Bellflower

Hlava mi šla kolem z těch oranžových světel uvnitř těch domů, protože to vypadalo, jako by hořelo i tam. Jako by hořela jejich těla. Jinak ve mně chlapci vzbudili naději toho smyslu, že člověk může žít své sny i v bdělém stavu, jakmile porozumí tomu, co je peklem. Komplikovaná věta, ale jsem si téměř jistá, že smysl má. A také plus za dodržování faktu, že ne všechny sny jsou pozitivní, za uznání toho, že existují i noční můry. A také za to, jak velmi neamerický a ve stejné chvíli i výsostně americký se film zdá. "Dravá vize nedospělosti a fanatické egocentričnosti vycházející z krize maskulinity v současné společnosti." Jak jinak, když mi jej doporučil plachý muž, jehož očím nic neunikne. ♥ (A odkázala bych na komentář uživatele Traffic, který to řekl ne tak básnicky jako já.) (02.07.2015)

Ja jsem spokojenej. Co jsem ocekaval, to se splnilo. Jeden z dalsich nezavislych filmu, ktery ma (jak ja rikam) telo i dusi. Telo - je dobre napsanej scenar, kamera, rezie, super hudba. Duse - je pribeh, ktery v kazdym z nas neco zanecha, nebo ve kterem obcas clovek najde sam sebe. Evan Glodell ma u me urcite body! Jen tak dal! btw: fuuuuuuuj kdo by sezral ty cvrcky?? :) (19.11.2011)

Na kapitoly rozdělený Bellflower je osobitým filmem o lásce, o (ne)stálosti lásky, o nevěře, o nemožnosti smazání vzpomínek, o tom, zda vůbec něco znamená fráze I love you, o mladické nerozvážnosti nebo třeba o tragických důsledcích chování v prostředí sexu a citové frustrace. Ale určitě i o dalších tématech, o všem nebo taky o ničem. ~ Film můžeme rozdělit na dvě téměř stejně dlouhé poloviny, které jsou jako den a noc nejen z hlediska posloupnosti narace, ale i díky žánrové proměně. První půlka je víceméně ve znamení harmonického poznávání se Woodrowa a Milly a pěkně ztvárněného milostného vzplanutí mezi nimi, dává však tušit temnou druhou část filmu. Ta se nese v depresivním duchu, romanci střídá až hororová atmosféra, lineární vyprávění zas časově zpřeházená mozaika vypjatých scén. Krvavý, až skoro apokalyptický závěr, kdy se Woodrowovy představy mísí se skutečností, je na můj vkus krapet zmatený. Co vše způsobí jedno okouzlení druhým pohlavím!? ~ Při výborně zvoleném soundtracku nabíhají asociace s nedávno natočeným Drive), v jiných místech zase s Vanishing Point. Za zmínku stojí i vynikající kamera, barevné filtry, vlastně celá výtvarná složka. ~ Velmi efektní, nezávislý počin Evana Glodella, jenž si Bellflower sám napsal, zaplatil, zrežíroval i ztvárnil jednu z hlavních rolí. Na debut více než slušný! (28.12.2011)

Strašně divnej film. Příběh je divnej, herci jsou divní, prostě všechno je tak nějak divný, ulítlý nebo ujetý. Žádná předem daná šablona, takže nečekejte žádnou klasickou, vztahovou zápletku, ale úplně jiný, novátorský zpracování. Naprosto se vším všudy, včetně vypečenýho konce. Asi budu taky divnej, ale líbilo se mi to a čtvrtou hvězdu přihazuju za skvělej soundtrack. (11.11.2014)

Krize mužské role? Ale kdeže. Osobně si myslím, že rozhodování ženy: rodina vs kariéra, je pro směřování Západního světa podstatnější. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování je sice smutné, ale ve výsledku se s tím musí poprat především ony. Společnost navíc nabízí tradiční postup škola - práce - rodina, který je prověřený časem a uspokojivě funkční. Pokud se někdo rozhodne pro alternativní cestu svým osudem, je v tom sám za sebe. A to je případ Bellflower. Tímhle přebujelým úvodem chci vyjádřit, že nesouhlasím s vyzněním celého filmu. Jediný přesah který jsem objevil, je poučení, že když si do svých rukou vezme budoucnost člověk který na to nemá, tak to nezvládne a dopadne špatně. Čtyři lidé a čtyři přístupy k životu. Dětinský Aiden, machistická Milly, dospělá Courtney a před zodpovědností utíkající Woodrow. Není překvapením že tři čtvrtiny postav nedokáží fungovat ve společnosti a tu poslední smetou do své mizérie sebou. Přestože myšlenkově mi film nesedl, za ostatní musím Glodella pochválit. Vizuál je poplatný ději a rozpočtu, a i když to nebyl můj šálek kávy, dávám palec nahoru. Režisér prokázal velký talent. Scéna s nabitou zbraní v posteli je výborná, perfektně nasnímaná a hlavně sestříhaná. Herci jsou slušní a zasloužili by si šanci ve velké produkci. Suma sumárum jako prvotina to nebylo špatné. I když jsem se nebavil jak bych si představoval, tak svůj potenciál dopadnout jako katastrofální přeplácané nic Bellflower naštěstí nenaplnil. (14.01.2012)