Nesvatbov

Téma aj prevedenie pokrivkávajú, ale zachraňuje to množstvo komediálnych až komických situácií, ktoré prináša sám život. Starostovo naháňanie do vzťahu, keď sa snaží veliť nie na fronte, ale v životoch nezávislých ľudí, ktorí sa tak rozhodli z akýchkoľvek dôvodov, je občas vtipné a občas trápne. Všetko vrcholí zoznamovacím plesom, kde sa starosta veľmi neunúval, až po záverečné zhodnotenie pri futbale, ktoré je najviac od srdca a vypovedá o jeho zvláštnom zmýšľaní. –––– Vyhrávaš let v balóne ponad Zemplínske Hámre. – Ta ja zbľuvam calu Hamru. (05.03.2014)

Čekal jsem možná dokument víc o fenoménu singles. Naštěstí se tak nestalo. Film se zaměřuje na konkrétní vesnici a hlavně na: pana starostu, který je tu něco jako Bůh (či Amor) divící se, proč se mu nedaří "svoje" nezadané lidi spárovat a zažehnout v nich jiskru, lásku... na rodiče, kteří jsou na jednu stranu rádi, že jejich děti jsou s nimi, na druhou je neskutečně štve jejich neschopnost si najít životního partnera a konečně vypadnout z domu... a na samotné nezadané, kteří buď čekají, že lásku potkají doma v obýváku u televize, nebo postaví barák, zařídí ho vším a s Metaxou v ruce se cítí jako dokonalá partie... Hníková má veliký talent, její filmy jsou především lidské.. proto občas k smíchu, proto občas vedou i k pocitu studu. Nesvatbov na mě dýchl Formanovskou atmosférou a já ho můžu jen doporučit. (25.11.2010)

U tohoto "dokumentu" Eriky Hníkové jsem se výborně bavil, především pak v jeho druhé půlce. Z tohoto hlediska se mu opravdu nedá nic upřít. Výhrady mám však k samotné formě, kdy se na druhou stranu jako o dokumentu nedá hovořit téměř vůbec. Výpovědní hodnota téměř žádná a to je škoda, protože potenciál tady byl. (24.02.2011)

Nebudu zapírat, ale mám slabost pro dokumentární styl Eriky Hníkové. Tedy hlavně pro výběr jejích témat a jak je zpracovává. Už její film Sejdeme se v Eurocampu mě dost zaujal výběrem netradičního tématu a zcela nezaujatého zpracování. Myslím, že podobnou metodou postupuje režisérka i ve svém Nesvatbově. Nechává lidi mluvit s tím, že jim cílenými otázkami jen tak trochu napomáhá otevřít se v osobním kontaktu. Ve zbytku už to nechává na volném plynutí gest a mimiky, nonverbální komunikace a okolností, jak to sám přináší život. Film stojí určitě za zhlédnutí už jen kvůli zachycení sociálního inženýrství v reálné praxi. Člověk totiž neví, zdali to brát jako recesi či vážně. Starosta obce to bere vážně, což je jednomu na jednu stranu sympatické, na druhou stranu, jak už říká sám podtitul filmu: srdci se nedá poručit, i když se pro to vytvoří ty nejideálnější podmínky zhora:-) Mě teď jen zajímá, jestli mělo promítnutí tohoto filmu všem zúčastněným třeba nějaký vliv na jejich další životy... (24.11.2010)

Snaživého starosty mi bylo místy hodně líto, ale s některými zatvrzelými povahami holt příliš nenadělá. Zdá se, že je jednodušší pro vesnici zařídit bazén či snížit nezaměstnanost, než dát dohromady nezadané a pasivní třicátníky. Já jsem mu celou dobu fandil. K vyššímu hodnocení mi chybí trochu větší aktivita režisérky, zdálo se mi, že s protagonisty málo komunikuje a jen pozoruje. (05.06.2011)