Obsahy(1)
Je Silvestr roku 1997. Divadlo slaví 30 let Divadla Járy Cimrmana, nejdříve pouze slavnostním pochodem všech Cimrmanových postav. Po té je však divadlu nabídnuto hrát v Národním divadle. Na Silvestra přichází divadlo do Národního divadla a prohlíží si divadlo a připravují scénu. Odpoledne a večer se pak hraje představení „Záskok“. Nejdříve můžeme sledovat seminář a různé rozhovory a členy Divadla Járy Cimrmana procházející se po divadle. Poté následuje sestřih odpoledního a večerního představení „Záskoku“ a můžeme tedy sledovat sestřih obou obsazení. Odpolední verze je verze s Ladislavem Smoljakem jako Vavrochem a večerní verze se Zdeňkem Svěrákem jako Vavrochem. (mnaucz)
(více)Recenze (13)
Občas mi vadila menší kvalita zvuku. Takže různé ruchy z hlediště trochu kazily srozumitelnost. Ale to bylo jen v pár úsecích na začátku a navíc tohle je taková klasika, že se takováhle drobnost dá celkem v pohodě odpustit. Navíc znalce Cimrmanova díla, který jej zná jen z DVDček a CDček určitě nadchne, že může okusit, jak alespoň některé části hry vypadají v jiném obsazení, než které je z těchto nosičů jemu notoricky známé. Chvíli trvalo, než jsem si zvykl přeskakování mezi různými obsazeními, ale nakonec jsem stejně slzel smíchy, jako snad u všech Cimrmanových her. ()
No tohle je vlastne komplet hra a tim komplet myslim i vse okolo. Zacatek je spis dokumentarni, particka prijizdi do Narodniho, pripravuje se na hru, rozhlizi se. Pak dojde na seminar, kterej ale pusobi osekanym dojmem. No a nasledne samotna hra. Jen mi trochu vadil blbnouci zvuk. Taky je to zajimave tim, ze jak seminar, tak hra, plynule prechazi mezi dvojim obsazenim, takze takove 2 v 1. Ale nemuzu si pomoct, nejak uz to neni takovej kalibr, jako kdyz jsem videl ciste hru. Ale i tak do da 5*. ()
Asi mojí nejoblíbenější Cimrmani. Protože záskok je prostě skvost!. Je vidět, že tato hra je přesně ušitá na míru mistru Svěrákovi, který se v Záskoku neuvěřitelně vyžívá. Nepamatuju si, v jaké jiné humorné dílo by toho ve mě zanechalo tolik. Kolikrát za den si vzpomenu na některou z scén a znovu a znovu se bavím :). ()
70% Zákulisí příliš zajímavé nejsou (ostatně v těch pár záběrech se toho asi moc ukázat nedalo), putování S+S po Národním a jejich dumání kam postavit autobustu je otravné, ale přeblikávání mezi dvěma alternacemi už stojí za to... sice to není poměr 1:1, ale ani mi to moc nevadilo, protože Práchenský mi přišel zajímavější ve Svěrákově podání... ()
„Vaši Naši furianti mi můžou být ukradení!“ Milý Láďo! Musím ti do hrobu zvěstovat, že i přes tvé zákeřné intriky, se divadelní kus Záskok, z pera pana Jaroslava Cimrmana, dostal na naši první scénu. A já jsem vděčný, že jsem ho mohl sledovat najednou v obou alternacích. Sice přitom byl občas nějaký kus textu nahrazen pobíháním ansámblu v útrobách divadla, ale tomuto historickému okamžiku rozhodně nemohu dát méně, než plné nebe hvězd. ()
Zajímavosti (5)
- Pří prohlídce půdy Národního divadla řekne Zdeněk Svěrák: „Tady by se to věšelo,“ což je narážka na komedii Kulový blesk (1978), kterou spolu s Ladislavem Smoljakem napsal. (mnaucz)
- Ladislav Smoljak se bál vybírat obsazení, protože počítal s jedním představením a nedokázal vybrat „lepší“ obsazení. Nakonec bylo Divadlu Járy Cimrmana umožněno hrát odpoledne a večer. (mnaucz)
- Když si členové DJC prochází kabiny, můžeme slyšet, jak Petr Brukner říká: „Vondruška... ten se tady jedinej vyzná.“ Pavel Vondruška totiž dlouho působil jako dirigent v Národním divadle. (mnaucz)
Reklama