O myšce a medvědovi

Příběh je to sice hezký, ale pere se v něm vyloženě dětské vedení příběhu a humoru s hlubšími scénami o předsudcích ve společnosti, které mi místy připomněly současné "hluboké" Pixarovky v tom, že si nejsem jistý cílovou skupinou. Najít tu rovnováhu mezi tím je těžké, aby si tam každý našel ve stejné míře to svoje, ale často z toho vyleze scénáristický mišmaš, který drží pohromadě, ale drží divně. Výsledek je přesně tak rozporuplný, jak se dá čekat. Vyšší hodnocení sice nedám, ale uznávám, že animace je milá, postavy by si sice zasloužily větší propracování (když to má propracovaný myší i medvědí svět), ale získat si mě dokázaly a scéna malování zimní krajiny za doprovodu Ernestovy hudby je vyloženě excelentní. Silné 3* (13.08.2023)

Varování: Jestliže vám bude připadat, že jsem při psaní komenáře trochu šišlala, tak budete mít stoprocentně pravdu. Začátek snímku byl kouzelný, jak se ilustrace postupně objevovala a vykreslovala. Tento svět byl úžasně vymyšlený. Medvědi a myši. Každičký detail byl tomu přizpůsobený. V myším světě odbíjí hodiny tak, že na zvon ve tvaru medvědí hlavy mlátí dvě myšky kladivy. I ta škola byla jak z naší opravdové společnosti. Namyšlená naparáděná pipina, šprt, ten co furt spí atd. Noční stáže (ano mám na mysli kradení medvědích zubů), aby z ní byla myška zubařka? To je fakt jak realita... který medik nemusel v rámci praxe absolvovat noční? Takového nenajdete. Trošku mi vadily ale velikostní rozdíly. Ty myši byly oproti medvědům relativně velké... v podstatě skoro jako medvědí miminka, tak po kolena dospělému medvědovi. Nebo jak se kur*a (pardon já vlastně slíbila šišlání) vleze dospělý medvěd kanálem do myších nor a jejich školy? Célestine si mě naprosto získala už jen tím, jak s Ernestem hned při představení vymetla a sjela ho jak aminu. Poté při smlouvání - malou službu, velkou službu, obrovskou službu, největší službu na světě - jsem se jen smála. A především měla úplně senzační smích - za její namluvení patří herečce veliký potlesk (mám na mysli samozřejmě francouzský originál). Rodina, kterou se oba rozhodli, že zruinují měla skvělý byznys - otec medvěd prodává cukrovinky a mamka medvědice náhradní zuby za ty zkažené. Nejkrásnější scéna? Nejvíce nádherná symbióza hudby a malby, při které jsem se málem rozplynula? Jak hrál na housle a do toho běhaly po obrazovce barvy, čáry, kaňky, plochy - úplná ambrosie. (12.02.2015)

Mile antirasistický a protixenofóbní příběh o přátelství, který celkem klidně plyne, sem-tam je roztomilý, sem-tam vtipný. Poklidný, tu a tam i napínavý a zábavný přesně v té správné míře, pokud jej chcete vidět s předškoláčkem, nenechat mu ubližovat a sami se při tom neuhryzat nudou. To, že za ním stojí i režiséři naší kultovní a doma tolik zbožňované "Paniky v městečku", jsme sice při sledování ani nepoznali, ale i tak to v kině stálo za to. Film je v záplavě ostatních přepodnětovaných a prudce líbivých 3D efektů ze současné produkce pro děti čímsi příjemně jiný. Výtvarně starosvětštější (snad něco mezi klasickými konzervativními ilustracemi z dětských knížek, co v nich spořádané děti usínají s medvídky v postýlkách, a Jiránkovými svěžími perovkami), což vůbec není na škodu a v několika místech i náramně poetický a nápaditý... Bylo mi u něj fajn a nenápadná scéna s vytvářením zimní krajiny mě dokonce vyloženě zahřála u srdce. (27.01.2013)

Vypadá to sice jako animovaný film pro malé děti, ale jména dvou režisérů mimořádně mimoňské Paniky v městečku vzbudila moji pozornost. Je to sice natolik jednoduché, aby to bylo pro děti přehledné, ale autoři své malé publikum nepodceňují. Scénář je promyšlenější a chytřejší, než bývá zvykem ve filmech pro dospělé. Jednoduchá animace k příběhu přesně sedí a naštěstí se nekoná nic tuctově digitálního, či dokonce třírozměrného. Milé překvapení! (19.01.2013)

Medvědi a myši nejsou znepřátelení tolik jako Montekové a Kapuleti, spíš se vzájemně ignorují a do svých dětí vtloukají nedůvěru k těm druhým, protože hladový medvěd sežere na co přijde a nejradši má syrové malé myšky, zatímco myš je vlezlá a když člověk (pardon, medvěd) přijme jednu, přijde jich tisíc. Stejně tak vztah Ernesta a Célestine v sobě nemá erotický náboj jako u Romea a Julie. Ale podobně jako u Shakespeara spočívá i zde hlavní téma v odsouzení předsudků. Druhým tématem je pak právo zvolit si vlastní životní cestu, protože každá myš přece nemusí být zubařkou a každý medvěd právníkem. To všechno je dětským divákům (a snad nejen jim) podáno nenásilnou a poetickou formou, ke které přispívá i výtvarné řešení založené na jednoduché kresbě jakoby někde mezi Jiránkem a Renčínem. A scéna, kdy malířka Célestine a houslista Ernest spolupracují na vytváření zimní krajiny pomocí barev a tónů - to už se blíží čisté poezii. (15.11.2012)