Zvedá se vítr

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)

Po Porco Rossovi je tu ďalší Mijazakiho námet s lietadlami - tentoraz o reálnom konštruktérovi slávneho Mittsubishi Zero. Pochvalu si zaslúži realistický pohľad na onú dobu a viacero štylistických i dejových detailov ako stáž v nacistickom Nemecku, tuberkulózová epidémia či japonsky typicky prehnaná zdvorilosť známa z hraných filmov. Zaujímavé, ako sa autorovi podarilo opatrne prepochodovať pre Japonsko tak kontroverznú tému ako je 2. svetová vojna. Všíma si hlavne konštruktérove myšlienkové pochody a iné si nehľadí, aj keď pozadie je takisto prítomné. Fantaskné sny mi tentoraz vôbec nevadili a pekne dotvárali charakter hl. postavy. Paradoxne som bol trochu sklamaný s animáciou, hlavne animácia ľudí bola vyslovene nesympatická, prehnaná gestikulácia a mimika vyzerali akoby spackane. Tiež to, že hl. postava, byť dospelá, vyzerala ako prerastený 10-ročný fagan, z ktorého sa neskôr vyfarbil pedofil, pretože ako v jednej scéne spomenie - zamiloval sa do cca 8-ročného dievčatka. Síce slabšie 4 hviezdy, ale zaslúžené, pretože mnohovrstevnatý príbeh má viac ako len čosi do seba. (25.10.2017)

S filmovým průmyslem se Myazaki loučí dostatečně kvalitním dílem. Řemeslo za léta u filmu zvládl více než na výbornou, např. takové tetelení vzduchu za letního dne nad rozpálenýma kolejema, vycházení cigaretového kouře v přesné trajektorii mávnutím ruky... Pohádku konstruktéra opouštíme akorát včas, jinak by si pošramotil romantické renomé při ukázce vlastností vražedné a sebevražedné zbraně. (25.06.2014)

Hajao Mijazaki opustil fantazijní světy a předkládá nám životopisné drama svého oblíbeného leteckého konstruktéra. Tenhle film vyvolává rozporuplné pocity. Na jednu stranu je zde přítomna většina režisérových trademarků – především létání, a s ním spojené snění o volnosti, dále pak hlavní hrdina bez bázně a hany, který se vždy dokáže zachovat správně, a nechybí ani osudová láska, zasazená do kulis poeticky ztvárněné přírody. Na druhou stranu stačí pár náznaků, jako je konfrontace s německými oficíry, nebo scéna zatýkání konstruktérů v letecké firmě, abychom si uvědomili, že tady je nám asi více zamlčováno, než ukazováno. Film pak končí přesně v tom posledním momentě, kdy je ještě únosné odvracet pohled od nastávající válečné reality. Mijazakiho poetika stále bezchybně funguje a stále dojímá, zdá se mi ale, že právě v tomto příběhu má neobvyklou příchuť tak trochu zbabělého útěku před skutečností. (21.09.2021)

Viděno 26.8.2013 v kině Cinema Sunshine v japonském městě Numazu, Šizuoka. Při vzpomínce na Arrietty, kterou jsem před třemi lety viděla taktéž v Japonsku, jsem bezděčně i od tohoto filmu studia Ghibli čekala hodně. Tentokrát jsem však bohužel byla dost zklamaná. Na to, jak se o tomto filmu mluvilo, je to poměrně slabý a nezajímavý příběh, který bohužel zaujme nejspíš jen ty lidi, kteří mají zálibu v letadlech. Samozřejmě jsem věděla, že se to bude točit hodně okolo letadel, ale očekávala jsem, že milostný příběh, který se zde měl v tomto prostředí letadel odehrávat, bude trochu silnější a že to třeba vezme za srdce. Což se nestalo. Hlavní problém je velká nevyrovnanost tohoto milostného příběhu a řečí okolo letadel. Letadla bohužel hodně převažují a milostný příběh se tam odehrává skoro jen tak mimochodem. Po chvíli to začne hodně nudit. A při délce přes dvě hodiny je to navíc táhlá nuda. Oceňuju sice tu myšlenku, že by si člověk měl jít za svým snem (což v případě Džiróa je právě stavění letadel), ale mohlo to být zabaleno do trochu zajímavějšího "obalu" a dán o něco větší prostor romanci. Musím říct, že po zhlédnutí v kině jsem byla znuděná nejenom já, ale i moje kamarádka, která se na to taktéž celkem těšila a čekala od toho víc. Je to trochu škoda, ale ne každý Ghibli film se očividně povede. Silnější dvě hvězdičky. ~(2,4★)~ PS: Malinké plus - závěrečná píseň "Hikóki-gumo" zpěvačky Macutója Jumi (Matsutōya Yumi). (23.09.2013)