Stranou Satana

Pro tyhle artové biblické příběhy začínám mít vážně slabost a to jsem vlastně nikdy nedočetl bibli. Bůh nebo satan? V tomhle filmu neexistují jeden bez druhého. Jak řekl sám Dumont: „Seems to me, should go back to the theatre where it belongs. God is in the right place in the cinema and we spectators are at the right distance. We can believe without putting ourselves in danger. Cinema is a good superstition because it is the height of poetic expression. Art is the source of spirituality; poetry is pure.“ (15.09.2014)

Ide o filmovú poéziu z novej Francúzkej filmovej vlny z názvom New French Extremity. Z tohoto tsunami nových tvorcov, som zostal milo prekvapený, pretože za posledné roky som z tejto novej vlny videl minimálne pol tucta diel, iba náhodne, pozrel som si ich nezávisle od seba alebo od žánru. A poviem vám bez nafukovania, boli to tie najlepšie filmy čo som za posledné roky videl. Outside Satan je snímka poňatá v básnickom šate. Je to vláčne pomalé, život, príroda a lesy z toho dýchajú v každom pomalom zábere. Dej sa nikam neponáhľa, nemá ani kam. Divák si po celý čas vychutnáva prichádzajúcu jar Francúzskeho vidieku a sleduje hlavné postavy, nezvyčajný, až by som povedal, mystický pár. Muž, tajomný Bezdomovec, ktorý sa privandroval do jednej Francúzskej dediny a dievča, ktoré sa s ním fláka po lúkach, nesie mu jedlo, ošatenie a nepotrvá dlho a zamiluje sa. Muž, ktorý v sebe nesie ťažké bremeno, disponuje duchovnými liečiteľskými schopnosťami, ktoré si však pýtajú svoju daň, jej prítomnosť opätuje a je s ňou rád, ale pre jej vlastné dobro s ňou nemôže mať nič. Keď ju však jej maniakálny sused chladnokrvne zavraždí, chlapík neváha ani sekundu a oživí ju. Snímka je plná metafor na život, ktoré sú nasiaknuté do nekonečných a pomalých rozhovorov. Ide o festivalový kúsok, ktorý bežného konzumného diváka unudí k smrti. Mne to sadlo aj keď nemôžem povedať, že by som si pomalé tempo užíval v každej sekunde, tých prechádzok tam mohlo byť trocha menej, ako terapia to miestami fungovalo. (07.11.2015)

Těžce vstřebatelný i interpretovatelný / velmi pomalu plynoucí / meditativní francouzský art kontroverzního režiséra Dumonta. Filmová avantgarda promlouvající symboly místo slovy, v níž interakce protagonistů nazvaných záměrně neurčitě The Guy a The Girl je obestřena spoustou otazníků. Jejich neustálý, však pomalý pohyb normandskou krajinou může být alegorií každodenního pozemského bytí, je však narušen / vyvážen několika intenzivními, až naturalistickými scénami. ~ Asketicky žijící muž s pronikavým pohledem je jakousi syntézou dobra a zla, v tomto smyslu Hors Satan sleduje otázku dobra a zla, jejich vzájemnou závislost či propojení, transformaci jednoho do druhého… Je muž anděl nebo ďábel? Kristus či Antikrist (Satan)? Vylučuje se navzájem dobro a zlo? ~ Vzhledem k neoddiskutovatelné komplikovanosti tohoto metafyzicky orientovaného díla a tedy i složitosti jeho možné interpretace (závislé na erudovanosti interpretujícího) si netroufám psát více, vězte však, že nejen četnost biblických aluzí ("chůze po vodě", závěrečné sekvence…) skýtá široký prostor pro nejrůznější výklady. (26.01.2013)

"I shot without looking." Říká muž. Když jsem si film pouštěla poprvé, přišla za mnou kočka a dívala se se mnou. Zjišťuji, že je pro mne velice těžké popsat slovy, co všechno tento film znamená. Možná na to časem přijdu. Možná to jde říct jenom obrazem, zvukem, střihem. There's no point, I don't have any feelings. Whatever you say, you smell like love. ♥ (19.11.2012)

Těžce stravitelný, znepokojivý, přesto svým způsobem výborný film. Vůbec tady nehodlám tvrdit, že jsem to celé nějak do podrobností pochopil, nebo se pouštět do nějakého teoretického rozboru, takže budu spíše hodnotit dojem, jaký na mě tenhle kousek zanechal. Naprosto zvláštní, svým způsobem nepopsatelný, nicméně tohle mi vůbec nebrání v tom, abych nedal nakonec známku nejvyšší. Hlavně za celkovou atmosféru, minimum dialogů a pak hlavně za konec, který mi svým způsoben vyrazil dech. Rozhodně vřele doporučuji. (14.12.2015)