Prázdniny u moře

Kdyby Jacques Tati potkal Aki Kaurismäkiho vzniklo by asi něco takového, jako jsou Prázdniny u moře. Groteskní komedie, která svými jednotlivými epizodami baví, ale v celku nedrží pohromadě. Byť se jedná o závan svěžího větru v jinak existencionálních vodách karlovarské filmové přehlídky. Příjemný odpočinkový snímek po náročném dni. [MFFKV 2011] (03.07.2011)

Můžese film točit kolem sexu a přitom nebýt přehnaně vulgární? Může existovat vtipná komedie bez jakýchokoliv dialogů? Může film, ve kterém se prakticky vůbec nemluví, nenudit? Odpověď na všechny dříve zmíněné otázky zní: Ano. Prázdiny u moře jsou sice jen sběrem scének a skečí, originalita se však tvůrcům upřít nedá. Ačkoliv mi ne všechny scény přišly vtipné, pořád jsem se u Prázdnin u moře pobavila více než u většiny komedií běžících normálně v kinech, což není zrovna nejhorší. A publikum bylo zjevně spokojené taky; Velký sál v Thermalu tleskal v průběhu filmu dvakrát, což je bilance, kterou jsem nezažila od minulého roku, kdy se promítala Cover Girl s Genem Kellym. Důkaz toho, že v hlavní soutěži festivalu ani komedie nezapadne. [MFF Karlovy Vary 2011] (02.07.2011)

Díky filmu Prázdniny u moře jsem se obklopila atmosférou, kterou ve mě vyvolávají snímky génia Jacqua Tatiho. Režisér filmu Pascal Rebaté natočil úsměvnou komedii, která využívá drobných gegů v početných epizodách, vzájemně se prolínajících. Ve filmu využívá především zvuků, huhlání a hudby. Na mistra Tatiho to sice nestačí, ale i tak se rozhodně zasmějete, což je třeba, jelikož festivalový program je našťochaný samou depresí. (02.07.2011)

Francouzská komedie, ve které nenajdete dialogy, sem tam padne nějaké slovo. Jednotlivé vtipné scénky mi připomínají staré časy francouzské komedie, Jacquesa Tatiho bych si asi nedovolil jmenovat, ale k takovému Pierru Etaixovi se to trochu blíží. I když tady není jeden hlavní hrdina, ale příběh se sestává ze skečů různých představitelů, kteří se vracejí stále dokola. Je to zábavné, ale zřejmě to chce najít diváka se smyslem pro tento druh humoru. (03.07.2023)

Příjemně oddychový film v retro stylu. Neřeší nic světoborného, nežene se divokým tempem, ale ani na chvíli nenudí. Nejdřív jsem chtěla napsat, že je plný kuriózních postav a jen pár jich je normálních, ale pak mi došlo, že normální jsou všechny. Kuriózní jsou situace, kterým jsou vystaveny. Některé dost drsné, na hranici černého humoru. A hrdinové filmu ty ústrky, nehody a krize řeší, jak umí. Nevzdávají se, nečekají na pomoc, nestěžují si, snaží se poradit si sami. A když to nejde změnit, přijímají to. Není to vysloveně řachanda celou dobu, jsou tam i jímavé a smutné chvíle a o to je film zajímavější a cennější. Ta snaha se nevzdávat a jít dál a současně přijmout, že jsou věci, které se dějí a které nezměníme, ta z tohoto zdánlivě prvoplánově komediálního filmu činí hlubší, lidský. Ale jinak ano, je to groteska a například scény, jak si starší manželský pár užívá pobyt u moře ve vymazlené chatičce o ploše 4 m2, aby se k nim v bouři nacpala ještě pětičlenná rodina, to mi ulpí v paměti asi nadlouho. (23.12.2023)