Hraniční zdi
Medianeras
Medianeras
Medianeras
Sidewalls
Režie:
Gustavo TarettoScénář:
Gustavo TarettoKamera:
Leandro MartínezHudba:
Gabriel ChwojnikHrají:
Pilar López de Ayala, Javier Drolas, Inés Efron, Carla Peterson, Rafael Ferro, Adrián Navarro, Miguel Dedovich, Jorge Lanata, Alan Pauls, Romina PaulaObsahy(1)
Identita velkých měst spočívá v jejich budovách. Dnes je to často chaotická směs různorodých a neslučitelných architektonických stylů. Kontemplací o Buenos Aires přechází snímek zároveň k pozorování jeho stejně nesourodých obyvatel: Martín je allenovsky neurotický intelektuál, „ajťák“, kterému internet přiblížil svět, ale zároveň ho vzdálil životu. Přítelkyně mu utekla do Ameriky a nechala mu psa. Je typickým obyvatelem metropole stejně jako Mariana. Oba žijí ve stejné čtvrti, ulici, bloku... Jejich cesty se každý den kříží, aniž by jeden o druhém věděl. Když Martín stoupá po schodišti nahoru, Mariana míří dolů, když on nastupuje do autobusu, ona vystupuje. V kině sedí ve stejné řadě, nikdy si ale nevidí do tváře. Potkají se jednou doopravdy? Příběh míjení sobě souzené dvojice zpracoval režisér již ve svém úspěšném stejnojmenném krátkém filmu. Nyní v celovečerní prvotině předkládá v mnoha úrovních, myšlenkově i formálně precizně propracovaný snímek, „romantickou komedii“, hravou a filmařsky sofistikovanou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (108)
nadhodnoceny film, celkem nuda ()
Uvod obsahujici zabery na architekturu Buenos Aires doprovazene komentarem jednoho z hrdinu me velmi navnadil. Postupne me nadseni mirne upadlo, je tezke udrzet takovou uroven. Ve vysledku ale dobry film, lehky, vizualne aktraktivni a misty pomerne napadity. Argentinska a slabsi alternativa k tematicky shodnemu jihokorejskemu Kimssi Pyoryugi ()
Klasický "klišé" námet o dvoch osamelých stratených dušiach, ktoré nájdu jedna druhú. Tentokrát v prostredí panelákovej veľkodžungli zvanej Buenos Aires. Desiatky malých filmových chuťoviek, ktoré nám režisér a scenárista v jednej osobe servíruje jeden a pol hodiny, či už v podobe nezabudnuteľných hlášiek, prirovnaní, obrazov a malých "múdrosti" z dnešného lifestylu obyčajných ľudí v obyčajnom veľkomeste smerujú k jednému "megaparádnemu" vyvrcholeniu, na ktoré sa každí teší ........a ktorého sa nedočká :). Namiesto toho príde niečo rýchle a prekvapivé, ktoré nás nechá aspoň trochu premýšlať. A jedna parádna "you tube" scénka s ešte lepšou pesničkou. Určite "must to see" film. Som si 100% istý, že s menom Gustavo Taretto sa ešte určite v blízkej budúcnosti stretneme. (I won 17 world championships at expert level, four times undefeated 9 times top scorer , I beat Federed 4 times at Wimbledon, I become the Godfather of the Corleone family - najlepšie vyjadrenie dnešnej osamelosti a pritom chuti po živote, čo si pamätám ) ()
Kupa drátů a sítí, které mají lidi sbližovat a přitom je od sebe oddalují... Trpký obraz dnešního uspěchaného světa a za ten konec musím hvězdičku přidat :-) ()
Neurotici z velkoměsta (tentokrát Buenos Aires), romántico ala españa... ()
Příběh o paradoxu dnešní doby, kdy se v přeplněnejch městech tísní osamělý lidi. A jednou se dva takový nedobrovolný singles přes všechny překážky a výpadky elektřiny navzájem našli a natočil se o tom příjemnej a milej film. ()
Bolo velmi osviezujuce, vidiet film, ktory nehuci. ()
Velmi specifický druh žánru. Perfektně je zde pojatá symbolika a motivy města s porovnáním jeho obyvatel. Stěžejních témat/problematik je více. Řeší se zde neuchycenost, ztracenost, osamělost ve městě. Město, kde je každý, ale vlastně nikdo. Anonymita, která dnešním stoletím dost cloumá byla perfektně složena ze dvou dějových linek. Celou dobu nám běží dva příběhy dvou lidí, kteří mají ty samé problémy. Zbožňuju, když dojde k prolnutí, nebo spíše k výměně těch postav v ději. Velmi cením to, že tam není klasický střih. Dojde k tomu většinou na ulici, případně se děj přesune jinam pomocí nějakého objektu/předmětu. Nic tak nápaditého jsem zatím neviděl. Často dochází k úsměvným momentům (nebyly tak zamýšlené). Moc se mi líbil herecký výkon hlavních představitelů, kteří na svém kontě mají jen pár filmů. Miluji, když někoho vidím na plátně poprvé a hned mě jakýmsi způsobem nadchne. Přesně k tomu zde došlo. Netradiční situace na ulici, hluboké emoce, vžití se do situace, zajímavé záběry, symbolika, filosofie a sociologie. Za mě jeden z nejlepších španělských filmů vůbec ()