Náš domov

Mal som pocit, že pozerám nejaký zfilmovaný jehovistický leták plný pastelových farieb a ľudí s nasilu vyhrotenými idiotskými úsmevmi, ktorí sa pokrytecky tvária šťastní, za čo by som im všetkým najradšej popridrbával na držku! A ešte aj za to ich neustále chytanie sa za ruky a potľapkávanie sa po pleci! Ak podľa tejto agitácie ma čaká '' hore'' práca, tak im na to z vysoka seriem, lebo to vyzeralo, že sa tam nič iné nerobí, len chodí do rachoty, lebo bez nej si nič nezaslúžite ani tam! Avšak niečo na tom filme bolo, čo mi bráni, aby som tomu dal odpad. Nejak, až podozrivo, ma nevytáčal. (13.09.2012)

Uf, konečne som po roku a niečo dopozerala posledných 20 minút. Utrpenie, utrpenie. Toho, kto na niečo také verí, to osloví. No pre zvyšok, to bude iba pouhopouhý film o astrálnom cestovaní a tam to končí. Pôvodne, som bola zvedavá ohľadom celej veci astrálneho cestovania, no osobne mi spracovanie filmu nevyhovovalo. A navnadenie vyprchalo. (+súhlasím čo napísal užívateľ sochoking) (03.09.2013)

Ako bude po smrti? V zhode s filmom Náš domov ponúka najlepšiu odpoveď básnik Krchovský. Citujem: "duše má, čeho ses lekla – očistce, mučení, plamenů pekla? to je moc humánní, mírné a všední...Jak bude po smrti? Tak jako před ní.". Pretože čo iné je strádanie duší, túžba navštíviť blízkych tam dolu a dlhodobý pobyt v ozdravovniach? Ak sa veľmi snažíte, tak po rokoch Vám pridelia dom. Alebo môžete skúsiť po smrti pozemskú púť v inej koži odznova ("tak jako před ní"). Naoko vyzerá vydizajnovaný svet bielych, čistých priestorov a nebeských záhrad ako čosi skvelé. Ide však len o ideál sna o svete, vymodelovaného už v pozemskom živote. Prečo iné by si ľudia budovali domovy plné harmónie, načančaných záhrad a voľkania si pri raňajkách pod korunami stromov? Mimochodom, sám hrdina takto spomína na vlastnú pozemskú púť. Milióny ľudí túžia podobne žiť, hoci im chýbajú zdroje. Tak fajn, po smrti budú mať tú možnosť - vraví film. Ale len ak máte v sebe vnútorné dobro. Samozrejme, veľa rečí je i o duši, o potrebe zbaviť sa egoizmu, o dôležitosti pomoci a udeľovaní energie. Liečivá sila dotyku a trpezlivosť robí zázraky. Ale to isté i tu, na Zemi. Nedá sa nesúhlasiť. Za to a za skvelú Glassovu hudbu tri hviezdy. Horšie je to s kázňami, pripomínajúcimi pozemské systémy riadenia. Zdôrazňovanie potreby práce, zdokonaľovania sa, odriekania a disciplíny. To je vzdialené slobode. Tá predsa spočíva v umožnení čohokoľvek, čo upokojí dušu. V tomto ponímaní je zaháľka, či túlanie rovnako dôležité ako tvrdá drina. Astrálne mesto naproti tomu pripomína skôr varovný prst šéfa, ktorý káže o potrebe neustálej vyššej výkonnosti na ceste k dosiahnutiu tých pravých hodnôt, ambícií. V duchovnom svete sa analogicky zdôrazňuje potreba neustáleho duchovného rastu, sebapoznania. Pokiaľ až, kde je strop? (10.02.2015)

Nic tak barveného a přesvětleného jsem už dlouho neviděl... Ale tak co jiné taky čekat od asi největší narativní new age modly, která vám má naprosto změnit život a nasměrovat ke správným myšlenkám a hodnotám. Řemeslně je to neurážející průměr, svět Našeho domova (tak se fakt jmenuje) je kombinací kreseb ze Strážné věže a Vesmírných lidí (a jsou tu dokonce i ty jejich superdomy houbového tvaru!), poselství celého tohoto fikčního světa jakbysmet, tak záleží, jakým směrem jste duchovně naladění, jaká poznání už jste v životě učinili a jak moc vám vadí kýčovité obrázky hýřící existujícími i neexistujícími barvami. Mě většinu času bavilo, že to celé stojí na objevování a zkoumání Nového domova, takové neotřelé průzkumnické fantasy/sci-fi si nechám líbit, ale pak muselo dojít na sladkobolné scény, převeliké uvědomění hlavního hrdiny a jeho dlouho očekávané setkání s rodinou, kde mě ta teskná hra klavíru málem přivedla k šílenství, jak moc se to snaží dojit emoce. Myšlenek zde zazní hodně, ale je to podobně podnětné jako celé new age - prostě dost jasné myšlenky, ale podané dostatečně složitou řečí a symboly, aby to vypadalo jako filozofický traktát a nejlíp jako druhá Bible. Ve finále se vlastně dozvíme, že na sebe máme být hodní, pomáhat si, nebýt k sobě nenávistní a že posmrtný život existuje, což je sice všechno strašně krásné, ale jelikož je to čistá propagace těchto myšlenek, moc se zde o nich nefilozofuje. Spíš skoro vůbec, protože mimo úvod z očistce se cokoli špatného, negativního, nebo to, co se nám, "smrtelníkům" v hmotný tělech zdá směšně utopické, nestane nebo nijak nerozebírá. Tady prostě máme útržkovitou cestu (některé podle mě podstatné věci se prostě nedozvíte) ke stavu absolutního štěstí, kterou se buď budete přesně řídit, nebo máte smůlu. Takže asi tak, tohle není duchovní film pro mě. Já s new age pohledem na svět moc nesouzním, přijde mi příliš instantní a Náš domov mi názory nezměnil, vlastně jen utvrdil v tom, že je poněkud banální. Film jako takový by ve mě zanechal větší dojmy, kdyby byl hlavně průzkumnický, ale na to velké duchovní učení prostě dojít muselo. Nejvíc se mi ale líbí, jak se to na konci bere jako skutečný životopisný film, včetně dovětků, co postavy z filmu (rozuměj ti, kteří obývají Náš domov) dělají dnes! To jsem ještě nikde neviděl... Lepší 2* (21.09.2024)

Mierový pohodový film s duchovnom a dobrom, škoda, že niekde v polovici to stratilo zaujímavosť. Knihu som nečítal, no nemám dojem, že tu ide o akúsi náboženskú agitku, ono sa to celkom dalo, malo to v sebe dávku mystiky, akýsi futurizmus spojený s prírodnom, s vyššími zmyslami, proste taká kúzelná oddychovka. (03.09.2013)