Kůže, kterou nosím

Už som myslel, že k tomu nikdy nepríde, ale predsa len ma nakoniec Pedro jedným svojim filmom dostal stopercentne na kolená. Nikdy by som nepovedal, ako dokonale bude fungovať jeho povestná "telenovelovosť" v kombinácii s Cronenbergerovskou obsesívnosťou ľudským telom a až Park Chan Wookovskym filozofickým vnímaním pomsty vrátane podobných dejových zvratov. Pedro dokonale zvláda prácu s flashbackmi a tak niet divu, že je Koža najobľúbenejší Tarantinov film za rok 2011. Trochu ma mrzí, že som ho nenavštívil a tak finančne nepodporil aj v kine, zdá sa totiž, že Pedro stráca pomaly dych. Podobná pecka po všetkých stránkach, ako Sympathy for Mr. Vengeance. Najlepší a najoriginálnejší Almodovarov scenár. (25.06.2013)

Španěláci se v roce 2011 fakt vyznamenali - hned 3 pecky (La Cara oculta, Mientras duermes a tento kousek), o kterých se dá se říct, že jsou podle mého gusta. Opět skvěle zahraný, atmosférický snímek se šokujícími momenty. To bych u těch španělských filmů ocenil asi nejvíc, zjednodušeně řečeno - co film, to výborná pointa. Něco málo k tomu, aby se film dostal mezi elitu pětihvězdičkových, tomu schází, ale velmi dobré čtyři hvězdičky si to jistojistě zaslouží. 80% (24.04.2013)

Tak nevím, jak ohodnotím tuhle, až geniálně natočenou, zvrácenost. Začátek vypadal zajímavě - plastický chirurg vyvíjející novou, zázračnou kůži, na kterou si nedělají chutě komáři a která se nespálí. Pak jsem ale silně znervózněla a postupně jsem se dopracovala až k šokujícímu odhalení. Osobní, rodinná tragédie Antonia dohnala k pomstě. Jenomže se do ní nějak moc vložil a nakonec místo mozku začal poslouchat své hormony. Úchylné. Škoda jen toho konce. Osobně bych si chtěla mnohem víc vychutnat závěrečné reakce zúčastněných. (15.11.2015)

Večer jsem odmítla zdánlivě neodmítnutelnou silvestrovskou nabídku zajet si v noci do centra Vídně, nakonec rámusu bylo dost i tady. Dala jsem přednost Davidovi a Toníkovi, i když v obráceném pořadí: Bordwella jsem obratem zase zavřela a Banderase jsem dala celého. Takže poslední film, který jsem viděla v roce 2011, není otřesná blamáž s otřesnou, sebe sama parodující Sarah Jessicou Parkerovou "Nechápu, jak to dokáže", ale elegantně natočený, almodovarovsky vtipný, morálně zvrhlý, studený španělský kýč. S hodnocením si nejsem jistá. A asi nejsem jediná, kdo se měl chuť po skončení filmu podívat na "Spoutej mě!", alespoň na tu krásnou scénu "budu ti dobrým mužem a dobrým otcem našich dětí". (01.01.2012)

Ďalší zo skvostov modernej španielskej kinematografie, brilantná, no aj pomerne ťažká dráma s veľmi netradične pojatým príbehom a zasadením. Almodóvar znovu boduje a hrá sa s divákom až do záverečnej minúty, kedy konečne pochopí, čo je vlastne pravda a ako blízko k nej bol. Vysoký počet scenáristicky geniálnych zvratov a zápletiek, ťažká atmosféra, skvelá réžia i herecké výkony vytvárajú jedno zo zásadných diel svetovej drámy. Skladám poklonu. (17.06.2012)