poster

Priest

Drama

Velká Británie, 1994, 105 min

  • l.enik.c
    *****

    "Kristus po nás nechtěl dodržování celibátu. To vytvořil člověk. Je tu, aby chránilo majetek před vdovami knězů....Jakým chorobným, pokrouceným vymýváním mozku procházíš?" Tomu říkám pokrokový kněz. Dvacet let po natočení tohoto filmu se stále katolická církev topí ve svém konzervatismu a ortodoxnosti (ikdyby se papež František stavěl na hlavu), neuznává homosexualitu, stále vyžaduje celibát... a právě díky tomu stojí na pokraji rozvratu díky všem těm aférám, které chtě nechtě musí vyplout napovrch. A přitom by stačilo tak málo... Myslím si, že tento filmový počin je svým způsobem dosti idealistický, ale krásně vyobrazuje vnitřní boj mladého kněze, a to velmi citlivě, sympaticky, což ovšem bude hlavně zásluhou sypmatického hlavního hrdiny, i jeho přítele kněze a Roberta Carlyla jako třešnička na dortu. Mělo to myšlenku, mělo to hloubku, mělo to atmosféru, emoce i poselství, takže za mě 90% a doporučuji všem, kromě "pravověrných věřících", kteří nikdy nepřiznají, že by to vše mohlo být přece jen trochu jinak. PS: Někdo by měl spravit popis jmen v galerii :D(1.3.2019)

  • joehot
    ****

    Myšlenkově bohatá kritika, která tne především do katolické církve, také však do společnosti jako takové. Navíc režisérka Antonia Bird kritizuje civilním (až televizně laciným), a přesto veskrze podmanivým způsobem, podtrženým skvělými hereckými výkony hlavních představitelů. Tom Wilkinson zde pak je v roli jedné z nejsympatičtějších své obsáhlé kariéry. Carlyle je jen třešnička na dortu.(16.9.2013)

  • anniehall
    *****

    Malý, skromný, komorní zázrak. Ano, zázrak je to pravé slovo - už vzhledem k tématu. Rozhodně nečekejte nic šokujícího ani skandálního, čekjte nádherně dojemný a emotivní film prodchnutý človečenstvím s velkým Č. Všechny na první pohled dráždivé a zajímavé epizody, ze kterých je scénář poskládán, ustupují do pozadí před působivostí a upřímností, se kterými je natočen vnitřní duševní souboj hlavního hrdiny se sebou samým, se společenskými předsudky, s rigidností některých zkostnatělých institucí a hlavně s lidskou hloupostí a zlobou, které je bohužel kolem nás pořád víc, než je zdrávo. Že je to tak trochu boj s větrnými mlýny ani nemusím dodávat. Dodám jen, že takovou katarzi, jakou jsem prošel na konci tohoto filmu, jsem pekelně dlouho nezažil. Well, I cried. I cried and I couldn´t stop it. I cried over the human dullness, I cried how stubborn we can be. A přitom stačilo tak málo... Jen jedno upřímné objetí.(10.11.2009)

  • Aidan
    **

    Příběh mladého konzervativního homosexuálního kněze, staršího liberálního velice aktivně heterosexuálního kněze a ještě staršího bezictného asexuálního kněze, který režisérka pojala jako pamflet proti zlu celibátu a proti pokrytecké katolické sexuální morálce. A je to film hořce zlovolný, manipulativní, hněvivě protikřesťanský, po němž zůstává pachuť v srdci, ale který přesto nejsem sto šmahem hodit do odpadu, neboť mimoděk ukazuje několik modelů, jak neprožívat celibát a jak nežít kněžství, a nutí tak k zamyšlení. Svatý Augustin prohlásil, že hříšníka je třeba milovat, ale hřích nenávidět. Jeden z páterů ve filmu “The Priest”, muž laskavý a bodrý, milenku si vydržující, miluje s hříšníkem i hřích a jeho láska se tak stává falešnou. Sice je schopen vcítit se do slabostí druhých, jelikož vidí slabost svou, ale protože zároveň omlouvá a odmítá ji nazývat pravým jménem, přestává být schopen správně rozlišovat dobro a zlo i ve službě druhým. Jeho práce se pak omezí na sociální činnost a na politická kázání, v nichž se hovoří o povinnostech státu vůči člověku vice než o povinnostech člověka vůči Bohu. Jeho laskavá tolerance není skutečným milosrdenstvím. Jiný páter ve filmu představený – stařičký muž, který se obrnil proti lásce, jež je nebezpečná, zůstává sice věrný slibu čistoty, ale má tvrdé srdce a ve svém zlobném asketismu zjevně nenávidí s hříchem i hřísníky. Hlavní hrdina, mladý kaplan, pak zprvu chce být horlivý ve svém poslání, když se však jeho nadšení nesetká s okamžitou odezvou a když jeho duše nedostane potravu v podobě mnohých obrácených, ozve se v ní potlačený hlad po intimitě. Tu po nasycení volající prázdnotu, která měla patřit jen Bohu, zkusí nasytit lidským vztahem, navíc mimo meze normality. Jeho postava – byť tragická - je však ze všech představených kleriků nejzajímavější, protože skrz selhání, hanbu a veřejné pokoření nachází snad cestu k Bohu blíž – k Bohu, který nemiluje úspěšné a výkonné, ale hříšné, kteří si svou hříšnost přiznávají a zprostřed své bídy volají k Nebi. Film je však pokažen haldami planého, hloupého teologizování, jakož i svou tendenčností. Schází tu postava kněze normálního, natož svatého, a nevěřící člověk po zhlédnutí takového snímku musí nabýt dojmu, že katolická církev je banda podivínů se sexuálními problémy a kněží, že jsou lidé, kteří celibát buď stejně nežijí, anebo si jej zvolili z pochybných důvodů, neboť jsou k manželství stejně nezpůsobilí. Raději bych viděl film, který tyto obecné předsudky – v lidech hluboce zakořeněné a médii pravidelně přiživované - spíš vyvrací, než potvrzuje.(31.8.2011)

  • Morholt
    ****

    Ukázka dvou světů katolické církve. Na jedné straně je homosexuální kněz, ale o to tvrdší katolík oddaný církvi a na straně druhé heterosexuální duchovní, který vykládá Písmo možná až příliš volně. Film ale nezobrazuje jen střet těchto přístupů, ke kterému zákonitě dochází, ale zároveň zachycuje i břemeno, jež si sebou mnozí kněží nesou a tím je zpovědní tajemství a s ním často spojený život plný dilemat. Snímku vládne jednoznačně Linus Roache, pro něhož je to jedna z životních rolí, a zdatně mu sekundují John Wilkinson s Robertem Carlylem, jako volnomyšlenkářský kněz resp.Roachův filmový milenec. Jeden z nejlepších filmů o víře a církvi. 80%(15.1.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace