Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Stéphanie Anne Weber BironHrají:
Xavier Dolan, Anne Dorval, François Arnaud, Suzanne Clément, Niels Schneider, Manuel Tadros, Benoît Gouin, Patricia Tulasne, Monique Spaziani (více)Obsahy(2)
Částečně autobiografický příběh o sedmnáctiletém homosexuálovi Dolanovi, který začne být
posedlý svou matkou díky jejich bouřlivým vztahům v době, kdy objevuje tajemství dospělosti a
potýká se s prvními vážnými nástrahami života.
Hubert Minel nemá rád svou matku. Sedmnáctiletý mladík jí domýšlivě opovrhuje a vidí jen
nevkusné svetry, kýčovité dekorace a drobky uvízlé v koutku jejích úst, když žvýká. Kromě těchto
iritujících přízemních maličkostí se však na jejich vztahu podepsala také výchova plná manipulace a
zneužívání pocitu viny. Hubert, zmatený a rozervaný milujícím a zároveň nenávistným vztahem, který
ho každý den víc a víc užírá, se prodírá mystériem dospívání obyčejně a typicky. Objevuje krásy
umění, zkouší zakázané, otevírá se přátelům, sexu a společenskému vyloučení.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (132)
Tomu se říká start snů. Xavier Dolan má před sebou velkou budoucnost. Nenávist není často ideální cesta, když něco nemáme rádi. Zrovna gay Dolan by pro to měl mít pochopení. Jenže si vybral variantu nenávist/potřeba milovat/tolerovat pořád dokola. Matku si těžko vyměníš, tak je snadnější si z chyb udělat zábavu, i když chápu, že jde hlavně o frustraci z chybějící autority v podobě otce. Film je formálně výbernej, Xavi překvapuje skvělými nápady a třeba snová scéna, kdy se marně snaží o sexy učitelku, ale jeho homo pudy jsou proti, je vynikající. Minimalistická, ale silná klavírní hudba harmonicky ladí s náladou snímku a ústřední dvojice hraje zcela uvěřitelně. Jen tak dál, mladý kládomilče. ()
(2x) Ve všech ohledech pozoruhodný a formou zpracování zcela osobitý Dolanův celovečerní debut si zachovává svou výjimečnost především přístupem k zvolenému tématu, které bezpochyby svádí k tisícům dalších a veskrze fádních interpretací, jimž se ovšem tehdy ani ne dvacetiletý začátečník úspěšně vyhnul. Nahlédnutí do nelehké fáze dospívání pubertálního mladíka, hledajícího cestu ke své matce i přes permanentní vyhrocené averzní chování vůči její osobě, nabízí celou škálu definovatelných metafor, narážek a skrytých významů, výborně postihujících soužití dvou zdánlivě neslučitelných jedinců, z nichž ani jeden v zájmu vlastní pravdy nedokáže vyslechnout a pochopit toho druhého. Přecházení od komicky vypadajících žabomyších hádek k psychologicky vypjatým momentům umocňuje cílovou motivaci celého příběhu, uzavřeného jakoby prostým, ale o to více nečekaným setkáním beze slov. Náročný a v rámci dané role maximálně zvládnutý herecký výkon režírujícího Dolana byl byl poloviční bez božské Anne Dorval, doslova koncertující v postavě neurotismem stižené matky, sobecké a milující zároveň, velkoryse odpouštějící i umanutě trvající na vlastních požadavcích, jimiž ubíjí hrdinovo ego. Aniž bychom si to možná zcela uvědomovali, máme před sebou mimořádně vyspělé filmové umění; lyricky dryáčnickou sondu, zamýšlející se daleko více než nad homosexualitou citovým poutem mezi matkou a synem, které může být nenávistné i milující, ale v každém případě neoddělitelné a přetrvávající všechny bouře života. Bez diskuse zůstává fakt, že J'ai tué ma mère náleží k tomu nejlepšímu, co letošní queer filmový festival Mezipatra svým divákům mohl nabídnout. #Mezipatra 2010 ()
Veľmi rozporuplný film! Kvalitné štylizované zábery a zaujímavý námet sú utopené v povrchnosti a hedonizme, bez snahy o hlbšiu analýzu. Atmosférou to už po 15 min pripomína imaginárne lásky, až keď som zistil režiséra, pochopil som prečo. Nepodarilo sa mi stotožniť so žiadnym protagonistom, takže som film pretrpel. ()
Syn je fracek, matka je kráva, blbost v rodině je zřejmě dědičná. Autor asi moc četl Freuda (a pokud ho nečetl, tak by měl navštívit nějakého psychoanalytika!). Ale je to hrozně pěkně natočené, zábavné a nevšední. Přímo se vybízí srovnání s Imaginárními láskami, které z tohoto souboje vycházejí jako trochu slabší. ()
Milý malý film, který kdyby méně tlačil na pilu, mohl být velký. Za normálních okolností by to bylo tak na tři hvězdy (celkem nápaditě nasnímané /šálky, nevěsta,.../, dobře zahrané /i když někdy méně by bylo více/, výborná hudba, nicméně jen průměrný námět, byť částečně autobiografický), ale vzhledem k tomu, že to dělal Dolan v takovém mládí (*1989), tak je to hvězda navíc. Škoda že se nevěnoval víc vztahu s Antoninem, klidně mohl oželet nějaké balastové sekvence (proč př. to zmlácení?) v jeho prospěch. Nicméně se jistě máme v budoucnu od Dolana na co těšit. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (6)
- Práva na uvedení filmu byla po premiéře prodána do více jak 20 zemí světa. (Wences)
- Snímek si po své premiéře na filmovém festivalu v Cannes v roce 2009 vysloužil osmiminutový potlesk publika ve stoje. (oje)
- Chlap, který ve filmu ukazuje Hubertovi (Xavier Dolan) a Antoninovi (François Arnaud) byt, je otec autora filmu Xaviera Dolana. (dwdb)
Reklama