VOD (1)
Obsahy(1)
Komedie režiséra a hudebníka Petra Marka (Český lev za hudbu k filmu Protektor) a jeho přátel z divadelního sdružení Láhor/Soundsystem vypráví příběh manželů Radka a Johany, kteří přijíždějí inkognito na sraz adoptovaných, snažících se založit občanské sdružení. Rozhodují se totiž jestli budou adoptovat dítě a chtějí poznat „co z těch lidí vyroste“. Když se ale Radek ukvapeně představí pod cizí chatovou přezdívkou Skippi, stane se okamžitě terčem opovržení celé skupiny. Johana a Radek se i přes vyhrocenou atmosféru rozhodnou zůstat. Teprve teď se totiž "něco děje", něco osobního, a bude možné to pozorovat zblízka! Radek přijímá falešnou identitu "vyvrhele" se vším všudy a přitom s Johanou pozorují reakce ostatních. Během několikadenního pobytu v kempu Jordán, kde se sraz odehrává, vyplouvá postupně napovrch, že nejsou jediní, kteří něco skrývají. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (81)
Uá, tohle je tak děsně amatérský, blbě napsaný (hlavně dialogy) a blbě zahraný, že to opravdu nemohl být záměr. Prostě jen neschopnost. Nápad by sám o sobě nebyl tak špatný, ale to zpracování a herecké "výkony" mi nedovolily se zaměřit na nic jiného než na chvilkovou nechtěnou komičnost, ačkoliv se celkově Nic proti ničemu bere příliš vážně. Plus mě film nutil neustále si opakovat: "tam bych tedy nechtěla jet, na nějakou takovou slezinu tragédů". Tento film by se fakt měl jmenovat Tragédi. A ještě z nich dvě třetiny mluvěj jak retardi. P.S. Jedinou jakž takž přijatelnou postavou je ten Hudeček ("Tady byla zoo?"). ()
Snad jediný český nezávislý filmař Petr Marek stvořil velice svéráznou komedii, která se značně ironicky věnuje okolnostem kolem zakládání jednoho občanského sdružení. Přitom nejde o žádnou politickou satiru, agitku ani moralitu. A dokonce končí akční scénou, doslova tedy honičkou, jakou také hned tak ve filmu neuvidíte. V něčem cítím dotek filmů ze „zlatých šedesátých“, jinde jakoby se potutelně usmívali producenti Klusák a Remunda. Jeden z nejoriginálnějších českých filmů posledních let si vystačí s málem, ale výsledek předčí očekávání (70%). ()
Nejlepší home-made video, co jsem kdy viděl. Metaforický rozměr díla byl pro mě nečitelný, zůstalo to jenom na úrovni bizár víkendu v hnusném rekreačním středisku. Ale dialogy byly tak perfektní a životné, že odpustím prakticky všechno ostatní, včetně scén, kde je ve zvuku tak slyšitelný brum zářivek, až to vypadá, že tam někdo jezdí se sekačkou. "Tak já vám jdu zatopit, to tam naťukat. Tak snad to nebouchne... Ne nebouchne, si dělám srandu... (trapná pauza) To je homologovanej kotel." ()
co je tohle proboha za debilitu? Parta retardů se sleze na jedno místo a řeší hodinu a půl krávoviny, jejichž vrcholem je debilní milostnej čtyřúhelník, z nehož stěží říct, kdo je největší hovado. Nemluvě o tom, že i průměrná epizoda pornoakce je natočená nesrovnatelně líp než tohle... i když tedy herecký výkony by byly s PA celkem srovnatelný, jen na to porno nakonec nějak nedojde a všechno tak vyšumí do ztracena. Jen další neumětelská česká břečka vo hovně. Nedík! ()
Kde je hranice mezi home-videem a filmem? Kde je hranice mezi improvizací a inscenací? Kde je hranice mezi trapností a trefností? Markovo mauzoleum chcípáckých a narušených postaviček nabízí víc otázek, než by se mohlo na první pohled zdát, přičemž samo je určitě pokládat nechce. V zásadě jde pak o film jdoucí proti všemu, ale stojící proti ničemu. Zároveň si neumím představit spektrum lidí, které ho náležitě docení tak, jak režisér zamýšlel. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (3)
- Snímek je věnován Paulu McCartneymu a české filmové kritičce Mirce Spáčilové. Režisér věnování zdůvodil tím, že "představují určitý pohled na konformitu, tedy vlastně na pop a mainstream - takové to nic proti ničemu". Spáčilovou považuje za "strážce konformity, hlídače diváckých peněženek - aby náhodou lidi neutratili za zhlédnutí něčeho, co ještě předtím neviděli" a McCartneyho za pozitivní verzi téhož. Hudebníka okomentoval dále slovy: "On svou hudbu pro všechny dělá opravdu dobře." Mirka Spáčilová vyjádřila, že "posměšné věnování" bere jako poctu. (Stegman)
- Snímek získal na 25. ročníku filmového festivalu Finále Plzeň cenu studentské poroty za nejlepší celovečerní film. [Zdroj: festivalfinale.cz] (washek)
Reklama