Rozchod Nadera a Simin

Když země s právním systémem na úrovni 16. století a mentalitou středověkých perských nájezdníků začína štěpit uran, jednoho z toho až mrazí. A vy, zaslepenci, co tu žonglujete termíny jako reálné a civilní se vzpamatujte! Právě jste viděli Der ewige Jude po arabsku. Nádherně šovinisticky nestranný pohled na to, jak to mají ti milí, vstřícní, skoro vždy klidní a vyrovnaní arabáši těžké, protože si na ně ty jejich brutálně emancipované, přičmoudlé krasavice otvírají hubu při každé příležitosti a separují se od nich bez mrknutí oka, pokud není po jejich. Jasně. V zemi, kde je na každém rohu Chomejního pomníček a zaslepení magoři většinu volna bijou hlavou o zem. Tak příště nějakou tu Šeherezádinu o moudrém Šáhovi... Přivázat tam kikina někomu dědka k posteli, který z toho málem exne, sestřelují ji druhý den z hlavy plechovky dlažebníma kostkama o ceny. Prostě Neřád pustil ven Goeblsovskou báchorku pro američany, kteří mu to sežrali i s navijákem. Dvojka bude o tom, jak chtěl strašně bezelstný Mohamed jen obyčejnou jadernou elektrárnu. Prý se tam budou kikiny na ulici přečesávat a chlapi zapíjet vepřové medailonky slivovicí! Chcaje nechcaje však musím připustit, že to to Ministerstvo propagandy zmáklo celkem poutavě a místy i zajímavě a já se docela bavil, i když se ze mě snažili dvě hodiny dělat Radka99 ! (22.03.2012)

Fantastický scénář, který se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Precizně nasnímané, sestřihané v řízném tempu, zahrané úsporně s citem pro drobnokresbu. Učebnicové rodinné drama, které nemá potíže s frázemi a doslovností. Film plný živých postav, příběhů i pulzujících otázek, ke kterým lze zaujmout několik morálních stanovisek. Svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země, o jaký se čeští tvůrci roky marně snaží. (08.07.2011)

Jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. Film žádné z postav nestraní a umožňuje divákovi identifikovat se s kýmkoli. Není to však "chladný analytický film", který jde na věc skrze odtažitý styl a enormní důraz na vytváření distance, ale naopak jde o snímek postavený na precizním scénáři, který nabízí hluboký ponor do psychologie postav, jež na plátně doslova ožívají a divák s nimi soucítí. Není to "pěkný" film. Svou intenzitou a realistickým vyobrazením životních problémů na mě naopak působil velmi rozkladně, protože se nesnaží diváka balamutit idealizovanými závěry, nebo jasně návodnými konci. (11.02.2012)

Óh, to je film z jiného světa. Rozhodně nesouhlasím s oficiálním textem distributora, že tu jde o společenské předsudky a přísný právní systém. Naopak, jednání lidí i zákon (na výrocích soudců jsem neshledal vůbec nic nerozumného či nelogického) se v tomto filmu točí kolem pravdy, která všechny přesahuje. Mnohem lépe to vyjádřil Aidan: "univerzální lidské drama", dobrý komentář též Marigold. Mne film zajímal hlavně jako reálie z Iránu; co chtěl tvůrce filmu hlavně říci, mi ale už tak jasné není. Ale film je to výrazně vyčnívající a kvalitní, především svým prostým realismem s pevným morálním řádem. Trochu se mi zdá divné, že zde vůbec nebyla zachycena modlitba či návštěva mešity. Též nevíme, proč si vlastně Simin zamanula, že musí opustit Irán i za cenu rozbití rodiny, co jí tak vadilo? (23.05.2012)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)