého. Víc než o jednotlivé díly se tu přitom jedná o výrazná jména vyzrálých a pro nezasvěcené až překvapivě tvořivých silných osobností. Komedie, která ve své druhé části prakticky zcela ztrácí své původní žánrové určení, vypráví filmově výrazným, nenapodobitelně osobitým filmovým jazykem příběh rodící se velké lásky. Tato nanejvýš pravděpodobná nepravděpodobnost se vztahuje k lidem, jimž přímo "bijí" jejich biologické hodiny. Víc než poutavý námět sám si přitom naši pozornost podmaňuje téměř mikroskopická autorská, scénáristická i režijní pozornost, se kterou je tento proces, v němž hodiny nahrazují týdny a měsíce, sledován. Vyzrálým uměním světové úrovně překvapuje nejen polská krasavice Barbara Brylska (účinkovala i v české kinematografii zpravidla ve filmech spíše problematické kvality), ale i pro nás prakticky neznámí ruští herci (Andrej Mjagkov jako Žeňa-Jevgenlj-Evžen, Ljubov Dobržanskaja jako Žeňova matka nebo Olga Naumenko v roli žeňovy moskevské snoubenky). Opomenout nelze ani zpěv tehdy mladé Ally Pugačovy (1949) i víc než šťastné užití veršů mladší i klasické ruské moderní poezie (Marinu Cvětájevu vyvažuje vedle jiných neméně zdatná a tvořivá Bella Achmadulina /1937/). A tak nevadí, že ve více než tři hodiny trvajícím filmu ani jednou nezazní slovo "sex", věrohodně působí přelety mezi oběma největšími ruskými městy, a ani to, že touha po štěstí, vůle porvat se o ně s dosud nepříznivým osudem, tuto skutečnost zejména divácky víc než vyváží. LÁZEŇ je nesporně hluboké dílo, nevšední zážitek, klasika, která bere, zdá se, dech i mladší české a slovenské divácké generaci. Toho, čím národní umělec SSSR (v soudobém Rusku se tyto tituly běžně používají a společensky ctí) Rjazanov oslovuje i naši současnost, je zkrátka víc než dost. (01.03.2012)

Barbaře to tam sluší, o tom žádná. Filmový nápad to taky není špatný, ale jinak je ten děj příliš kroucený ala "rozkaz zněl jasně - hrdina musí v bytě zůstat za jakoukoliv cenu!" Myslím že takto vlezlý návštěvník by za krátkou chvilku skončil na policejní stanici, nebo s vyraženými zuby před barákem. A ne v klidu a teple v cizím bytě s nebohou majitelkou :) Škoda, dost nevyužitý potenciál filmu z kterýho se rozhodně dalo vytřískat víc. Ale na takové to nenáročné pokoukání o Silvestru to jde. (31.03.2021)