Hisshiken torisashi

Kapitán infanterie a zdatný šermíř Kanemi Sanzaemon zabije pánovu konkubínu (milenku) Renko a v retrospektivních scénách se rozplétá důvod jeho počínání. Po takovémto činu by měla následovat rituální sebevražda (seppuku nebo též harakiri), ale Kanemi Sanzaemon dostává mírný trest v podobě ročního domácího vězení. Po tuto celou dobu se o přípravu jeho jídlo může starat pouze neteř Rio. Po skončení trestu je povolán zpět do služby, aby pokračoval jako bodyguard, protože pro jeho pána není celá událost ještě uzavřená... (09.06.2012)

Rozhodně to není špatný film a vůbec nelituju toho, že jsem se na něj podíval, ale předem chci varovat všechny, kteří by ho vyhledali kvůli bojovým scénám a soubojům. Film má sice na csfd nálepku "akční", ale ve skutečnosti se jedná o pomalu plynoucí drama s jednou krátkou (a choreograficky nepříliš zajímavou) bojovou scénou. Síla filmu je právě v pomalu plynoucím příběhu, ve kterém se divák seznamuje s charaktery jednotlivých postav a s japonskou kulturou a kodexem cti. Za mě poctivých 65 %. (08.06.2014)

Meč zoufalství má v základu solidní,i když v podobný struktuře už viděnej, příběh.Začátek a postupný odkrývání motivů směrem ku konci bylo fajn.Na závěr potěší kvalitní steč a "propichovaní ptáka"(jedná se o bojovou techniku,neplést s japonskou sexuální praktikou stejnýho názvu).Tentokrát byla ale obřadnost,nekonečný úklony a otevírání dveří zabírající prostřední 2/4 filmu(včetně jedný úplně zbytečný vztahový linky)až příliš dlouhý.Slabší 4*. (31.01.2021)

Je to celkom dobrá historická dráma. Má dosť dobrý príbeh o samurajovi, ktorý nečakane chladnokrvne usmrtí ženu svojho pána, no miesto očakávaného najprísnejšieho trestu dostane prekvapujúco len ročné domáce väzenie, po ktorého ukončení má pre svojho pána znovu pracovať. A zatiaľ sa o neho stará jeho neter, pričom je medzi nimi silné puto a ona ho skutočne miluje. So spracovaním som celkom spokojný, prvú polovicu sa film venuje hlavne trestanému mužovi, o ktorého sa stará jeho neter, čo tiež nie je zlé, ale predsa len trochu zaujímavejšia je línia z minulosti, kedy ma pomerne dosť priestoru aj samotná pánova manželka a tak vidno dôvody, prečo samuraj konal práve týmto spôsobom a následne sa už dej posunie plnohodnotne do súčasnosti, kde už nie je všetko úplne predvídateľné. Síce väčšinu času mi tu chýba nejaký výraznejší dejový prvok, ktorý by mi prišiel skutočne zaujímavý, línia z minulosti, vzťah s neterou, ale aj dianie mimo sú síce zaujímavé, ale nie až tak veľmi, aby si ma to úplne získalo, no našťastie celé to má také tradičné príjemné čaro so štipkou poetiky, že sa mi to aj tak páčilo. A záverečná dvadsaťminútovka celkový dojem ešte vylepší, tá sa skutočne vydarila. Čo sa týka akcie, nie je jej až tak moc, toto je predsa len ten typ historického filmu, kde ide hlavne o tie postavy a ich správanie, ako sa na ich pozíciu patrí. Ale predsa len finále poteší aj po tejto stránke a v priebehu sa nájde tiež pár maličkostí. Herecké obsadenie je na tom dobre, charizmatický hlavný hrdina, príjemná postava netere, bavila ma aj postava druhého prvotriedneho bojovníka a nesklamú ani vedľajšie postavy, tu nemám problém. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, vizuálna stránka a aj atmosféra sú v najlepšom poriadku, takže tu mi všetko plne vyhovuje. K vrcholným žánrovým dielam Sword of desperation neradím, ale aj tak sa mi to stále dosť páčilo a tak nemám dôvod hodnotiť horšie. 72% (30.11.2013)

Meč Zoufalství je film založený na povídce Shuhei Fujisawa, který byl součástí jeho série "Hidden Sword" stejně jako Skryté ostří a Láska a čest. Samuraj Kanemi Sanzawmon, ovládající jedinečnou bojovou technikou "pták-lov", musí bojovat o svůj život poté, co zabije zkorumpovanou a manipulativní milenku feudálního pána Tabu Ukyou. Drama, které ukazuje cestu samuraje a často zkorumpované politiky klanu. První polovina (a rozhodně lepší) nemá prakticky nic společného s druhou, kromě rozšíření o podivný romantický subplot zahrnující Kanemi a jeho neteř, jenž odmítl její snoubenec. Téměř obsedantní pozornost k detailu je levný způsob, jak ukončit to, co začalo dosti zajímavě. Možná, že kdyby bylo více času stráveného na příběhu než na přetrvávajících záběrech služebníků otevírajících a zavírajících papírové dveře, film by fungoval mnohem lépe jako celek. (09.12.2013)