Odcházení

Velmi mě rušil diletantsky nasnímaný zvuk, který celou dobu zněl, jak z plechové garáže! To byl takový problém dát hercům mikroporty? Jinak mne tahle hra nijak nedatchla. Tříska je samozřejmě vynikající, ale vše bylo příliš teatrální. Jsem zvědavý na filmovou adaptaci v Havlovo režii. Mám ale pocit, že hra je mimo současnou realitu a je málo nadčasová. (23.10.2010)

Mírně zrychlené divadelní hrátky aneb Jak se stát poradcem svého poradce. 1) Havel si v shakespearoidní parafrázi na Višňový sad zachovává svůj laskavý i břitký humor i nespornou intelektuální kapacitu, ale má to háček. Tomu intelektuálnímu tlachání chybí koule. Inu, chvílemi je cítit autorův věk i jakási únava životem, a to přes sebeironický nadhled, který je hře vlastní. 2) Autor v jednom ze vstupů do děje mluví o tom, že se chystá mírné zrychlení v další části. Opravdu k němu došlo, bohužel až po přestávce, kterou jsem jako divák poněkud zdrchaný únavně pronudělou první polovinou nutně potřeboval. 3) Hru jsem sledoval z televizního záznamu. Profesionální dojem z nastudování silně kazil nezvládnutý zvuk klapajících bot po dřevěné podlaze tvořící v některých chvílích dominantní vjem. 4) Jo a víte, co jsem pil na koktejlu u Molotova? (30.10.2010)

Hra sama není ničím průlomová ani nijak zvlášť originální, nejzajímavější je na ní díky tomu především to, jak si pohrává s citacemi a odkazy na Čechova a Shakespeara a jak do ní promítl dramatik své osobní zkušenosti z dob v nejvyšší politice. Jím čtené poznámky jsou na začátku zábavné, ale později víceméně ruší a brzdí tempo. Jsou však dobře napsané, tak chápu, že byly v inscenaci použity. Záznam inscenace trpí technickými nedostatky (zvuk!!!), vinou kterých část replik nezazněla tak, jak měla, a představení tím ztrácí. Zajímavá scénografie, snad jen ten umělý déšť byl svou doslovností zbytečný. Za nejpozoruhodnější považuji herecké výkony – hlavně Třískův a Řezáčův, ženské postavy se už zdaleka tak dobře nepovedly. Radokova režie je kongeniální textu, její rytmus, práce se světlem a hudbou jsou nepochybně na vysoké úrovni. Nejvíc na mne zapůsobil bezprostřední závěr - jediné místo inscenace, které mělo parametry "události". Hodnocení: 3,5 hvězdy. (Nemůžu se stále ubránit dojmu, že kdyby tuto hru nenapsal zrovna TEN dramatik, nebyl by kolem ní ani zdaleka takový humbuk a asi by měla i nižší hodnocení tady). (25.10.2010)

Tohle bylo náročné. A Třískův kancléř je jedovatý a nebezpečný cynik, tomu filmovému aspoň věřím, to že je svým způsobem naivní. Z Třískova jsem měl pocit, že kalkuluje a i z bortící se situace se toho snaží dostat, co nejvíc a zachovat si výsluní. Čišela z toho taková zvláštní syrovost a svým způsobem chlad ... A myslím, že tenhle kancléř je i věrnější, je věrnějším pokračováním hlavní postavy vědce z Larga Desolata. Technokrat moci za každou cenu z lidskou tváří jako maskou. (03.07.2012)

Téma odchodů, opouštění, stárnutí, změn a nepochopení ve vlastní rodině bylo v historii zpracovávané už tolikrát, Havel na něj ovšem pohlíží trochu jinak, sebeironicky, jakoby s přiznáním, že se s těmito věcmi nedokáže smířit, ale proč by si z toho dělal hlavu. Svými odkazy na Višňový sad nebo Krále Leara, využívání sadu k pouhému odstranění postav z jeviště nebo nesmyslnou shakespearovskou bouří, v podstatě přiznává, že už tu byli lepší, kdo tahle témata zpracovávali. A ve svých komentářích, připomínající Brechtovy vstupy do představení, zase ukazuje své spisovatelské neřesti a problémy. Tempo je stejné jako u ostatních Havlových her, nikam se nespěchá, atmosféra se musí pořádně prožít a všechno podrobně prořešit. Pokud přistoupíme na jeho hru a vžijeme se do jeho suchého až absurdního humoru, čeká nás zábavná a zároveň dost filozofická 'dvouhodinovka'. Samotné zpracování Davida Radoka má i přes pár svých much spoustu výborných nápadů a ve srovnání s představením Klicperova divadla z Hradce Králové, kterou jsem měla asi před rokem možnost vidět, zapadá divadlo Archa do Havlova světa mnohem přirozeněji. (24.10.2010)