Leaving
Obsahy(1)
Tragikomedie Václava Havla o odchodu jednoho a příchodu druhého politika k moci. Na konci května roku 2008 měla v pražském Divadle Archa světovou premiéru zatím poslední hra Václava Havla Odcházení. Byla očekávána s velikým zájmem a netrpělivostí. Hlavní role odcházejícího kancléře Riegera se zhostil Jan Tříska, text inscenoval jeden z nejvýznamnějších českých režisérů David Radok. Před vyprodaným hledištěm se zde Odcházení hrálo dva roky. Záznam České televize pak vznikl v závěru života inscenace, na dvou z několika posledních představení. Nejen pro fakt novosti textu Václava Havla, pro zájem divadel u nás i ve světě, ale také pro kvality pražské inscenace se z Odcházení stal fenomén první dekády českého divadla v novém století. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Čekal jsem od Havla víc. Problém ale nemusí být u Havla, ale ve způsobu zpracování. Rádobyvtipné Havlovy komentáře, špatný zvuk, slabší druhá polovina... Nevím, no. Oproti paskvilovým moderním zpracováním klasiky jde ale jinak o solidní divadlo. ()
Tohle bylo náročné. A Třískův kancléř je jedovatý a nebezpečný cynik, tomu filmovému aspoň věřím, to že je svým způsobem naivní. Z Třískova jsem měl pocit, že kalkuluje a i z bortící se situace se toho snaží dostat, co nejvíc a zachovat si výsluní. Čišela z toho taková zvláštní syrovost a svým způsobem chlad ... A myslím, že tenhle kancléř je i věrnější, je věrnějším pokračováním hlavní postavy vědce z Larga Desolata. Technokrat moci za každou cenu z lidskou tváří jako maskou. ()
FAKT DIVNÉ , ABSURDNÍ , ZVLÁŠTNÍ , DOBRÉ . AT ŽIJE HAVEL ! ()
Abych zůstal věrný absurditě, přiznávám, že jsem skouknul jen do půlky, což je absurdní, neboť dvouletá dcera plakala, že chce koukat dál. Netoliko manželka, jež se zase až tak nebavila. Já jsem si zachoval odsup od absurdity, což způsobilo, že jsem ve hře zaznamenal nosné i komediální prvky "Takové normální rodinky" promíchávané s prvky absurdně pojatého dramatu. V podstatě není co vytknout, což je absurdní, protože to zase až takový úlet, jako byla Taková normální rodinka není a do absurdního dramatu zase tyto komediální prvky zasahují rušivě ... sice ne tak, že by se člověk přestal koukat, ale když kolem oken projede popelářský vůz, nějak není touha to vrátit ten kousek zpět, protože se zase až tak moc dramatického neděje a já se smál jen tomu, jak se prvoplánově smáli diváci (tenhle problém jsem v takové normální rodince neměl, tam jsem měl hubu přihlouple roztaženou neustále). Snaha autora vstupovat do hry je dána touhou "být viděn i když neviděn" a dostat z diváků více než jen prvoplánový chichot (na což autorovo ego samozřejmě čeká), což působí křečovitě i když to tak nějak odpovídá politické satiře, kde by se všichni rádi smáli, ale jejich předurčené role jim to nedovolí. Tady diváci můžou, sám autor jim to se svým vrozeným charizmatem vnucuje, ale je tu to ALE... k panu Třískovi snad jen tolik, že od té doby, co hrál v Záhadě hlavolamu hraje stále stejně, jak stejně už si musí divák určit sám. Dle mého je sice výborný herec, ale všechny jeho role tak nějak splývají do jedné, což je u tak výborného herce překvapivé. Jako by měl naučený jeden divadelní grif, kterého se stále drží, v některých filmech je to účelově dobré, jinde to působí jako křeč. Takže dva body, jeden ode mě za "laskavé" srdce pana Havla a jeden od dcery, která se chtěla koukat až do konce, což je v jejim věku absurdní. Název Odcházení je vtipný, neboť jak víme, pan Havel slíbil jen jedno presidentské volební období a nakonec došlo opravdu k tomu "Odcházení" ... ()