Rozchod Nadera a Simin

Intimní rodinné drama ze současného Iránu, uvnitř kterého se skrývá tragický příběh antických rozměrů. Příběh, ve kterém i detail jako jsou nevynesené odpadky, může sehrát roli v dalším osudu postav. Dokonale konstruovaný příběh připomíná svými narativními postupy, hrou s vodítky a diváckými očekáváními spíše detektivku, než vztahové drama. Režisér pracuje s kompozicí záběru v několika plánech a vytváří tak komplexní obraz světa, což napomáhá celkové autenticitě filmu. Pod tíhou íránské teokracie a tradic se odehrává příběh dvou lidí, kteří se po letech společného života odcizí a těžce k sobě hledají cestu zpátky. Tedy situace, se kterou se lehce ztotožní diváci na celém světě, o čemž možná vypovídá i přes padesát filmových cen, které film posbíral. (14.01.2014)

Bál som sa, že pôjde o nejakú high ar*ovu picovinu, takže som to dlho odkladal. Ako veľmi som sa mýlil. Je to strhujúca vzťahovka s prvkami kriminálky. Úžasne zahraté, s neustálym pulzujúcim napätím a silnými konfliktami. Sympatie sa prelievajú, celé to má pekný švih a korunu tomu nasadí záver. Parádny film. 9/10 (07.01.2021)

Berlínským medvědem ověnčený rozpad jednoho vztahu nabízí samé otázky, v kterých se pak rozpouští cokoliv, co by mnou mohlo otřást. Farhardi balancoval tak dlouho nad propastí nevyřčenosti, až do ní zahučel i se svým celým filmem. Strach z odpovědí je znát celým filmem. Jinak je však Rozchod velice chytrým filmem, který psychologický rozbor jedné rodiny proplétá s detektivním příběhem. Nečekaná svůdná kombinace. (11.07.2011)

Je smutné, když rozum mezi tolika dospělými má jen to děcko. Je štěstí, že je to v tak dobrém filmu. Atraktivita a "vděčnost pro západního diváka" totiž pramení nejen z pohledu diametrálně rozdílné kultury na důsledky rozpadu vztahu, ale především z toho jak moc dobré, překvapivé, strhující a emoce budící to v každém momentu (i ohledu) po celou stopáž je. Prostě a jednoduše to navzdory veškerému zobrazovanému neveselému dění nadchne; příběhem, zvraty, autentičností, herci, detaily, náznaky, nedoslovností... Prostě vším. (27.12.2011)

120 minút vrcholne autentickej atmosféry, kde herci pôsobia ako obyčajní ľudia s obyčajnými problémami, ktoré v kontexte iránskej kultúry a tradícií pôsobia fascinujúco. To, čo je vo filme najcennejšie sú práve geniálne zrežírované a herecky stvárnené citlivé vzťahové momenty, nedopovedané morálne dilemy a vierou definované rozhodnutia...Nevšedný filmový zážitok! (01.08.2012)