Studená ryba

Asijská sonda do praktik užvaněného masového vraha a jeho blízkého okolí. První dvě třetiny je hlavní hrdina soustavně ponižován, nucen krmit rybičky obchodními partnery a dokonce se stane prvním subjektem asistovaného prcání, v té poslední třetině snímek přehazuje výhybku na jakousi odvážnější japonskou variaci Americké krásy, kdy se konečně docení kouzlo chladnokrevnosti a tradiční japonské rodinné hierarchie. Do kroku tomu vanou pronikavé melodie skvostného hudebního doprovodu, který bych si bez výčitek vycpal a přitloukl nad krb a nesmím rovněž zapomenout na příjemný dostatek soft porna a explicitního násilí. Bohužel jsem polovinu stopáže chtě nechtě prozíval a to kvůli drastickému nepoměru toho nekonečného hysterického slovního průjmu s bizarně zábavných zbytkem. Čí je to asi chyba. (29.04.2013)

Tak takhle ujeté snímky vznikají pouze na východě. Japonci opět nezklamali. Znovu potvrdili, že jsou nejvíce úchylný národ ze všech a že se neštítí vůbec ničeho. Za což jim děkuji. Porcovací scénky byly vskutku delikátní. Bylo vidět, jak si to účastníci užívají. Jen nějak nemohu uvěřit, že lze v sudu spálit kosti na prach, ale to bude tím, že jsem to nikdy nezkoušel. Musím se pozastavit nad inspiraci skutečnými událostmi. Nevěřím, že ,,zmizení" tolika lidí by mohla být práce dvou milých šílenců. Asi to ve skutečnosti bylo trošku jinak, ale o to mi tolik nejde. Rozhodně by filmu slušelo, kdyby byl více prostříhán. Přesto se jedná o film, který stojí za zhlédnutí. (19.05.2013)

Sono je čím dál víc populárnější a poslední dobou točí filmy jako na běžícím pásu, tak jsem se rozhodl, že se mu také podívám na zoubek. A přišlo docela velké zklamání. Prvně je film neskutečně natahovaný a rozmělněný. Sono si myslí, že když tam půl hodiny před koncem dá zběsile odtikávající časomíru, tak film vygraduje. Divák se však nedočká očekávané bomby, ale jen dvou lidí válejících se několik minut v krvi. A to nemluvím o neskutečně dlouhých scénách, kdy sekají mrtvé těla na malé kousíčky. Režisér se v tom očividně vyžívá, ale bohužel v tom není žádná rafinovanost jako u Kima nebo Parka - jenom čistá řezničina a to doslova :). A to nemluvím o tom, že asi 130 minut vám do uší řve nejukecanější a nejhlasitější vrah v dějinách kinematografie. Logické lapsy, slabá hudba a poloruční kamera...nebo proměna hlavní postavy skrze ztrátu brýlí! Pche, jak zjevné a povrchní! Na I saw the devil nebo Chasera se to prostě vůbec nechytá. (04.09.2011)

Možno nie tak bohaté na významy ako predchádzajúce Sonove diela ale stále je to emocionálna mäsiarčina par excellence. Typické témy rodiny, odcudzenia a perverznosti naberajú v tejto freske závratných výšin. Óda na masových vrahov v tom najlepšom možnom prevedení. Kriminálna zápletka ide do úzadia. Rovnako ako aj otázky typu prečo. To čo je vo filme smerodajné je prerod Micuru Fukikošiho. Jeho utiahnutosť, strach, láska a neskôr dôvod prečo to všetko ignoruje robí z tohto počinu asi najsilnejšiu psychickú sondu v Sonovom prevedení. Rovnako ako v Love Exposure, kde to chcelo len pár fanatikov a dobre mierených slov je aj Cold Fish postavená na rovnakých základoch, ale z iným vyústením. A funguje to. Posledných 20 minút je tak nie len nechutných ale po určitej stránke v rámci uzatvorenosti príbehu aj veľmi uspokojujúcich. Veľmi ma potešila kráska Megumi Kagurazaka. A aj to, že napriek rovnakým témam ma vie Sono stále prekvapiť. (02.06.2014)

No tak to zase bylo něco. Čekal jsem celkem roztomilou brutalitu, po které zbyde lehký úsměv na rtu, jak to vše bylo pěkně nadnesené, groteskní a krvavé. Všechno tam sice bylo, občas opravdu něco mezi situační komikou a masakrem. Ale celkové vyznění je tak studené, nepříjemné a odtažité, že jsem byl fakt znechucen. Ovšem fascinující to bylo. (13.09.2011)