Černá Venuše

Film-frustrace, který po celou svoji stopáž v zásadě akorát variuje jedno neutěšené vystoupení, které se odehrává napříč zeměmi, sociálními vrstvami i intelektuálními předpoklady, čímž dokazuje, jak hluboko může člověk sklouznout jenom kvůli své touze a fascinaci po jinakosti. Ať mohou být jeho úmysly sebeušlechtilejší. (07.11.2022)

Černá Venuše je drsným dramatem o jednom osudu. Dnešní divák bude možná udiven ,,zvráceností'' obyvatel Londýna a Paříže, kteří si rádi zaplatili aby vyděli pravou hotentotku či si dokonce sáhli na její pozadí... Ale doba začátku devatenáctého století ve které se tento příběh odehrává byla taková. Lid (povětšinou nevzdělaný) se bavil všelijak, málokdo cestoval a tak různí principálové nabízeli ke kabaretním, ohňovým, kouzelnickým, artistickým či zvířecím vystoupením jako specialitku i různé ,,zrůdy'' , a exotiku. Pokud nešlo přímo o nalíčené herce jako mořské pany atd.. jednalo se převážně o jedince s různými anomáliemi (elefantiáza, hirsutismus - nadměrná tvorba ochlupení, extrémní vzrůst, siamská dvojčata, trpaslíci atd...). Holanďanem dovezená pravá hotentotka (Khoikhoi) přímo z jihu Afriky do tohoto ,,podnikatelského'' rámce poptávky a nabídky plně zapadala... Etika se samozřejmě v té době moc neřešila i když mne velmi potěšilo, že v Londýně té doby se našla, řada zastánců Saartjie a snažili se jí pomoci z komediantského vlaku vystoupit. Ačkoliv majitel této atrakce neustále zdůrazňoval, že vystoupení jsou jen hrou a Saartije je plnoprávnou společnicí v jeho podniku, snad ani Saartjie tomu moc neveřila. Ve snímku sledujeme jak jí prezentování činí čím dál větší muka a stud, začíná odporovat, což vede k jejímu odprodání dalšímu principálovi. Ten už neváhá a místo celkem slušných vystoupení v kabaretu ji představuje v erotických klubech, pro její etrémně velké vnady, pozadí a vaginy. To umocní její další odpor k těmto a jiným ,,show'' a sen o vrácení se do do Cape Townu jako bohatá dáma je stále větší chimérou.... Příběh samozřejmě už jen podle nutných zákonitostí té doby nemůže dobře skončit...v tomto případě ostatky této ženy končí v lihu a jako preparáty v muzeu. Ačkoliv se zde někteří rozčilují nad ,, absolutní degradfací hrdinky a herečky samotné'' já naopak vysoce vyzdvihuji otevřenost (někdy až šokující) s jakou byl snímek natočen. Zejména oceňuji odvahu představitelky Saartjie - Yahimu Torres. Bez jejího přístupu by jen těžko šla tak věrohodně znázornit doba v níž Saartije žila svůj smutný a osamělý život. Černá Venuše nebude pro každého to je jisté. Leckoho odradí už jen ta tříhodinová stopáž, já se však i přes pokročilou noční hodinu u sledování nenudil ani na okamžik. Příběh Saartije Baartman je natočen podle doložených záznamů o této ženě. Její ostatky byly v roce 2002 z Francie repatriovány a vráceny zpět do Afriky. ------------ A komu by připadalo, že u nás v našich muzeích se podobné ,,exponáty'' nemohou najít tak mohu potvrdit, že jsem na vlastní oči viděl v oddělení antropologie Národního muzea v Praze v tzv,,obludáriu'' jež není veřejnosti přístupné na zdi na rámu napnutou a vypreparovanou kůži mongolského knížete Chaisana.... * * * * (10.07.2012)

PŘISTUPTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ, PŘIJĎTE A PŘESVĚDČTE SE SAMI....... /// Není to medvěd, není to slon, není to akrobatka.... černá žena – HOTENTOTSKÁ VENUŠE, divoška z buše, odlišná vzezřením a na jejíž prdel (která je obrovská) si za 1 šiling můžete šáhnout. Životopis (zvrácenej? nebo byl takovej i její život?) Saartjie Baartman, ,,pouťový“ atrakce 19týho století, nebo jen příběh smutný ženy (kolem který byli všichni veselí), která mohla vydělat ,,majlant“, kdyby tenkrát těm vědátorům ukázala osmej div světa. Ale na ,,kdyby“ se nehraje. Ani v životě, ani v tomhle filmu. Připravte se na vožralej Londýn, sexuchtivou Paříž a sodomisticky zvrhlou závěrečnou půlhoďku. (popcorn doporučuju nechat v mikrovlnce). Tohle je totiž NEPŘÍJEMNĚ SKUTEČNEJ PŘÍBĚH, u kterýho touha dozvědět se něco novýho, vítězí nad zážitky z filmovýho řemesla. A celkem chápu i ten vodpad (jako hodnocení...)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Tajně sním o vagíně, jejíž laloky vytvářejí zástěru.... 2.) Rozhoduju se mezi medvědem a ženskou.... 3.) Thx za titule ,,mmaaja“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.01.2012)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Venus noire / BLACK VENUS / Černá Venuše) - Absolutní degradace filmové "hrdinky" a tím i herečky samotné. Vrchol nevkusu... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 5% (16.07.2011)

Čekal jsem druhého Sloního muže a přišlo spíš druhé Saló. Přiznám se, že dlouho jsem neodcházel z filmu tak naštvaný. Chápu, bylo záměrem přesně tyto pocity v divákovi vyvolat, dobrá, ale přihlížet tomu zkrátka nechci; už třeba jen proto, že stejnému teroru jako ,,černá Venuše" byla vystavena její představitelka, Yahima Torres. Největším problémem je do nebe volající prvoplánovost - Saartjii všichni jen ubližují a zneužívají ji, je tu jen černá a bílá, nic mezi tím (nejhorší je scéna vystoupení pro pařížskou smetánku, která chtěla tak strašně moc šokovat, až mi jakýmsi zvráceným způsobem přišla legrační). Vše je ukázáno natvrdo, realisticky, bez náznaků, do nechutných detailů. Nejumělečtějším aspektem filmu je tak jeho plakát. O hrdince nevíme vůbec nic, jen ji vidíme, jak neustále trpí. Je vypodobněna tak ploše, až mě bohužel nezajímalo, co se s ní stane a (jakkoliv to zní strašně), už jsem se nemohl dočkat toho, až umře, aby ona i divák byl konečně osvobozen ze všech těch nechutností. Především šílená stopáž činí z Venuše prakticky nekoukatelnou podívanou. (20.08.2011)