L'Apollonide - Souvenirs de la maison close
Nevestinec
House of Tolerance
House of Pleasures
Režie:
Bertrand BonelloScénář:
Bertrand BonelloKamera:
Josée DeshaiesHudba:
Bertrand BonelloHrají:
Adèle Haenel, Jasmine Trinca, Hafsia Herzi, Noémie Lvovsky, Céline Sallette, Pierre Léon, Lucie Borleteau, Frédéric Epaud, Guillaume Verdier (více)Obsahy(1)
Přelom devatenáctého a dvacátého století - období velkých sociálních změn - postihl také proslulé pařížské nevěstince. Uzavřenému světu, v němž se na jedné straně nabízela krása a potěšení ale i ponížení a bolest, hrozil zákaz. Francouzský režisér Bertrand Bonello vyšel v příběhu o „vzpomínkách z nevěstince“ ze současné sociologické studie o pařížských „domech lásky“ na přelomu století. Filmový obraz prostitutek a jejich zákazníků zbavil lechtivého a povrchního pozlátka, který nahradil o poznání živočišnější atmosférou. Do popředí se dostávají autentické osudy dívek, jejich rivalita i přátelství, ale i dobové volání po obratu k rádoby humánnější společnosti. (Festival francouzského filmu)
(více)Recenze (118)
Film vo svojej podstate o ničom avšak skvelo zahraný. Pár znechutených prostitútok v Paríži ktoré obskakujú pofidérny mužský predstavitelia so svojimy perverznými chúťkami. Zaujímavé psycho oplatí sa vidieť ale len raz. ()
Ale ten film se přece neodehrává v 19. století! Nebýt toho trochu šokujícího konce, který nutí k jakémus takémus zamyšlení, musel bych dát odpad. ()
Film, po jehož shlédnutí si budete připadat jako mezi obrazy v muzeu, před nimiž chvíli postojíte při prohlídce a poté pokračujete v cestě. Nevěstinec sice nemá žádný děj a je pouze sledem epizod obyvatelek jednoho vykřičeného pařížského domu z přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale má tuto atmosféru skvěle vystihnutou a také kamera stojí za povšimnutí. Snímku také může ubírat na kvalitách to, že nemá žádnou hlavní hrdinku a s dívkami můžeme mít problém je od sebe rozeznat. Nejvýrazněji na mne působila postava dívky Madeleine, tzv. "smějící se dívky" a žehrala jsem na to, že jejím scénám mohl být věnován větší prostor. Film doprovází přesně vybraná hudba. Na tento film jsem se těšila, přesto moje očekávání bylo naplněno tak napůl. ()
Že se filmu nedostává děje a je brzy nudný stejně jako život jeho hrdinek, jak předpokládám vyplývá z autorského záměru ; horší je, že režisér tuto nudu pociťuje a snaží se jí čelit životabudiči občas spornými (anachronická hudba, svého času módní členění obrazu) až surovými (po vzoru "Hlavy 22" (?) strukturovaná sekvence "Židovčina" zohavení, vizualizace jejího snu o vyplakávání semene, který sám působí hodně papírově). Možná jde o vliv zprostředkovaný, ale Bonello by měl poděkovat za inspiraci - v závěru už spíš citaci - jednomu z menších velkých ruských realistů A.I. Kuprinovi, z jehož románu "Jáma" dost pravděpodobně těžil. (Údajný další zdroj, Hou Šiao-Šienovy "Květy Šanghaje", jsem neviděl.) Potřetí "Nevěstinec" na rozdíl třeba od "Děvčátka" už asi neuvidím, na druhou stranu už teď vím, že se mi po jeho četných krasavicích i po těch opadávajících plátcích růže někdy zasteskne. ()
Když si chce člověk uhnat depku, pak je toto ten pravý materiál ke sledování. Doufal jsem, že se to alespoň jednou obejde bez té melancholicky ponuré nálady nevěstince a že to skončí dobře. Samozřejmě život kurtizán idylický nebyl, jenže když nám filmy mohou lhát v tolika jiných věcech, mohly by i tady jednou udělat výjimku. Paradoxně ta první "tragédie" nevěstince, kdy už si divák myslí, že mu film dostatečně názorně ukázal rizika povolání na příkladu Židovky-Jokera, se postupně mění jen v jednu zajímavou epizodu daleko temnějšího příběhu. Holky mne vcelku potěšily - i když ničím nevyčnívaly a byly takové odevzdané. Zklamala mne ale bordelmamá. Její veškeré emoce a myšlenkové pochody jsou znázorněny ve scéně s opiáty a s dětmi. Zbytek filmu jde o nevýraznou osobu lomeno recepční.. ()