Reklama

Reklama

Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)

  • Česko Co dělat? (více)

VOD (1)

Obsahy(1)

Od listopadu 1989 uplynulo několik let. Československo se rozpadlo a v České republice je u moci pravicová vláda Václava Klause. Karel Vachek navazuje na Nový Hyperion a pokračuje ve své sérii rozsáhlých filmových dokumentů, v nichž svérázně mapuje českou společnost a její skutečné i domnělé elity. Tentokrát se stahuje „do opozice“, opouští Prahu i oficiální politické dění a vydává se hledat alternativy – v politické, kulturní i existenciální rovině. Se dvěma autobusy, v nichž shromáždil umělce, vědce a zajímavé osobnosti, vyjíždí do Českého Krumlova a během tohoto „sestavování nové vlády“ s nimi diskutuje především nad otázkou občanských, ale i tvůrčích a životních postojů. Film zachycuje dění, ale zároveň se mění ve svou vlastní reflexi s prvky performance. Režisér Krejčík věští soumrak civilizace, Ivan Jirous krade profesoru Žilkovi polévku, Petr Cibulka odhaluje komunistická spiknutí a Karel Vachek předvádí vlastní rekonstrukci bitvy u Sudoměře. Tomáš Vorel spí... Mnohovrstevný filmový esej se překvapivě hlubokým způsobem dotýká nejen kulturních a politických souvislostí, ale i samotné podstaty audiovizuálního média. Je často považován za nejvýznamnější filmové dílo Karla Vachka. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

Radko 

všechny recenze uživatele

Čím dlhšie o tejto extrémne dlhej jazde z Prahy do Krumlova uvažujem, tým viac vo mne dozrieva. Režisér Karel Vachek je poriadne hovado (v dobrom), parodujúci všetko na tretiu, sebastredne vstupuje do deja so svojimi úvahami o boji dobra so zlom, rečami o mágoch, tvorbe, spochybňuje, tlieska, ironizuje sám seba. Zo začiatku sa zdá, že pôjde o akýsi výlet intelektuálov v autobuse, čo budú plkať svoje neznesiteľné plkanice. Áno to tiež nechýba, ale určite nestojí v epicentre, rovnako ako nič, pretože do štruktúry tejto mozaiky rovnako zapadnú napr. zábery z vojenského cvičenia, kŕmenie medveďov, pašijové hry alebo domácke vynálezy... Pomedzi to sa režisérovi podarilo prostredníctvom strihu, úryvkov viet, vložením zvukov a časovou poprehadzovanosťou spolu s so synovým a Krumbachovej výtvarným vkladom podarilo čosi viac - prinútiť človeka, ktorý má tú silu dopozerať do konca 3 hodiny a 37 minút trvajúci dokument, premietaný v jednom kuse, aby sa zamyslel nad tým, čo z toho, čo bežne vykonáva a robí stojí naozaj za to. Opitosť, ukecanosť jalových slov politikov a primátorov, nacvičené tlieskanie nacvičovaniu zabíjania, fragmenty každodennosti v koláži vážnosti aj výsmechu, patetické reči aj skúsenosťami podopreté pravdy, frázy aj spomienky na vraždenie v Bosne, Hašek a Žižka a ich nápodoby, marxista na smrteľnej posteli a sled dejín na vlajke s portrétmi Darwina cez Freuda, Marxa až po Einsteina a Picassa ako sled geniálnych teórií s chybou, kde práve chyba určuje ďalší vývoj, nezmieriteľný antiboľševik Cibulka. Magor Jirous, napriek tomu, že väčšinou bol poriadne najebaný pôsobil oveľa dôveryhodnejšie ako celá plejáda naparujúcich sa trtkov-politikov. Nezabudnuteľné bolo jeho označovanie spolucestujúcich (inak vychvaľovaných predstaviteľov českej kultúry) ukazovaním prstami: to je estébák, taky estébák, tady estébáčka, pričom títo len čušali ako voš pod chrastou. Rovnako nezabudnuteľné sú slepačie kotkodákania vpadnúce náhle do reči, alebo záverečná teória hmoty v extrémne dlhej titulke ako alternatíva vládnúcemu relativizmu - stojí minimálne za prečítanie a celý film minimálne za jedno pozretie. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

„Co dělat? Jak jsem sestavoval Českou vládu aneb cesta z Prahy až do Českého Krumlova“, to je "první skutečný“ Vachek. Režisér vstupuje před kameru a stává se aktérem svých dokumentů. Jakkoli je to neuvěřitelné (i vzhledem k délce) podíval bych se na „Co dělat?“ strašně rád znova, pokud by bylo kde. Nesmírně silným dojmem na mě působilo zklidnění a pročištění děje v poslední třetině. Krásná a nečekaná katarze, jakkoli bez racionálních důvodů, což režisér nepochybně zamýšlel jako důležitý vzkaz. Sám to na promítání v Ponrepu v roce 2004 charakterizoval podobenstvím o tanci: „dokud hraje hudba, jsme pod vlivem emocí a nenarážíme do sebe, jakmile dotančíme a začneme zase používat rozum, začneme do sebe také narážet“ Přes nepřízeň kritiků, silný film... ()

Reklama

bassator

všechny recenze uživatele

45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu) / WHAT IS TO BE DONE? (A JOURNEY FROM PRAGUE TO ČESKÝ KRUMLOV, OR HOW I FORMED A NEW GOVERNMENT) / Co dělat? (Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu)) ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama