Kůže, kterou nosím

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Almodóvar rozumie nielen ženám, ale aj mužom a podľa jeho "La Piel que habito" usudzujem, že tematiku genderových bariér ovláda až chirurgicky presne. Zvykne postavám vštepovať istú (pod povrchom jemne pulzujúcu) okázalú fatálnosť, ktorou trochu zavádza a prednostne spolieha na očarenie clivým motívom, no tak či onak, stále vystihuje onu podstatu rozdielneho zmýšľania rodu female a male. V tomto prípade pribúda tiež faktor ranenej, skutkami principiálnej kapacity, ktorá je kvôli naplneniu vytýčených cieľov ochotná obetovať čokoľvek. Slovom, Antonio Banderas čo by známy plastický chirurg prekračuje stanovené limity bioetiky a razantne sa vysporiadava s pochmúrnou minulosťou. Pedrov melodramatický thriller je miestami nabitý pokúšavou erotikou, obstojne vypätími situáciami a predpokladateľnými zvratmi. Má výhodu v tom, že sa znovu zameriava na rezonujúcu otázku, ktorú sa nepokúša riešiť, naopak chce na ňu len poukázať a (kľudne aj s patričným prikrášlením) odprezentovať svoju temperamentnú/naliehavú verziu "riešenia". Tuším som sa chytil do nastraženej pasce a kupodivu ma to ani nerozčuľuje, návnada veru chutila. (25.06.2011)

Zvrácenost? Nikoliv. Kůže, kterou nosím je víc než čímkoliv jiným romantickým příběhem, který vytryskl z pera Pedra Almodóvara. Španělský režisér jej třímá pevnou rukou a mazlí se s každým detailem. Jemnými a promyšlenými tahy stupňuje napětí až na samou mez únosnosti. Před samotným závěrem pak vyvíjí přímo maximální tlak. Až nakonec v bouřlivé explozi pocitů přichází neodvratné vyvrcholení. Viděno a prožito během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (29.04.2015)

Úchylný, psychoušský a zvrácený, ale vydařený snímek, kterej vás po shlédnutí donutí ještě nějakou dobu přemýšlet nad tím, co jste to právě viděli. Banderas pro své cíle poruší doktorskou přísahu a pouští se do zvráceností za každou cenu, film je to pozoruhodný a jistě si zaslouží vaší pozornost, takže pokud se chcete něco přiučit z plastické chirurgie, jste tu správně. (02.05.2015)

Španěláci se v roce 2011 fakt vyznamenali - hned 3 pecky (La Cara oculta, Mientras duermes a tento kousek), o kterých se dá se říct, že jsou podle mého gusta. Opět skvěle zahraný, atmosférický snímek se šokujícími momenty. To bych u těch španělských filmů ocenil asi nejvíc, zjednodušeně řečeno - co film, to výborná pointa. Něco málo k tomu, aby se film dostal mezi elitu pětihvězdičkových, tomu schází, ale velmi dobré čtyři hvězdičky si to jistojistě zaslouží. 80% (24.04.2013)

Děsivé, uhrančivé, zábavné, zvrhlé – často zároveň. Almodóvar uchopil témata pomsty, bolesti a touhy po utišení stejně osobitě jako svého času Park Chan-wook, přičemž se vytasil s příběhem a jeho vystavěním tak nezvyklými, že prozradit něco o způsobech, jakým se k těmto tématům vyjadřuje, o cestách, kterými se ubírá či o postavách, jejich vývoji a působení na diváka, by bylo mimořádně neslušné. (46. MFF KV - 2.7.11) (10.07.2011)