Post Tenebras Lux
Post Tenebras Lux
Light After Darkness
Post Tenebras Lux
Post Tenebras Lux
Režie:
Carlos ReygadasScénář:
Carlos ReygadasKamera:
Alexis ZabéHrají:
Adolfo Jiménez Castro, Nathalia Acevedo, Willebaldo Torres, Rut Reygadas, Mitsy Ferrand, Joakim Chardonnens, Ander Vérez, Eleazar Reygadas (více)Obsahy(1)
Fascinující snímek jednoho z nejzajímavějších mexických režisérů současnosti Carlose Reygadase (Bitva na nebi, Japon), zachycuje osudy mladé rodiny, která se z města odstěhuje žít na venkov. Střet s realitou venkova však není tak poetický, jak se na první pohled zdálo. Místní jsou nedůvěřiví, vztahy na venkově jsou ovlivněny událostmi z dávné minulosti, mladý pár provokuje svým stylem života a stavbou opuletního, moderního domu. To vše ještě podpoří to horší ve vztahu mladého páru, který si musí uvědomit, že “život v přírodě” jim nezaručí lásku a spokojenost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Chápem, že je Reygadas prirovnávaný ku Malickovi, ale vidím medzi nimi 2 veľké rozdiely. Terrencove filmy majú pozitívnejšiu atmosféru a sú určené jasnej cieľovke - (post)kresťanským divákom. ()
ocenenia : MFF Mar del Plata 2012 - Najlepší latinskoamerický film (špeciálne uznanie) ()
Ach jaj... Po Tichém světle pro mě docela zklamání. Ale zase nemůžu říct, že by Post Tenbras Lux byl špatný film, to vůbec ne. On je pro mě tak nějak mezi Tichým světlem a Japonskem, má to momenty, kdy to je neskutečně zajímavé a má to momenty, kdy je to nudné a utahané. Dějově to úplně špatné není, poetické to je, ale není to silné. Když si vzpomenu na Tiché světlo, to mě úplně vtáhlo a má to nejednu skvělou scénu. Tady to má úžasnou úvodní scénu, pak ještě scénu hned potom, když je tam ten ďábel, ale pak už tu žádná opravdu silná není, dobrá jo, ale silná ne, což je škoda. Příroda krásná, herecké výkony opět dobré, i když tu vůbec nehrají herci (třeba ty malé děti jsou děti pana režiséra), což u Reygadase dost obdivuju, tohle málokdo dokáže (Seidl to třeba zvládne s hlavními postavami, ale na ty vedlejší kašle), bohužel silný dojem mi tady chybí. No nic, teď jsem zvědavý na Nuestro tiempo. 3* ()
první řada v sále s osmi lidma zaručila stoprocentní ponoření do světa, který je drsnější, než se může na první pohled zdát. paradoxně mě tady asi nejvíc fascinoval ten dětský pohled. ()
Carlos Reygadas je pre mna akysi mexicky Tarkovskij, fakt nieco nadherne, filmova basen . 100 % ()
Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. ()
Úvodná scéna ma nadchla, zbytok sa nudne ťahal. Životné útržky boli rôznorodé: nudné, extrémne, živočíšne, pomalé, nervné, zádrabčivé, fantazijné,ľúbivé, zo života. A bohužiaľ mám pocit, že pre mňa ako celok nepochopené (ani zďaleka)....*/** ()
4. MFF Cinema Mundi Brno ()
Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") ()
Provokativní a vskutku nepříjemný film o divných lidech a zvířecích démonech. Horečnaté, umanuté a zlé (babies or rabies?). 3,5* ()
Krásně natočené, ale tak prázdné. ()
Tam, kde umění nestačí, musí přijít čert...Noční můra matek, radost sociálních pracovnic a hrůza v kynologických kruzích...Zase jeden roztomile prázdný film, který chce být alegorií a artovou výpovědí o stavu světa, duše a saunovým průvodcem... ()
Originálně koncipovaný poetický artový film, který pro svou bizarnost skutečně není pro každého. Vyniká sice brilantní kamerou s mimořádnou mizanscénou a vůbec tvorbou obrazové stránky, ale výsledný dojem je pro běžného diváka velmi rozpačitý až nudný a určitě pro mě není na víc než jedno zhlédnutí... 60 % ()
Kamera a reálie super. Dětští herci výborní. Ovšem jinak je to dosti divný film, který nenechá diváka vydechnout. Nevím úplně mi to nesedlo, nevím asi jsem čekal trochu něco jiného, popisek k filmu je úplně mimo mísu. Nechám si to projít hlavou než si ji utrhnu. 50% ()
Velmi poutavě a hluboko-emočně natočené. Jen mi asi nedošly všechny metafory a souvislosti. Ráda se někdy podívám znovu. Občas se zdá, že se nic neděje, a najednou se stane něco naprosto šokujícího... Bez doprovodné hudby, pomálu slov, ne úplně jednoduše podaný děj. ()
Dormire fas est, si vigilat canis. ()
Reygadas není Tarkovsky. Vyprázdněné pozérské nic, slepenec sic vizuálně podmanivých záběrů, kterých spousta přebývá nebo naopak chybí. Nejsilnější z celého snímku je úvodní scéna, kterou lze považovat jako slušnou poctu právě Tarkovskému, ale zbytek filmu je natolik jak obsahově tak vizuálně odlišný od koncepce toho, jak k filmu přistupoval Tarkovsky, že o nějakém srovnávání nemůže být řeč. Jestli jsou Tarkovského filmy spirituální zážitek a člověk je musí prožít, zde jsem nic podobného nepociťoval a spíš jsem se celou dobu nudil. Stopáž potom zbytečně přepálená. Snímek toho chtěl říct mnoho, ale neřekl vůbec nic. ()
Bolo mi povedane, aby som si tento film pozrela na filmovom platne. Nepomohlo. Vizualna ani obsahova stranka ma nijako nenadchla hoci film ma svoje silne momenty. ()
Pôsobivý film s úžasným vizuálnym jazykom, ktorý vyvolávala dojem sfilmovanej poézie. ()
Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. ()