SuperClásico

Už jenom nápad spojení chladných Dánů a temperamentní argentinské nátury je sám o sobě pěkně ujetý, na což tvůrci vsázeli především. Při sledování pak člověk vlastně neví, jestli SuperClásico zhodnotit jako nebeskou zhovadilost, nebo prostě jako šílenost, na které se štáb pěkně vyřádil. Já se přikláním k té druhé variantě. Příjemná atmosféra nechá film nenásilně plynout, ale bez povšimnutí neprojde pár scenáristických perel, jimž vévodí švábi tančící tango. Milovníci jihoamerické kultury si zkrátka přijdou na své, ti ostatní asi nebudou z téhle svérázné komedie tak nadšení. (21.09.2012)

Člověk jde na severský film a ono to celé se odehrává v Argentině. Ano, pokud chcete melancholii, sníh, tmu a další propriety severních národů, tak prosím nepouštět. Moc se toho nedočkáte. Dočkáte se temperamentu, slunce, vína a švábího tanga. A také se zasmějete. A k filmu je záhodno si otevřít červené víno, nejlépe Malbec. Když ne během, určitě na něj dostanete chuť poté. (07.11.2012)

Pět hvězd si většinou vyhrazuji pro filmy, které můžu zhlédnout klidně desetkrát znovu. SuperClásico vzhledem k jeho zemi původu už nejspíš nikdy neuvidím, nic to ale nemění na faktu, že mě jeho komediálně absurdní příběh o muži, který přiletěl z Dánska do Argentiny, aby se dal se svou ženou znovu dohromady, uchvátil. [Glasgow Film Festival 2012] (29.02.2012)

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)

Tak konečně zas nějaký film s A. W. B. , který se dá někde splašit. A není špatný, jak jsem podle popisu předpokládala. V podstatě jsem to vzala trochu víc s nadhledem a tím pádem mi hlavní ,,hrdina" sedl svou hereckou interpretací. Jednou za čas to pocítíte, všechno nejde, tak jak by mělo, nejste zrovna ve formě a nikdy jste nevynikali pevnou vůlí. Pak přijde rána a už se vezete. Není to kdovíjaký počin, přesto pokud se s tím někde setkáte, nalijte si dobré víno a udělejte si čas. Btw. scénář si dělá tak trochu vtípky z filmových klišé. Což nemusí vždy být pochopeno a pak to vypadá jako zbytečné vycpávky. Nebo alespoň tak jsem to pochopila já. (24.02.2013)