O bozích a lidech

[6/10] Jednotlivé časti filmu, ako zobrazenie krestanstva, vojny a podobne - výborne natočené. Skvelý výber prostredia, melodická hudba, réžia a kamera - všetko OK. Dokonca to ani nenudí.. Ale v konečnôm dôsledku to bolo iba pekne spracované video ktoré viedlo od ničoho nikam. Preto nedám vyššie hodnotenie. Nuž ale aj tak je to dosť zaujímavý film. (03.01.2013)

Film jsem si vychutnala v původním znění a byla jsem nadšená, navíc mám ráda dobře zpracované duchovní věci a dokonce můžu i dobře zazpívané žalmy. Tenhle film je prosáklý duchovní atmosférou, ukázkovou prací skupiny mnichů na sjednocení , shodě a vybudování oázy duchovního míru a jedinečné lidské vyrovnanosti v dokonalé harmonii uprostřed neklidu a teroru, takže prosím ufouny zvyklé na horory a béčka nebo vykastrovanou klasiku, aby se do toho vůbec nepouštěli, vyhli se filmu obloukem a to velkým(např.verbal + wirtuaruska a jejich napodobeniny) a neprudili pak svými nechápavými nebo oplzlými komentáři, předem děkuji za pochopení. (21.04.2012)

ocenenia : MFF Cannes 2010 - Veľká cena poroty ◘◘◘◘ Zaujímavé poňatie snahy pochopiť (alebo vytvoriť) určitú syntézu medzi kresťanstvom a islamom. Neviem však, či som príliš citlivý, ale od okamžiku, kedy otec Christian citátom z Koránu (súra 5, verš 82-85) obmäkčuje vodcu teroristov pri prvom prepadnutí kláštora, som tam zacítil pre mňa nepríjemnú pachuť antižidovstva. Ten istý verš Koránu totiž začína veľmi nepekným útokom na židov (to samozrejme vo filme neodznie) (03.06.2013)

Reziser Xavier Beauvois rozhodne nema na vysiny povedzme Truffauta, nehovoriac uz nedajboze o Bergmanovi. To sa na filme plne podpisuje. Prazdne tliachanie o univerzalnych hodnotach, pri ktorom sa xmrti ufilozofujem nad kazdou vetou, ktory predniesol kadejaky mental a psychopat. Toto na filmoch otvorene nenavidim + absenciu vyraznejsej dejovej linie. 20 % (05.11.2013)

Komentář Tannera podepisuji. Jen bych snad ještě přidal, že do toho rádoby dokumentárního stylu jsem se nemohl nějak dostat. Přitom témata jsou ohromná, ale co naplat, když je tu jakákoliv rezignace na základní filmové prostředky, jimiž si tvůrci získávají diváka. Přitom stačilo vybrat jednu postavu a vyprávět to z jejího pohledu, hned by to dostalo určité vnitřní emoce navíc. A celé téma by vyznělo daleko silněji. Při tomto rádoby dokumentárním stylu chybí i možnost využít jako emotivního prvku hudbu - a přitom by jen mohla podtrhnout celkové vyznění. Naopak, když je použito Labutí jezero, tak by zase lépe vyznělo ticho... Je zde až moc soustředění na vnější detaily, nikoliv onu vnitřní hloubku. Takhle i přes naléhavost tématu a ony otřesné věci, co se staly, mne to tak nějak často nechávalo chladným. Velkou roli hrálo i to, že jsem nedávno předtím viděl ruský Ostrov, kde je ona duchovní tematika skutečně podána i pro diváka a filmově. (06.04.2011)