Zabil jsem svou matku

Své rodiče si nevybíráme, stejně tak jako si hlavní hrdina tohoto filmu nemohl vybrat svou matku. Na jednu stranu chápu jeho vztek a zlobu pramenící z občas nepochopitelného chování jeho matky, na druhou stranu se mi ale chce říct, že mohl dopadnout mnohem hůř. Toto je zajímavé a pozoruhodné konverzační drama, které je napsáno a do filmu převedeno naprosto dokonale, takže já jako divák jsem neměl sbemenší příležitost k tomu, abych se začal nudit. Téma homosexuality mám ve filmu velmi rád, obzvláště týká-li se to teenagerů, a když se k tomu ještě přidá problém s rodiči a pubertální revolta, tak si u filmu úplně rochním blahem, protože to jsou témata, která mě zatím ještě nikdy nezklamala a jsem rád, že se tak nestalo ani v tomto případě. Jednoduše se dá říci, že jsem z tohoto filmu nadšen a velice překvapen, protože jsem absolutně netušil, že mě dokáže tolik zaujmout a že z něj budu tolik nadšený. Jak málo někdy stačí k úžasnému filmovému zážitku, v tomto případě jednoduchý příběh o komplikovaném dospívání. Tady nemám nad čím váhat, uděluji plný počet, je to za pět hvězd. (11.07.2011)

Debut mladého režiséra Xaviera Dolana s kontroverzním názvem Zabil jsem svoji matku o 16-letém homosexuálovi, který už delší dobu nedokáže vlidně komunikovat se svojí matkou. Je obdivuhodné, s jakým objektivním nadhledem servíruje režisér jednotlivé slovní potyčky hlavních protagonistů. Dolan nestaví do práva ani chlapce ani matku, celý film je v podstatě o hledání cesty, jak spolu jednat, komunikovat a najít v sobě ztracenou lásku. Velmi, velmi pravdivé. (19.04.2011)

Na snímku je znát určitá nevyzrálost a z toho pramenící skutečnost, že Dolan ještě stále neměl v hlavě urovnány příčiny a následky svého vztahu s matkou a tudíž je neuměl ani pojmenovat a plnohodnotně převést na plátno, ačkoli se při svém mládí hodně snažil. Možná se mýlím a neuspořádanost jeho myšlenek je záměrem, pak ale film nemá téměř žádnou výpovědní hodnotu, snad jen, že čím jsme labilnější, tím větší spratky vychováváme a naše vystupování se tak odráží v potomstvu téměř zrcadlově (Hubert při hádkách vyjížděl úplně stejně, jako jeho matka). V jádru nebyla Dolanova zpověď nezajímavá, přesto bude jen další z řady průměrných variací na stejné téma a v mých vzpomínkách se vynoří pouze v podobě úvodního citátu Guy de Maupassanta. (05.12.2012)

Scenar? Rezie? Hlavni role? Vek 20 let? No ty vole, jsem ohromen, jsem omamen....naprosta dokonalost, lyrika z mnoha zaberu jen cisi, Dolan si hraje s nasimi smysly, aby je hyckal a uvadel nas v uzas... Coz o to, ze bychom pubertakovi nafackovali pri prvni hadce, coz o to, ze matka by se obcas nad sebou taky mela zamyslet, ono kdyz si to date vse do kontextu, zamyslite se nad samotnym autorem, tak pak otevrete usta, nevericne koukate a rikate si: sakra, chlapce, pestuj ten talent a nenech se znicit pripadnou slavou.... Zpocatku mi ty vykriky a hadky strasne vadily, ale pak se mi to rozlezelo v hlave a prave naopak, ty hadky tam proste byt musi...musi tam byt, aby ukazaly absurditu dnesni vychovy mladeze, rozdilnost generaci, touhu teenagera po svobode... (01.08.2011)

Vyzrálý celovečerní debut frankofonního Kanaďana Xaviera Dolana přivedl do políček filmového pásu onu palčivou nejistotu jinakosti dospívání, kterou posléze tak nešikovně zpovrchnil v (pro jisté kruhy až kultovních) Imaginárních láskách. Kontroverze a mladická snaha odlišit se i pobouřit tu mají podobu místy skutečně velmi drásavého příběhu matky a dospívajícího syna, kteří přes krvavé bělmo averze hledají jeden druhého, a ač si nejsou schopni navzájem naslouchat, pokoušejí se jeden druhému vykřičet svou lásku i nenávist. Bolavý vztah, v němž se těžko dá dohledat viny, který ovšem nutně musí oba brát takový, jaký je...jiné cesty životem není. Otevřenost výpovědi debutujícího režiséra (v jedné osobě i herce), originalita obsahu i formy, nádherná hudba a velmi zajímavé herecké výkony. A navíc neopakovatelná možnost poznat cosi podstatného o queer komunitě... (21.12.2011)