Zamilovaní

Vývoj jednoho vztahu, který je režírován imigračními úředníky, jednou velkou louží, důvěrou a tolerancí obou hrdinů. Malý film, který je natolik ze života, že působí jako reality show točená několik let, kde se on i ona k sobě neustále vracejí, a to ať už kvůli své naivitě a přemrštěným očekáváním z lásky nebo kvůli tomu, že už prostě mohou a tak budou spolu, jak se od nich očekává. Takovej vztah a okolnosti jim v životě dokážou udělat emocionální, profesionální a hodnotovej nepořádek, že po tom všem si vlastně říkáte, jestli to za to vůbec stojí. Podle mě se jedná o skvělý film, který mě díky své formátové a vlastně i obsahové skromnosti a přirozenosti převálcoval víc, než kdejaký uslzený hollywoodský biják s mnohamilionovým rozpočtem. Takhle nějak to prostě je, akorát nevim jestli bohužel či bohudík. (Jestli toužíte po pocitové komparaci tak tenhle film alespoň ve mě vyvolal to samé jak 500 dní se Summer.) (15.11.2011)

Tenhle film jsem měla vyhlídnutý už dlouho a nevím proč, jsem si vzala do hlavy, že to špatně dopadne, tak se mi na to nechtělo dívat. Ale slyšela jsem poslední dobou docela kladné reakce, tak jsem se na to podívala. Pořád jsem čekala a čekala, až mě to začne bavit a ono nic. Z celého filmu stáli za to jen Anton Yelchin a Charlie Bewley, jinak nic. Felicity Jones mě byla celý film neskutečně nesympatická a ještě, když hrála takovou strašnou roli, fakt jsem měla chuť jí v mnoha scénách profackovat. A když to skončilo, tak jsem asi minutu zůstala koukat na obrazovku a v hlavě mi zněla jediná věta 'what the hell?' Opravdu příšerný konec filmu, který už nikdy v životě nechci vidět. Je to něco mezi 2* a 3* dala bych tomu 2*, ale existujou i horší filmy. Hodně SLABÉ 3* (03.08.2012)

273. Velmi silný a současný příběh, ztvárněný s takovou dech beroucí přesvědčivostí, je možné jen užasnout, téměř jen dokumentární formou vyprávěný příběh nás vtahuje do skutečností, které do nás dokáží snadno proniknout a nečekaně hluboko zasáhnout, stále a stále si ho v sobě i po několikátém zhlédnutí musím zpracovávat, kolik bolesti a strádání musí dnes právě takové vztahy unést, jak početným překážkám a těžkostem lidé dnes čelí, tak moc by chtěli být spolu, milovat se, nechat své city vzájemně růst a nemohou nebo nesmí, stále je něco nebo někdo svou krutou zlovůlí od sebe odděluje, nutí jen přežívat v odloučení, aby trpěli, aby podstupovali takové nesmyslné zkoušky, je to obraz doby, ve které moc zla tak pronikavě sílí, nesvoboda, jen život na roztodivná povolení, s omezeními a množstvím zákazů, pod hrozbou pokut a trestů, jen a jen, aby lidé nemohli plně prožívat své právo na životní štěstí, na naprosté naplnění života radostí, jen moc byrokracie, se stále silnějším uvědoměním v sobě vnímám ten smutek a tíseň, vždyť původní příčinou všeho následného trápení bylo jen nedodržení omezujícího předpisu, překročení lhůty platnosti studentského víza, a viníci toho všeho zla zůstávají nepotrestáni, dále nám jen více a více škodí a ničí naše životy!!! (9/10) (02.03.2015)

Mladá Britka sstuduje v USA, zamiluje se, ale končí ji vízum. Jediné, co musí udělat je vrátit se na dva měsíce do Británie a pak už bude moct navěky věků žít šťasně v Novém světě s panem Dokonalým. Ale Anna je slepice bez mozku, takže se nikam nevrátí a pak se zbytek filmu divý, proč že jí to ti Amíci nechtějí pustit do země za panem Dokonalým. No a Jacobovi se zase divím já, proč opustil krásnou a chápající bloncku a raději se zahazuje se slepicí bez mozku. (30.04.2012)

Malej nezávislej film, kterej je mi sice sympatickej, ale bohužel je pouze průměrnej. Blbá angličanka s blbým amíkem udělaj chybu jak kráva a pak se strašně divěj, jaký to přineslo následky. Takže se v tom plácaj, snažej se to řešit a moc jim to nejde. Závěr je nicneříkající, ale to mě na tom zaujalo. Každej si může domyslet sám, kam se ten jejich život bude ubírat dál. (11.09.2016)