Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Nejhorší Jeunet ! Zprvu by se zdálo, že film bude opět jeho mistrovské dílo. Jenže ne, takhle by to nešlo. Samozřejmě, že Amélii natočil až za deset let, takže by se mohl vymlouvat, že svůj režisérský um neměl ještě omakaný, ovšem když se už po pár minutách začnete nudit... Navíc film je stejně jako Allenovo Září nebetyčně naoranžovělé, takže jsem měl zase pocit, že brzo usno. Mrzí mě to už taky kvůli dost dobrýmu nápadu, který režisérovi kvasil v mozku hodně dlouho, ale zkrátka ho dobře neuchopil a dá se říct, že podělal. Finále ale už naštěstí má tu Jeanovu stylovost a nápaditost. Ke čtyřem hvězdičkám to ale přece jen nestačilo. ()
Delikatesy jsou mi bližší než Město ztracených dětí. Skvěle týpkovitě obsazené (potěší sledovat Jeunetovy herce v různých rolích jeho filmů) - zabydlené nejrůznějšími TYPY, které se neztratí (především mám na mysli řezníka Clapeta). Vztah Louisona (Dominique Pinon) a Julie - Clapetovy dcery (Marie-Laure Dougnac) je až dojemný. Scéna s brýlemi mi připomínala osleplého Woodyho Allena v Hollywood Ending. O vizuální stránce je asi zbytečné se zmiňovat. Tenhle film je pro mě klasika. Osobně nemám, co bych vytkla. ()
Jeunet. Jean-Pierre. Narozen ve Francii léta páně 1953...Aneb...Výtvarník s kamerou, jehož Delikatesy jsou ódou na stylově rozbujelou mizanscénu a posedlost detaily. Vizuálně propracované do posledního detailu, vedení kamery promyšlené na každý milimetr (úvodní titulky!), děj opět zatlačen do pozadí. V Delikatesách to ovšem podobně jako v Amélii není žádná vada na výsledné chuti - s vypravěním převážně skrze obraz si tahle mile dekadentní hříčka vystačí a v místech, kde její jemně kořeněný humor začne vynechávat, všechno vyspraví Dominique Pinon se svou ojedinělou mimikou. ()
Já si tedy nepošmákla... I přes řeznicky zauzený obraz, klaustrofobickou kameru, propracovanost morbidních zátiší a rafinovanost pokusů o sebevraždu mě nabízené menu neuspokojilo, ačkoli nápaditý jídelní lístek v podobě úvodních titulků sliboval mnohé... u požívání delikates je totiž nutno se i výběrově bavit a hloupě stylizovaná společnost na pohodě rozhodně nepřidá. Možná detektor kravin, předvedený ve snímku, nefunguje, ten můj, osobní, mi ale nedovolí tuto bizarní hříčku doporučit dál. Viděno v rámci Season Challenge Tour - sci-fi týden. ()
Bizarně servírovaná filmová delikatesa s mírnou špetkou dekadence. To vše podávané v naprosto nepopsatelně nádherném sépiově laděném vizuálním kabátu. Je to sice experiment dějově o ničem, ale atmosféra starého rozpadajícího se činžovního domu a jeho ne zcela obvyklích nájemníků vás pohltí... Svým bizarně delikatesním způdobem. ()
Galerie (56)
Photo © Miramax Films
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama