Muž na výpomoc

Nakonec to nebylo tak zlé, jak jsem si myslel po přečtení popisu a recenzí. On to v podstatě sice není western, spíše pomalé melancholické drama o muži, který se po 7 letech toulání s kamarádem vrací k ženě, kterou ani nepoznal a dceři o které ani nevěděl. Nic moc se tu neděje, ale je to dobře zahrané ústřední trojicí, je tu pěkná kytarová hudba i kamera a přes tu pomalost se na to celkem pěkně kouká. Jen to zase skončí blbě... ale s tím už tak nějak u filmů z počátku sedmdesátek počítám. (31.12.2022)

Po šesti letech oživeno díky novému restaurovanému blučku s parádním obrazem a ohromně doceněno. Snese srovnání s nejlepšími revizionistickým sedmdesátkovými westerny, syntéza Zsigmondovy kamery a Langhornova soundtracku je stejně hypnotická jako Zsigmond - Leonard Cohen v McCabeovi. Ale není to zdaleka jen o tom, jeden z mála westernů, který staví do popředí a citlivě pracuje s tématem únavy kočovným kovbojským životem a silnou touhu usadit se, "mít svý jistý". Zároveň ale nerezignuje na klasické motivy chlapského přátelství. 9/10. (29.11.2016)

Melancholické existenciální westerny, to je moje gusto. Film v podstatě bez příběhu, o hledání místa ve svém životě, o hledání sebe sama a nalezení svých priorit. Na papíře to musí vypadat přímo parádně, a když bych film někomu vypravoval, bude to vlastně taky ohromně zajímavé. Bohužel, v nadstandardně silném zážitku mi zabránila formální stránka filmu. Problém první, až příliš experimentální střihové postupy. Mám rád snímky, ve kterých se pracuje se sekvencemi, které oddělují jednotlivé obrazy od sebe. Hired Hand je na podobném principu postavený a právě v těchto chvílích se uchyluje k postupům, které v extrémní formě vlastně definují formální postupy americké kinematografie na přelomu 60. a 70. let. Neustálá kombinace prolínaček, transfokátorových nájezdů, zpomalovaček a mrtvolek. Takhle zkoncentrovaný mix najdete v jiném filmu asi dost těžko. Použitá forma byla pro mě ale natolik extrémní, že mě z prožitku filmu spíše vytrhávala (kombo mrtvolka, prolínačka do další mrtvolky, která se následně "odpauzuje", to je opravdu brutus). Problém druhý, nejednotnost vizuálního podání. Jakoby sám film tápal, jak chce pro diváka vypadat. V jednu chvíli je nádherně poetický, Zsigmondova kamera si přes dlouhé sklo pohrává se světlem a v kombinaci s hudebním doprovodem se divákovi tají dech. Jindy však bez větších okolků přechází do syrového snímání širokoúhlým objektivem přímo z ruky, poezie je ta tam a estetika snímku balancuje na hraně dokumentu. Hired Hand je zajímavý film, ze kterého je cítit tvůrčí svoboda a chuť experimentovat. Logicky to nesedne každému, ale i tak, už jen jako učebnice formálních postupů tehdejší doby, stojí za vidění. 6/10 (16.09.2017)

Sympaticky špinavý a rozháraný antiwestern, který na jednu stranu strhává klišé žánru a na druhou propadá nepřekonatelnému romantismu a představě osudové nevyhnutelnosti vlastních chyb (které z člověka svou samozřejmostí jakoby snímaly zodpovědnost). Právě ve svojí vnitřní protichůdnosti je to hluboce lidské, i když nevím úplně, jestli nutně v dobrém slova smyslu. (11.12.2016)

Možná jeden z nejlepších westernů, které jsem kdy viděl. Režijní debut Petera Fondy je v jeho rukou vysoko herecky i umělecky: nádherná kamera Vilmose Zsigmonda, protínání záběrů a celků, pomalý a mezi řádky dávkovaný příběh, dokonalá hudba Bruce Langhorna (která se nedávno dočkala i dvoualbového tributu (https://scissortail.bandcamp.com/album/the-hired-hands-a-tribute-to-bruce-langhorne). A mimo skvělého Fondy si užijete i Warrena Oatese a Vernu Bloom. Doporučuju. Skromných 46 hodnocení tohoto megadíla mu na csfd nedělá moc velkou čest. (02.09.2017)