Laurence Anyways

Důraz je možná až moc kladen na vizuál (kdy se všechny zlomové body příběhu odehrávají ve slow-motionu, kdy je nám dáváno jasně najevo, že TEĎ se děje něco důležitého --- což mi po druhém shlédnutí tolik nevadí, vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní výpoveď), ale jako studie dvou charakterů/jednoho vztahu je to nesmírně pohlcující, průběhové a opět delikátně rozfázované. Dolan se i přes všechny ty van Santovské detaily neztrácí a i ten filmařský přechod od teenagerského dramatu, přes love-triangle dvaceti-X-letých až k epickému rozmlouvání o proměnách doby a osobností je naprosto logický a plynulý. Teď jen čekat co přijde příště... (29.11.2012)

Měl jsem chuť Dolana po Imaginárních láskách podrobit trošku větší kritice, ale potom jsem si zase uvědomil ta brutální fakta - ten týpek je o tři roky starší než já, napsal, zrežíroval, nastříhal a vybral kostýmy ke svému třetímu celovečeráku. A ten má tři hodiny a je o heterosexuálním vztahu transsexuála středního věku. Přesto to drží pozornost, nezvrhne se to do žádných nesmyslných vod a katarze v závěru objasňující název filmu opravdu funguje. No a když čas od času začne šlapat těžkotonážní hudba, nedá se tomu odolat (hlavně scéna "náletu" Fred na luxusní večírek je exkluzivní). Přesto tam, kromě lehce přetažené stopáže a snad až příliš častého střídání různých kamerových technik, vidím jednu zásadní dramaturgickou chybu. Ten film je totiž opravdu spíše o Fred než o Laurencovi. Ne, že by mi to vadilo z pozice diváka, její postava je skvěle napsaná a hlavně zahraná Suzanne Clément (oceněnou i v Cannes), ale nejsem si jistý, nakolik to bylo záměrem. (13.04.2013)

Xavier Dolan vyspělejší, tematicky i významově obšírnější – a schopný nabídnout tříhodinový, vyvážený celek bez vyloženě zbytečné scény. Laurence Anyways už nelze „degradovat“ slovy jako problematika vztahů/lásky jako v Imaginárních láskách, už to není zachycení epizody ze soužití matky a syna. Jeho poslední film je rozevřenější, epický a de facto analyzující Laurencovo vypořádání nejen sám se sebou, ale i se společností. I v tomto ohledu považuji Laurence Anyways za prozatímní vrchol Dolanovy tvorby, k němuž se jeho dva předcházející počiny ani nepřibližují. // Celé to tkví už v Laurencově osobě: dosud šlo o konflikt v rozbité rodině (Zabil jsem svou matku) či konflikt mezi blízkými přáteli (Imaginární lásky) Konflikt, jehož podstatou je Laurencova revoluce (a nikoliv revolta), je závažnější a lze vysledovat na třech úrovních: a) rodinný (Dolan opět ukazuje nekompaktní rodinu), b) vztahový (soužití plné zvratů s přítelkyní Fred), c) konflikt Laurence vs. svět/společnost. Na těchto třech konfliktech Dolan staví rozsáhlé vyprávění. // U Laurence Anyways je nesmírně přitažlivé a vtahující to, že není komorní, ale nesmírně otevřený. Laurencův desetiletý přerod je komplexní studií rozsáhlé změny, obratu a totálního převrácení veškerých hodnot. Pro účinnost výpovědi se jeví orámování vyprávění samotným Laurencem jako chytrý tah. Subjektivizace tak napomáhá jeho výrazné stylizaci; v hlavní roli vítr, padající listí a slow-motion. Dolan má dar vyždímat ze scény maximum, právě užitím slow-motionů v kombinaci se smyslem pro výborné sladění hudby a obrazu dodává scéně, nezávisle na jejím obsahu, punc osudovosti. Laurence Anyways je uměleckou fikční autobiografií, jejíž porealističtění by sílu výpovědi výrazně oslabilo. (11.12.2012)

Už od začiatku som sa tých 168 minút bála, mala som prečo. Xavierovi sa aj cez jeho obvyklé, úžasné scény a vytvorenie neobyčajnej atmosféry, nepodarilo udržať moju pozornosť. Často, naozaj často som kontrolovala čas a film si viem predstaviť pokojne o polhodinu kratší. A neviem, čím to je, ale už po druhý raz točí príbeh okolo jednej osoby - a moju pozornosť si získala tá vedľa nej, v tomto prípade Suzanne Clément, ktorá podáva excelentný výkon, o nej by som si priala počuť a vidieť viac. No niektoré momenty sú naozaj silné a tých Dolanových pop-artových slow-motion proste nikdy nebude dosť. (14.02.2016)

A tak ma znovu raz Xavier Dolan vydesil. Ak sa/ma dokáže krátko po dvadsiatke tak hlboko ponoriť do každej z postáv, čo v Laurencovi vymyslel, štýlovo ich zrežírovať a na ploche 159 minút ma/sa neotráviť svojským manierizmom, ktorého základy zadefinoval v Imaginárnych láskach, musím sa báť čohokoľvek, čo bude nasledovať. Alebo ma totálne odrovná, alebo na plnej čiare sklame. Anyways, neviem sa dočkať! (29.10.2012)