Atentát na kulturu

Bože to je sračka. Odpudivě zpracovaná propagandistická ubohost, která je dnes už jen k smíchu. Přivedla mě k tomu zmínka v jedné knize o Hrabalovi, jehož kniha se zde v jednom záběru pálí - ta tehdejší bezvýznamná událost mi přijde určená k zapomnění stejně jako většina věcí, které se zde řeší - dnes už to prostě nikoho nezajímá a svět se tak šíleně změnil, že dnešní mladý člověk podle mě už nemůže chápat, o co v tom filmu vlastně jde. Což je jedině dobře. (14.04.2018)

K tomuto mám veľmi zvláštny vzťah. Prvýkrát videné v telke kedysi pred rokom 1989. Okamžite zaujalo, na základe videného som sa snažil dostať sa k nejakým výtlačkom, kópiám časopisu VOKNO. Snaha síce viedla k úspechu, no len čiastočnému: do rúk sa mi dostali akési katolícke disidentské letáky z Ríma a slovenského exilu. Tam však namiesto undergroundu dominovalo velebenie Slovenského štátu a tak. Chválenie hnedej totality v červenej namiesto Plastikov: ach, jaj. Film ako taký mal osobne účinok úplne opačný ako zamýšľaný, také texty (o pálení kníh a ničení kultúry režimu) som chcel čítať, také koncerty navštevovať. Dnes, po opakovanom pozretí počujem dramatický komentár ako z programu "Federálna kriminálna ústredňa pátra a informuje" hlásajúci spústu umne namiešaných dezinformácií, ktoré neznalcovi neodhalia oveľa viac ako vtedy. Počuť hudbu, ktorá mnohých odradzuje dnes, ako odradzovala "slušných ľudí" v čase vzniku. Šikovná propaganda. Len by ma zaujímalo, koľko z divákov vtedy získalo presvedčenie o asociálnych výtržnických vlasatcoch, tvoriacich nepočúvateľné bľakoty a u koľkých to pozitívne zarezonovalo - presne opačne ako zarezonovať malo. Dodatok (október 2013) - Ivan Martin Jirous alias Magor si v čase odysielania filmu v Československej televízii sedel v base. Vo svojich listov z väzenia dokument veľmi chváli a vyzdvihuje práve preto, že napriek ostro kritickému sprievodnému slovu podáva pomerne verný obraz akcií undergroundovej dobovej kultúry aj s tamojšou atmosférou. (02.04.2013)

Propagandistický pamflet určený k diskreditaci kapel Plastic People of the Universe a DG 307, včetně všech jejich stoupenců a obránců, je jedním z těch ryze účelových děl, po jakých je člověku lehce na zvracení. Bohužel, tohle je skutečná ukázka socialistického umění. Z dnešního pohledu se název obrátil proti filmu samotnému. (11.04.2013)

S tímto úděsným komunistickým dokumentem mám velký problém. Je to samozřejmě myšleno jako denunciační svinstvo, nicméně úplně přesně si vybavuji večer, kdy jsem viděl TV "premiéru". A jak mě to "hudebně" nebo chcete-li "kulturně" nadchlo - přesně naopak, než ti propagandističtí pitomci zamýšleli. A druhý den toho byla plná škola i hospoda a zůstalo mi to na celý život, od 17 let....takže si to asi pár hvězd zaslouží, ne? Tak to se jim tedy povedlo stejně jako o pár let později text "Nová vlna se starým obsahem"... (17.05.2013)

Ze str. 360 knihy Magor a jeho doba: Občas se v dopisech (z věznice Mírov) objevily konkrétnější informace, které se alespoň přeneseně týkaly undergroundu. Jirous například Julianě sděluje, že v televizi s ostatními vězni sledoval Atentát na kulturu, jakousi televizní verzi článku "Případ Magor", která se také snažila pomocí překroucených faktů a lží udělat z Jirouse, Brabence, Karáska a Zajíčka společnosti nebezpečná individua. Pro řadu zájemců o alternativní kulturu se ovšem opět stala vítanou příležitostí, jak v televizi zahlédnout a uslyšet Plastiky, a podobně pojal zhlédnutí i Jirous. V dopise k tomu napsal: "V každém případě mě ten pořad velmi potěšil, když opomenu ty různé lži a překroucení, bez nichž se to samozřejmě neobejde, tak se mi zdá až nápadný posun k 'serióznější' informaci, to jest negativní dojem je vyvolávanej spíš různejma rafinovanostma než evidentními žalovatelnými nepravdami (např. že jsme nepracovali, že jsme se léčili po užívání drog apod., jak o tom informovali zpočátku). A hlavně jsem byl potěšen z toho, že vidím tolik blízkejch tváří; lepší dárek mi nemohli připravit. Až dodneška z toho mám dobrou náladu." (13.09.2022)