Reklama

Reklama

Osamělost prvočísel

  • Itálie La solitudine dei numeri primi (více)
Trailer 1

Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu. Alice a Mattia se také pohybují po vlastních osách, každý se svou vlastní tragédií. Jako dítě se Alice kvůli svému panovačnému otci stala obětí těžké lyžařské nehody a následně i anorexie. Při setkání s Mattiou poznává spřízněnou duši a Mattia prozrazuje Alici své strašné tajemství: v dětství nechal svou mentálně retardovanou sestru–dvojče samotnou, odešel na oslavu, a když se vrátil, sestra zmizela. Tyto dvě zásadní události navždy poznamenaly životy Alice i Mattea a jak tak dospívají, zdá se, že i jejich osudy se nezvratně proplétají. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (75)

Matty 

všechny recenze uživatele

Film plný bolesti, který sám nebolí. Nechronologické řazení události (oproti předloze) by mělo opodstatnění, kdyby promyšlené dávkování informací gradovalo zásadním odhalením. Neorganizovaná struktura ale dramatu nijak nepomáhá, spíše mu škodí, neboť neustálé prokládání jedné scény jinou znemožňuje, aby alespoň jedna z nich „dozněla“. Klíčovým okamžikům (nehoda, zmizení) chybí drásavost a naléhavost, pročež film působí stejně bezživotně jako Alice a Mattia. Utrpení hrdinů je bez vysvětlení hlubších příčin povrchní. Neštěstí inscenované pro neštěstí samo. Dramatická nefunkčnost a psychologická nevěrohodnost odrazují pozastavovat se nad drobnostmi typu Alicina proměnlivého účesu, lhostejnosti Mattiových rodičů k synovým rozřezaným rukám nebo skutečnosti, že Mattia a jeho mentálně zaostalá sestra navštěvují tutéž školu, dokonce chodí do téže třídy. Většinou uvedených nedostatků trpí také kniha, od níž se Costanzo snaží kromě nešťastně zvolené formy vyprávění nepříliš úspěšné odstřihnout syrovým vizuálem (odlišným pro jednotlivá období) a použitím nepatřičně popíkové hudby coby pojiva náladově i časově vzdálených scén. 45% Zajímavé komentáře: Kmotr, ZkuKol ()

Kryšpín 

všechny recenze uživatele

Proklínám svou lenost, že jsem se podíval na film dříve, než na knihu. Film mě nutil neustále přemýšlet a místy jsem se ztrácel. Naštěsti na (protahovaném) konci se mi myšlenky složí do celku. Minulost hlavních postav je sice spojuje, ale osud je zvláštním způsobem dá dohromady. Postavy jsou dobře ztvárněné a hudební složka je krásně součástí příběhu. ()

Reklama

Eodeon 

všechny recenze uživatele

svým způsobem až stereotypní film! nebo ne? není přeci nijakou výjimkou ten senzualistický styl patrný v kompilování detailů a velkých detailů zejména na tváře a výseče jiných částí lidských těl, ve zdůrazňování jejich očividných nedokonalostí a přeneseně tím i těch neviditelných vnitřních vad, jako i nezjevných textur, nezvyklých úhlů, v objevování neobjeveného spektra možností, jaké emoce lze filmovým vyjádřením přenést a přitom i jak. v kontextu současného evropského autorského filmu, zejména pokud vezmu v úvahu kinematografie francouzskou a italskou, nepřekvapí ani opojné experimentování s délkou záběru, ostré kontrasty tempa v jejich střídání, a smělé pokusy s krásnou, okatou hudbou, prudké střídání (v dobrém i zlém smyslu slova) primitivního popu s libozvučnou krajní hudební avantgardou, poslepu tápající pokusy připomínající věčné přešlapování postav samotných. neučesanost a záměrná ledabylost postřehnutelná na spojích záběrů střihy, znepokojující vyhýbání se rutinním postupům rozeznívání a doznívání záběrů, kdy přesto přese všechno neztrácí film na osobitém rytmu a jakési harmonii v následnosti obrazů a rytmech samotných scén i delších úseků - kapitol. nedbalé ostření kamery, která jedná, jako kdyby byla nikoliv mechanickým reprodukováním podle příručky technických postupů, ale živým smyslem, druhým zrakem diváka s vlastními nedokonalostmi, ale i vlastními, tj. neopakovatelnými vjemy odhalujícími novou dimenzi barev, jejich kompozic a tonality, místy křiklavě hojné a syté, jindy mrazivě tlumené a prázdné. /// svým způsobem až geniální film, protože vlastně vůbec nezáleží, v kolika současných filmech lze vystopovat ty stejné inklinace, jako spíše jde (a ono vždy nakonec jde jen) o odpověď na otázku, zda ty které použité prostředky plní nějakou úlohu, dávají smysl, nebo zůstávají nenaplněným výstřelkem, pokusem o imitaci trendu (cyničtěji řečeno: experimentem v experimentování). ale to není ani tak otázka pro rozum diváka, jako pak neméně pro jeho cit. tím nemluvím o laciném dojímání se nad bolestnými životy nebohých postav, ale o citu ve smyslu talentu k vycítění krásy vlastní obrazu, třeba výtvarnému, třeba kinematografickému, především ale jednoduše krásnému, o citu k detailu, k subtilním formám vyjádření a neopakovatelným emocím ukrytým v těchto nejnepostřehnutelnějších drobnůstkách uměleckého zpracování. nejen proto předpovídám filmu, ač nerad, jelikož se mi líbil, úděl snímku mnohými nepochopeného a zkraje odvrhovaného díla. nestačí jen bedlivě sledovat a neméně pozorně napínat uši, je totiž třeba také odvyknout všem klišé a jiným schématům zažitým ze špatných, ale líbivých filmů, jakých je mnoho. Osamělost prvočísel musí být zklamáním pro intelektuály a jiné snoby, "povznesené" kritiky a vůbec všechny diváky uvyklé na vpravdě stereotypní "alternativní" klubové vztahovky, kdy v posledku film ani žádná jeho část nemá hlubší význam, než má vývoj zjednodušených snah o vystižení lidského nitra a jeho vazeb na druhého člověka. kdo s kým co a jak to dopadne. kvalita Osamělosti leží právě v tom, že neredukuje - proti vůli a očekávání drtivé většiny diváků, bez pochyb - linii lidského života na osud, jeho jednání na jednu dvě ambice a motivace, jeho vztahy k ostatním na tradiční repertoár kategorií od milence, kamaráda, známosti a soka v lásce, neredukuje život na řadu náhod, přítomnost na kontinuální pokračování minulosti, nebo člověka na cokoliv méně neprobádaného a fascinujícího, než je člověk. tvůrčí přiznání a ještě lépe důraz, že člověk se může v sobě samém ztratit, nejistý a nesamostatný, to samo o sobě je přeci v kinematografii vzácností. všechny postavy všech filmů, na které vzpomínám a které mi přicházejí na mysl, jsou jasné, jednoduché a neživotné (tedy jinak než na papíře nebo pásu celuloidu). vystihne je jedna věta nebo třeba i jen slovo. nejneuvěřitelnější věcí nakonec bývá, jak o sobě každá z nich ví, kdo je, odkud pochází a kam jde. přitom kdo to opravdu ví? zbývá snad pouze povzdechnutí, že banální a nevěrohodná motivace obvykle stačí divákům ke spokojenosti, postačuje k pocítění dojmu tak řečené psychologické hloubky, že sama informace, "jak to dopadlo" postačuje dát smysl celému uměleckému dílu, nebo její absence naopak takovýto smysl vyrušit, a že tak docela všechen divácký důvtip obvykle vezme za své, jakmile se tvůrce rozhodne projednou nepodřídit hollywoodské představě o výstavbě syžetu a exponování osobností postav. /// o Osamělosti prvočísel nikdo nemůže jinak než s ironií napsat, že by se jednalo o stereotypní film, neboť přese všechny ne neobvyklé stylistické postupy se snímku zdařilo vyhnout stereotypům a klišé daleko fundamentálnějším. je požehnáním pro náročnějšího diváka, že se film v nápaditém kontrastu ke svém názvu vyhnul tomuto kalkulu a matematizování s životy svých postav, a tak je mohl zpodobnit lidštější. životnější film aby citlivý divák pohledal. ()

Botič 

všechny recenze uživatele

Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Nevím, jaká je kniha, ale její adaptaci režisér nezvládl. Střídání jednotlivých časových období občas působí násilně, jindy scény vyloženě ničí. Jinde mu zase náhle jedna ze střídaných linií zmizí. Jako milostný příběh to má asi tolik citu jako jedna z hlavních postav: Mattia. Zbylo pár slušných herců, kteří se potácejí podivně roztříštěným příběhem nepříběhem (50%). ()

Galerie (25)

Zajímavosti (3)

  • Natočeno podle knižního bestselleru Paola Giordana se stejnojmenným názvem, který v letech 2009 a 2010 figuroval na předních příčkách prodejnosti knih v ČR. [Zdroj: Aerofilms] (Jeremy.jk)
  • V oficiálním textu distributora je hrubá matematická chyba logického charakteru. Úvodní věta: "Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu," je z matematického pohledu zcela chybná. Správně by mohlo být uvedeno například: "Prvočíslo ze své podstaty není osamělá věc: dá se beze zbytku dělit právě dvěma různými děliteli samo sebou a jedničkou (a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu)." (Frajer42)
  • Alba Rohrbacher kvůli anorexii své filmové postavy zhubla o přibližně 10 kg, Luca Marinelli naopak 15 kg přibral. (lehkoživka)

Reklama

Reklama